Do bankovní unie bychom neměli bezhlavě spěchat
„Většina statistických dat naznačuje, že se evropská ekonomika včetně té domácí v loňském druhém pololetí odrazila ode dna a že i letos bude její oživení pokračovat. Pokud ale neodstraníme strukturální problémy ovlivňující konkurenceschopnost a inovační kapacitu, může náš dlouhodobě udržitelný růst hrubého domácího produktu dosahovat jen kolem tří procent,“ říká Jan Jedlička, který řídí kancelář České spořitelny pro Evropskou unii.
Léta pracujete jako analytik, jak jste se k této práci dostal?
Odmalička jsem byl zvídavý a vždy se snažil přijít na kloub tomu, jak věci fungují. Zatímco v dětství mě zajímaly otázky typu, jak se dělají děti a jestli je těžší kilo peří, nebo železa, v jistém věku je nahradila přízemnější témata: jak banky vyrábějí peníze a zda je důležitější měnová, či fiskální politika. Logickým důsledkem bylo studium financí na Vysoké škole ekonomické a následné hloubání nad fungováním ekonomiky a finančních trhů.
Původně jste se zabýval finančními trhy, pak jste začal pracovat v kanceláři České spořitelny pro Evropskou unii. V čem jsou tato témata podobná a v čem se liší?
V současnosti považuji obě za velmi podobná. Dřívější praxe fixed income analytika, který bádal nad úrokovými sazbami, výnosy dluhopisů a obecným makroekonomickým vývojem, se mi více než hodí. Dominantní témata v Evropské unii se totiž minimálně od roku 2008 točí kolem finanční a dluhové krize a možných ekonomických (i politických) dopadů.
Sledování EU je oproti finančním trhům mnohem rozmanitější. Práce analytika finančních trhů se za posledních dekádu příliš nezměnila – stále jde o sledování politiky centrálních bank, inflace, státní zadluženosti, cen komodit, nálady na globálních trzích či výsledků firem a jejich výhledů.
Klíčová témata, která jsme řešili v souvislosti s EU před deseti lety, se však zásadně změnila. Obavy, že přístup na jednotný vnitřní trh povede ke krachu našich podniků, radikálnímu zdražování, růstu nezaměstnanosti nebo masovému úprku kvalifikovaných osob do zahraničí, již u nás nikoho seriózně netrápí.
Jak dlouho tato kancelář existuje a co je její hlavní cíl?
Loni v létě jsme oslavili 10. výročí. Již v roce 2003 přišel s nápadem na vznik pracoviště, které by uspokojovalo hlad po informacích z EU, náš „duchovní otec“ Pavel Kysilka. A trefil do černého, klientských požadavků máme dost. Obecným cílem je vstřebávat všechny relevantní informace valící se z Evropské unie a ty důležité správně interpretovat našim klientům.
Zájem je hlavně o informace týkající se využití dotací z fondů EU, budoucnosti dluhové krize v Evropě a perspektiv přijetí eura v České republice. Hojně využívanou novinkou je program mapující podnikatelské prostředí v ostatních státech (nejen) EU; tedy jaké se tam platí daně, jak drahá a kvalifikovaná je pracovní síla, jaké jsou makroekonomické perspektivy a rizika, zda lze získat investiční pobídky a podobně.
Jaká je vaše role v čele této kanceláře?
Udávat strategický směr, zastupovat nás navenek, rozdělovat úkoly kolegům a do všeho mluvit. Naštěstí mám skvělý tým. Jsme parta čtyř zaměstnanců, kterou doplňují čtyři stážisté – vysokoškolští studenti. Svou strukturou jeden stážista na jednoho zaměstnance jsme unikátem nejen v České spořitelně, ale pravděpodobně i na celém pracovním trhu ČR.
Nepotýkáte se občas se skeptickým přístupem Čechů k Evropské unii?
Se skepsí vůči EU se potýkám minimálně, nejvíce u novinářských dotazů. Naši klienti ji berou pragmaticky – stejně jako my. Snažíme se jim pomoci maximalizovat potenciál plynoucí z našeho členství v Unii a zároveň minimalizovat náklady a hrozby.
Závěr loňského roku byl hektický a letošek „naštěstí“ nenabízí nic lepšího: již od začátku ledna se na nás v souvislosti s novým rozpočtovacím obdobím EU 2014–2020 valí jeden úkol za druhým.
V Evropské unii se velmi diskutuje o vzniku bankovní unie. Jaký je váš názor na tuto alternativu? Co se vám na ní líbí? Existuje něco, s čím u této unie nesouhlasíte?
Bankovní unie je nezbytný doplněk měnové a hospodářské unie a aktuální zkušenost to potvrzuje. Kdyby fungovala již dříve, nehovořili bychom o Irsku a Španělsku jako o obětech dluhové krize eurozóny, ale jen o několika slabých irských a španělských bankách, jejichž kapitál musel být doplněn z celoevropských záchranných mechanismů.
Nesouhlasím ale s tím, aby Česká republika bezhlavě spěchala do bankovní unie. Náš bankovní sektor je zdravý, a na bankovní unii tak budeme spíše přispívat než využívat její zdroje.
Ekonomice Evropské unie se v poslední době příliš nedařilo. Dá se letos čekat změna k lepšímu, jak naznačují některé prognózy?
Většina statistických dat naznačuje, že se evropská ekonomika včetně té domácí v loňském druhém pololetí odrazila ode dna a že i letos bude její oživení pokračovat. Fiskální restrikce byly zmírněny, spotřebitelé více utrácejí, v Česku jsme navíc získali proexportní vzpruhu v podobě podzimní intervence ČNB proti kurzu koruny.
Nečekejme však, že bychom mohli dosahovat jako dříve šestiprocentního či vyššího růstu hrubého domácího produktu. Pokud neodstraníme strukturální problémy ovlivňující naši konkurenceschopnost a inovační kapacitu, což znamená hlavně zvýšit investice do vědy a výzkumu, využití e-Governmentu, širší rozšíření rychlého internetu, více peněz do vysokoškolského vzdělávání, může činit náš dlouhodobě udržitelný růst hrubého domácího produktu kolem tří procent.
Dámský investiční klub je určen pro investorky. Na závěr se proto chci – již tradičně – zeptat, jak investujete své peníze vy?
Dříve jsem měl hodně prostředků v akciích a akciových fondech, ale včas jsem z nich vystoupil. Nyní již na investice, jejichž hodnota kolísá, nemám nervy. Stává se ze mě investiční konzerva, která drží většinu majetku v nemovitostech.
František Mašek, Hospodářské noviny
Pro členky klubu
