Místo provizorií hledejme reálná řešení


Pokrizové nadšení bylo taženo zejména snahou politiků ukázat, že s příštími krizemi zatočí a nikdy nedopustí, aby se něco podobného opakovalo. Byla přijata řada opatření. Nikdo ale dnes není schopen propočítat, jaký bude jejich vliv na bankovní obchody nebo finanční trhy, říká v rozhovoru pro časopis Lady In členka bankovní rady České národní banky Eva Zamrazilová.
 
  

Léta jste pracovala jako analytička v Komerční bance. Jak jste se na tuto pozici dostala?

V roce 1994 mi ji nabídl tehdejší hlavní ekonom Komerční banky Kamil Janáček, který budoval svůj tým. Jeho nabídka mi připadala zajímavá, přijala jsem ji proto bez váhání.

V čem se liší práce členky bankovní rady ČNB, jíž jste se stala v roce 2008?

Je to do určité míry práce manažera. Musím ale říci, že mi kombinace do značné míry manažerské funkce s odbornou činností plně vyhovuje více než jen čistě odborné působení.

Co vás na této pozici nejvíce překvapilo?

Její široký záběr, hlavně šíře administrativy. Musela jsem si doplnit hodně legislativních znalostí a procedurálních záležitostí. Administrativní chod ČNB je složitý. Je třeba dodržovat velký počet přísných předpisů a nějakou dobu trvá, než se s nimi seznámíte.

V ČNB odpovídáte za sekci bankovních obchodů a licenční a správní řízení. Čím se zabývají?

Sekce bankovních obchodů odpovídá za praktickou stránku měnové politiky. Náplní sekce licencí a sankcí je, jak napovídá její název, udělovat licence finančním institucím, které působí na českém trhu a podléhají dohledu ČNB. Když se v rámci tohoto dohledu objeví u některé z těchto institucí problém, může se zpětně dostat k uvedené sekci, čímž je vlastně kruh dohledových aktivit ČNB uzavřen.

Jaký je z vašeho pohledu makroekonomky současný stav globální ekonomiky? Hodně se spekuluje o další recesi. Je tato hrozba reálná?

Jednou z příčin finanční krize byly globální nerovnováhy, tedy přebytky běžného účtu v některých zemích a deficity v jiných  ekonomikách. Před dvěma lety sice došlo ke globálnímu růstu, tyto nerovnováhy ale nebyly odstraněny. Hodně finančních prostředků vynaložených na oživení v postižených ekonomikách nakonec skončilo v zemích, jež rostly rychleji již před krizí a měly přebytky, zatímco deficity běžných účtů států, které je měly před krizí, se příliš nemění. A je otázkou, kdy a jak se mohou znovu objevit problémy. Recesi vyspělých ekonomik nepovažuji za pravděpodobný scénář, zpomalení je ale realitou. Pro budoucí vyvážený růst světové ekonomiky bude třeba nalézt konsenzuální řešení nerovnováh.

Žijeme v Evropě, kde se hovoří především o hrozbě bankrotu Řecka a dalších států z jižního křídla eurozóny. Nebylo by lepší nechat tyto země zbankrotovat?

Souhlasím s tím, že je třeba přiklonit se k nějakému konečnému řešení, ať již je to veřejné prohlášení, že budou státy eurozóny ochotny Řecko financovat víceméně donekonečna, nebo že ho naopak financovat přestanou. Oba tyto krajní póly by byly lepší než nejistota, co bude dál. Domnívám se, že je čím dál tím více jasné, že Řecko není schopné standardním způsobem své dluhy za žádných okolností splatit a z ekonomického hlediska do eurozóny nepatří.

Jak hodnotíte situaci české ekonomiky?

Naše ekonomika roste několik posledních čtvrtletí v průměru o 2,5 procenta ročně. Recese pominula, ukázala ale na silnou závislost české ekonomiky na vnější poptávce, zejména na kondici německé ekonomiky. A to je faktor, s nímž zřejmě budeme muset dlouhodobě počítat. Myslím, že před krizí závislost tak zřejmá nebyla.

Jedním z hlavních cílů ČNB je udržovat měnovou stabilitu. Bankovní rada zde hraje důležitou roli – rozhoduje o správném nastavení základních úrokových sazeb. Dá se říci, kdy půjdou nahoru?

O nastavení hlavních úrokových sazeb hlasuje sedm členů bankovní rady osmkrát do roka. Hlavním vodítkem pro rozhodování je prognóza ČNB založená na modelovém zhodnocení vývoje inflace pro období 12 až 18 měsíců dopředu. Měnově politický model je nastaven tak, aby sazby pracovaly v takovém směru, který zajistí, že inflace bude za oněch 12 až 18 měsíců na svém cíli, tedy že růst spotřebitelských cen bude kolem dvou procent. Modely zatím neindikují potřebu zvedat sazby, protože poptávkové inflační tlaky v české ekonomice jsou slabé. Většina bankovní rady se aktuální prognózou řídí. Až se poptávkové tlaky objeví, tedy až lidé začnou kupovat tolik spotřebního zboží, že bude pro prodejce možné zvednout ceny, dojde zřejmě i ke zvýšení sazeb. Podle mého názoru se měly zvedat úrokové sazby v okamžiku, kdy bylo jasné, že je česká ekonomika z krize venku, tedy před rokem. Supernízké sazby udržované příliš dlouho mohou do budoucna zasít do ekonomiky nerovnovážné tendence, které dnes nejsme schopni odhalit.

Novináři rádi dělí členy bankovní rady na „holubice“, které jsou pro mírnější růst úrokových sazeb, a „jestřáby“preferující jejich větší vzestup. Kam byste se zařadila vy?

Jestřábi jsou obvykle pro přísnější nastavení měnové politiky, tedy pro vyšší sazby, holubice pro uvolněnější či přizpůsobivější měnovou politiku. Z tohoto pohledu jsem patrně hodnocena jako jestřáb. Už několik čtvrtletí hlasuji pro zvyšování úrokových sazeb, což ale souvisí i s tím, že považuji za optimální zvyšovat sazby postupně ve více krocích, s větším odstupem k jejich neutrální úrovni. Může se ale stát, že příští rok bude situace vyžadovat více rychlejších razantnějších zásahů. A nevím, zda pak nebudu vnímána spíše jako holubice.

Ty rychlejší razantní kroky mohou být potřeba kvůli inflaci?

Ano. Mám na mysli inflační rizika, která se mohou materializovat do té míry, že trvale porostou inflační očekávání a centrální banka by musela zvyšovat úrokové sazby razantně a delší dobu.

Pokud v ČR poroste inflace, tak asi spíše kvůli zahraničním vlivům…

Přesně tak. Růst inflace v zahraničí táhnou hlavně stoupající ceny zemědělských komodit a energií. Nyní panuje poměrně velká nejistota, zda budou po letošní úrodě ceny zemědělských produktů a potravin klesat, nebo již neporostou, ale zůstanou delší dobu vysoké. Kdyby zůstaly vysoké, byla by hrozba inflace trvalejší.

To platí obecně, nebo o České republice?

Obecně, protože asijská poptávka po zemědělských plodinách patrně díky dosaženému stupni ekonomické a životní úrovně poroste různě vysokým tempem, ale trvale. V České republice se již vysoké ceny obilovin a energií promítly do cen pekárenských výrobků. Je otázkou, jak odborníci vyhodnotí kvalitu letošní úrody. Totéž hrozí u mléčných výrobků nebo u cukru. Do elektroniky nebo přesného strojírenství se zase mohou promítnout ceny některých speciálních drahých kovů. A zásadní je, do jaké míry odolají výrobci a obchodníci nákladovým tlakům a přistoupí k nucenému zvýšení cen i za cenu rizika, že to může negativně ovlivnit jejich tržby.

Po nedávné finanční krizi sílí snahy o tvrdší regulaci finančního sektoru. Není té regulace až příliš?

To pokrizové nadšení bylo taženo hlavně snahou politiků ukázat, že s příštími krizemi zatočí a nikdy nedopustí, aby se něco podobného opakovalo. Byla přijata řada opatření. Nikdo ale dnes nedokáže propočítat, jaký bude jejich vliv na bankovní obchody nebo finanční trhy vůbec a zda nakonec nemůže být přísnější regulace pro ziskovost finančního sektoru kontraproduktivní.
Druhá věc je, zda jsou tato opatření ta pravá a dokážou zabránit budoucím problémům. Protože se mohou objevit trochu jinde, než regulátoři čekají.

Dají se ale najít pravá opatření, když je trh vždy o krůček před těmi, kdo ho regulují?

Jistě, trh je napřed. Již před krizí ale byl zřejmý růst tolerance všech subjektů na finančních trzích k rizikovému chování, investory počínaje a domácnostmi konče.  Myslím si, že v této situaci je třeba mít reálné ocenění možného problému už v momentě, kdy vzniká. Americká centrální banka FED i tamní regulátoři ale podlehli typickému americkému optimismu a řešení nahromaděných problémů až příliš dlouho odkládali.

V Evropské unii se hodně diskutuje o zavedení bankovní daně a daně z finančních transakcí, ovšem ČR se tomu brání. Proč?

Protože by je nakonec zaplatil klient. Druhá věc je, že by dodatečné náklady znevýhodnily evropské banky vůči mezinárodní konkurenci.

ČNB vede s Bruselem i boj, který se týká dohledu a regulace nad finančními institucemi. Oč jde?

Jsme proti tomu, aby se přenášela pravomoc rozhodovat na nadnárodní evropský orgán. Pokud totiž  rozhodne nesprávně, budou muset problém řešit domácí dohledové orgány a ve finále vše zaplatí daňový poplatník dané země. V ČNB se proto snažíme, aby nebyla výkonná moc oddělena od zodpovědnosti.  Někdo může vydat špatné rozhodnutí a pak si nad ním umyje ruce…

Jaký je váš názor na přijetí eura? Kdy by se jím mohlo platit v ČR?

Eurozóna je dnes jiná než v roce 2004, kdy jsme vstupovali do Evropské unie. Pokud jde o konkrétní datum přijetí eura, bude záležet na situaci české ekonomiky a eurozóny v budoucích letech. Velmi cennou zkušeností je vstup Slovenska do eurozóny. Za několik let uvidíme, do jaké míry našim sousedům pomohl v procesu konvergence, protože to je to, oč tu běží. V tuto chvíli ale panuje velká nejistota, jak bude vlastně eurozóna vypadat a kam bude v dalších letech směřovat. I bez nás.
Ostatně, když se podíváte na mechanismus přijetí do eurozóny, tak to stejně dříve než za tři až čtyři roky nepřipadá v úvahu.

Protože jde o časopis Dámského investičního klubu, chci se na závěr zeptat: jste spíše konzervativní, či agresivní investorka? Do čeho vlastně investujete?

Jsem konzervativní člověk, i mé investice jsou tedy konzervativní. Investuji do dětí a takových věcí, jako jsou zdraví, vzdělání a sport.

Eva Zamrazilová
Vystudovala národohospodářskou fakulty pražské Vysoké školy ekonomické (VŠE), kde učila teorii statistiky a ekonomickou statistiku. Na katedře statistiky VŠE také v roce 1990 ukončila doktorandské studium. Poté působila jako vědecký pracovník v Ústavu prognózování VŠE, v Ekonomickém ústavu ČSAV a Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí. V 90. letech se podílela na řadě studií týkajících se transformace české ekonomiky. Absolvovala i krátkodobé stáže v zahraničí.
Od roku 1994 pracovala na makroekonomických analýzách a prognózách v týmu hlavního ekonoma Komerční banky. Prvního března 2008 byla jmenována členkou bankovní rady České národní banky (ČNB).
Působí ve  vědeckém grémiu České bankovní asociace a v předsednictvu České společnosti ekonomické. Je autorkou či spoluautorkou více než 150 odborných titulů. Dlouhodobě publikuje doma i v zahraničí, přednáší na odborných konferencích.

František Mašek (autor je redaktorem Hospodářských  novin), 2. září 2011

 

Pro členky klubu