Blýská se na lepší časy
Nejhorší je za námi, ve druhé polovině roku česká ekonomika poroste. Generální ředitel Investiční společnosti České spořitelny Martin Řezáč je přesvědčen, že se to pozitivně odrazí i na našem kapitálovém trhu.
Jak jste se dostal k financím a kde jste dosud působil?
Bylo to na vysoké škole. Svět velkých peněz mi tenkrát připadal romantický, zajímavý a důležitý. Proto jsem jako vedlejší specializaci vystudoval na pražské VŠE peněžní ekonomii a bankovnictví. Během posledního ročníku jsem nastoupil do dealingu Živnostenské banky. Po krátké zkušenosti makléře ve firmě Money Market Brokers jsem se dostal ke klasické správě portfolia – v letech 1999 až 2004 jsem pracoval jako seniorní manažer především dluhopisových portfolií v ING. V září roku 2004 jsem přešel do České spořitelny. Dva roky jsem působil v oddělení správy majetku (asset managementu), po organizačních změnách jsem se v roce 2006 stal náměstkem generálního ředitele Investiční společnosti České spořitelny, kde působím dodnes.
Máte prestižní titul certifikovaný finanční analytik (CFA). Kdy jste ho získal a co vám to přineslo?
V roce 2002 jako jeden z nejmladších držitelů tohoto titulu v České republice. Je udělován na základě studijního programu, který sponzoruje prestižní americký institut, a na kapitálové trhy se tudíž dívá perspektivou amerického investora. Cílem programu je nezabývat se jen cennými papíry, jako jsou dluhopisy či akcie, ale sledovat finanční trhy v širším měřítku. Studium klade nároky i na etiku, která v Evropě včetně České republiky, není tolik zdůrazňována. Nenaučí vás řídit lidi, umožní vám ale rozumět odborné stránce, tedy držet krok s odborníky z různých částí finančního trhu.
Jak je možné tento titul získat?
Když dokážete složit všechny zkoušky napoprvé, trvá to tři roky. Pak musíte prokázat odbornou praxi a morální bezúhonnost – čestným prohlášením, byť samozřejmě existuje výpis z trestního rejstříku. Po získání titulu musíte pravidelně platit členské příspěvky, dodržovat etické principy a dál se vzdělávat. To znamená získat každý rok potřebné kredity za účast na konferencích, vzdělávacích kurzech a při podobných příležitostech. Titul CFA je de facto propůjčen. Když někdo v oboru skončí a přestane se vzdělávat či platit příspěvky), je mu titul odebrán.
Vraťme se k vaší profesní kariéře. Od roku 2006 jste byl náměstkem generálního ředitele ISČS. Co jste měl na starosti?
Odpovídal jsem za správu majetku zákazníků, tedy za výnos a investiční proces portfolií institucí a klientů privátního bankovnictví. Včetně produktů, které jsme jim nabízeli, a způsobu rozložení jejich aktiv.
Od dubna tuto společnost řídíte. Co se pro vás změnilo?
Chodím ještě později domů, z čehož rodina nemá velkou radost. Musím se více věnovat řízení lidí a manažerské činnosti než té odborné. Snažím se samozřejmě zajistit svým zaměstnancům v rámci naší holdingové struktury zajímavou práci. Můj pohled na společnost, v níž působím, se ale změnil. Spíše, než co bude za týden či měsíc, mne zajímá, jak bude vypadat a jak bude schopná konkurence za dva až tři roky.
Zažil jste finanční krizi. Jak hodnotíte aktuální situaci na trzích? Má svět nejhorší za sebou?
Myslím si, že ano. Současný stav má dvě roviny. První je fiskální situace většiny států. Stále není dobrá, zejména v jižním křídle Evropy. Evropa doplácí na nepříznivý demografický vývoj a na sociální stát, který nelze dlouhodobě financovat. Díky němu ztrácí konkurenceschopnost. Severní či Latinská Amerika nebo jihovýchodní Asie jsou na tom mnohem lépe.
Firemní sféra skýtá zcela jiný obraz. Podnikům na celém světě se v průměru daří velmi dobře. Jsou zdravé, konkurenceschopné a jejich bilance jsou očištěny.
Vývoj nejspíš nebude lineární, tedy čára, která půjde stále šikmo nahoru. Objeví se vlnky a něco málo nás nepříznivě překvapí. Je tu ale důležitý rozdíl. Ve srovnání s někdejšími krizemi a koneckonců s počátkem krize v roce 2008 zde existují, a to nemyslím pejorativně, aktivistické centrální banky, které lijí do finančního systému neuvěřitelné množství likvidity. A budou v tom pokračovat, dokud svět nevytáhnou z krize. Je ovšem bohužel pravda, že se tak trochu nafukují bubliny, a do budoucna se opět, třeba v dalších pěti letech, zadělává na jiný problém.
A pokud jde o Českou republiku?
Ta je trochu specifická. Na rozdíl od zbytku Evropy není český stát extrémně zadlužen. Čeští občané jsou ale až přehnaně pesimističtí a vláda možná příliš šlápla na brzdu. Takzvaná blbá nálada se projevuje i v očekávání a spotřebitelském chování domácností. Česká ekonomika proto páté čtvrtletí v řadě mírně klesá (i když pokles o jedno a půl procenta za rok není tragédie). A ve srovnání se zbytkem světa máme navíc náběh na růstovou vlnu pomalejší. Podle ukazatelů, o nichž jsme hovořili s kolegy z oddělení analýz, se však blýská na lepší časy. Nejhorší je za námi a ve druhé polovině roku ekonomika poroste. A to se pozitivně odrazí i na našem kapitálovém trhu.
Jak to je či bude se zájmem o investiční a podílové fondy?
Po dvou letech stagnace až mírného poklesu zájem stoupá. Přispívá k tomu i růst kapitálových trhů. Pro Českou republiku budou hrát v budoucnu roli dva faktory. Za prvé když srovnám poměr investic domácností do podílových fondů k celkovému bohatství, či vyspělosti ekonomiky, tedy hrubému domácímu produktu, je v České republice vůči vyspělé, ale i rozvíjející se Evropě pořád velmi nízký. Tento rozdíl by se měl vyrovnávat. Chování a kondici investičních a podílových fondů ovlivní i takzvaná penzijní reforma. Druhý pilíř se příliš nevyvedl a podílové fondy by měly být přirozeným doplňkem spoření na stáří. Čím dříve občané pochopí, že se o ně stát na stará kolena nepostará a musejí si spořit na důchod sami, tím lépe. To by mělo zvýšit zájem o podílové fondy.
Nesníží ale zájem o investice do cenných papírů, včetně podílových fondů, plánované prodloužení časového testu ze šesti měsíců na tři roky?
Nová právní úprava nás netěší. Dlouho jsme diskutovali, zda to bude negativní faktor a jak moc nepříznivý bude. Uvedu ale příklad. Naším vlajkovým fondem je Sporoinvest, fond peněžního trhu, jehož neutrální investiční horizont činí šest měsíců. Zjistili jsme ale, že drtivá většina investorů v něm zůstává přes tři roky. Určitou část potenciálních investorů delší časový test odradí, jiné ale naučí investiční disciplíně. Aby nepřeskakovali z fondu do fondu či do jiného investičního instrumentu dříve než po uplynutí doporučeného investičního horizontu.
Jak je na tom Investiční společnost České spořitelny se správou majetku?
Spravujeme majetek za více než 150 miliard korun – asi 93 miliard pro instituce, deset miliard klientům privátního bankovnictví a zbývajících zhruba 50 miliard ve fondech pro drobné investory. Nabízíme produktový pohled, tedy podílové fondy, nebo investiční řešení šitá na míru pro bohatší klientelu. Totéž platí pro institucionální klienty, u nichž existuje větší prostor k individualizaci. V rámci finanční skupiny ČS působíme jako produktová továrna, našim klientům ale nabízíme investiční řešení. Snažíme se vytvořit si s nimi dlouhodobý vztah a učit je. Je to již možná klišé, pokud ale budeme mít vzdělané klienty, ušetříme si hodně práce a klienti spoustu zklamání.
Čeští investoři jsou konzervativní. Není to jeden z důvodů, proč investují hlavně v korunách? Česká měna již přitom tolik neposiluje. Může to ovlivnit zájem o korunové fondy?
Tyto dvě věci spolu bezprostředně nesouvisejí. Konzervativnost českých klientů je dána jejich naturelem, znalostmi a zkušenostmi s investováním, včetně historických – divoká 90. léta podílovým fondům příliš nepomohla. Koruna je trochu jiné téma. Již skutečně není důvod, aby kurz koruny posiloval jako dřív. Nemyslím si ale, že to negativně ovlivňuje rozhodování klientů o investicích do korunových fondů. Drtivou většinu fondů ostatně zajišťujeme proti měnovému riziku. Fondy, které navenek působí jako korunové, tak investují do eurových, dolarových či librových titulů. Když si koupíte například akciový fond, vždy tam bude cizoměnová investice. Kurzové riziko je pro typického drobného investora zbytečné, klientům ho chceme v 99 procentech případů odfiltrovat. Drtivá většina našich klientů má korunové pohledávky a závazky. Není proto nutné vystavovat je nadměrnému kurzovému riziku. Pokud tedy máme korunové fondy, zajištěné proti pohybu měn, nemá vývoj koruny na chuť klientů investovat do českých fondů skoro žádný vliv. Zájem klientů o fondy v cizí měně by vzrostl, kdyby usoudili, že nabízejí něco, co neumíme udělat, poskytnout. A to není náš případ.
Co říkáte názoru, že jsou fondy nabízející investorům domácí společnosti příliš zaměřeny na střední a východní Evropu? Bude se toto zaměření nějak měnit?
V současné době máme 31 podílových fondů. To je z regionálního i sektorového pohledu poměrně široký záběr. V rámci finanční skupiny Erste Bank přitom naše fondy pokrývají celý investiční svět. A že je těžištěm našeho zájmu střední a východní Evropa, je přirozené. Cílem Erste je být odborníky v oblastech, v nichž jsme fyzicky přítomni a jimž rozumíme. Logicky se proto zaměřujeme na oblast střední a východní Evropy. Je fakt, že se tomuto regionu v posledních kvartálech příliš nedaří a ani rozvíjející se trhy nejsou právě v hledáčku investorů. Považuji je nicméně za rozumnou investiční příležitost do budoucna. Nedá se očekávat, že konvergence skončí. Střední a východní Evropě bude dál nadprůměrným tempem růstu dohánět vyspělý Západ. Ale půjde to pomaleji, než jsme se domnívali před pěti lety.
Do jaké míry se v činnosti Investiční společnosti České spořitelny odráží segmentace? Jak je to s nabídkou fondů pro vybrané skupiny klientů?
Tato segmentace již proběhla a u podílových fondů určitou dobu funguje. Banka dělí klienty do několika skupin a snaží se jim nabídnout řešení, které jim nejlépe vyhovuje z hlediska znalostí a potřeb. My toto respektujeme a do různých segmentů navrhujeme rozdílně široké portfolio našich podílových fondů. U těch nejvyšších pak nabízíme – což je přirozené – fondy, které jsou šity na míru investorům ochotným podstoupit rozumné riziko.
František Mašek, Hospodářské noviny
Pro členky klubu
