Rozhovor s profesorem Oldřichem Rejnušem
Doporučuji velkou opatrnost
K obnovení celosvětového hospodářského růstu dojde nejdříve ve druhém pololetí příštího roku. Ani tento růst nebude ovšem nijak rychlý, říká v rozhovoru pro Dámský investiční klub České spořitelny profesor Oldřich Rejnuš z Podnikatelské fakulty Vysokého učení technického v Brně.
Globální finanční krize i hluboká ekonomická recese vyvolávají spekulace, zda nejde z hlediska ekonomických teorií o něco mimořádného. Je to skutečně jen cyklický vývoj, umocněný složitostí finančních instrumentů a dalšími okolnostmi?
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Z pohledu ekonomické teorie jde skutečně o „standardní“ zákonitý vývoj. Nelze ovšem zavírat oči před velice významnými specifickými faktory, jež tuto krizi vyvolaly, a které vesměs souvisejí s chováním lidí.
Často se hovoří o „chamtivosti“ bankéřů a finančníků. Je ale třeba zmínit také vážné nedostatky a chyby v systému regulace finančního trhu a nečinnost příslušných institucí. I já si proto kladu otázku, zda šlo pouze o selhání a nevědomost. Vždyť i ve vládách států, v parlamentech, v orgánech nadnárodních či mezinárodních ekonomických společenství, stejně jako v regulatorních orgánech či v ratingových agenturách pracují lidé…“
Máme to nejhorší za sebou, jak naznačují některé předpovědi?
Rozhodně nepůjde o krátkou recesi, která odezní během několika měsíců. Makroekonomická opatření jednotlivých vlád a centrálních bank sice zabránila zhroucení světového finančního systému, podstaty soudobých problémů se však zatím příliš nedotkla. „Bilionové injekce“ placené ze státních rozpočtů na odkupy nedobytných pohledávek bank a jiných finančních institucí spolu s tzv. „politikou kvantitativního uvolňování“ logicky přinesou sekundární problémy.
Především očekávám vysokou inflaci, která znehodnotí reálné dluhy vlád většiny států i dalších zadlužených subjektů, avšak při souběžném znehodnocení většiny stávajících finančních investičních instrumentů – zejména dlouhodobých, fixně úročených obligací, jakož i z nich plynoucích výnosů. V důsledku toho výrazně poklesne reálná hodnota majetku dluhopisových (obligačních) podílových a investičních fondů, a co je ještě horší, i portfolií penzijních fondů a životních pojišťoven. Protože jsou dnes úrokové sazby prakticky všech významných centrálních bank téměř „na nule“ (a možnost regulovat měnovou politiku je tak značně omezená), lze očekávat, že se zvyšujícími se objemy nově emitovaných státních obligací porostou požadavky na jejich výnosnost. To způsobí růst úrokových sazeb, což bude mít negativní vliv na státní finance, jež se mohou ekonomicky slabším zemím zhroutit. Navíc to bude významně brzdit rozvoj světové ekonomiky. Kvůli nepředvídatelnosti možných státních zásahů lze velmi těžko odhadnout časové rozložení jednotlivých etap této mé „katastrofické“ (avšak pravděpodobné) vize. Domnívám se nicméně, že se ještě letos a v příštím roce dočkáme pádu (resp. zestátnění) mnoha obchodních bank. Povede k tomu jednak neschopnost řady firem splácet úvěry, ale i fakt, že stejný problém budou mít mnohé domácnosti.
Kdy tedy očekáváte obnovení globálního růstu ekonomiky?
Podle mého názoru nejdřív ve druhém pololetí roku 2010. Ani v tomto, podle mého názoru velice příznivém případě, nepůjde o rychlý ekonomický růst – spíše jen o velmi pomalé oživení provázené výrazným zadlužováním vlád většiny zemí. To může přinést tlaky na zvyšování daní. Rád bych zdůraznil, že pokud nebudou vlády ekonomicky vyspělých zemí společně a důsledně prosazovat rozumné zásady finančního podnikání a neprosadí alespoň v zásadních oblastech „jednotnou“ regulaci finančních trhů, o čemž silně pochybuji, přijde brzy další krize. A to mnohem silnější a globálnější než ta současná, přičemž bude mít i mnohem katastrofálnější důsledky.
Silný pokles akciových trhů v loňském roce nicméně vytváří příležitosti pro "laciný" nákup. Jak se díváte na časování trhu? Podle toho, co jste již uvedl, ale asi čas na investice do akcií ještě nepřišel?
Pokud si někdo myslí, že zhruba dvou až pětiprocentní pokles hrubého domácího produktu je již tak významný, že musí znovu přejít v dlouhodobý ekonomický růst, je na velkém omylu. Hospodářské krize vznikají tím, že kvůli náhlému zhroucení finančních trhů lidé zchudnou a následně klesá jejich poptávka po zboží a službách. Proto začne většina podniků (vyrábějících zboží a služby, jejichž nákup lze odložit) omezovat výrobu a propouštět, takže lidé ještě víc šetří. To způsobuje firmám ztráty. Vzhledem k tomu klesnou kurzy jejich akcií ještě víc a navíc přestanou spolu se zadluženými domácnostmi splácet bankám úvěry. A před tímto bodem nyní zřejmě stojíme.
Navíc se domnívám, že nedávné vzestupy akciových kurzů byly vyvolány uměle, a to tím, že ministerstvo financí USA povolilo americkým bankám „dočasně“ oceňovat aktiva „volnějšími metodami“. To přineslo „zázračné“ zlepšení jejich výsledků za letošní první čtvrtletí, což výrazně zvýšilo optimismus na akciových trzích. Není již ale tato uměle vyvolaná euforie u konce? Na základě těchto, i řady dalších argumentů, doporučuji investorům při soudobém investování do akcií mimořádně velkou opatrnost či zdrženlivost. A pokud jde o nákupy akcií denominovaných v cizích měnách, hlavně v dolarech, je třeba mít na paměti i poměrně vysoké měnové riziko.
A co investiční instrumenty peněžního trhu. Tady nic nehrozí?
U krátkodobých dluhopisů žádný velký problém nevidím. Pokud je někdo drží do splatnosti, může tak eliminovat kapitálové ztráty (z případného poklesu jejich tržních cen), čemuž odpovídá i jejich nízká volatilita. Určitým problémem je, že se k většině těchto investičních instrumentů (ke státním pokladničním poukázkám, nebo pokladničním poukázkám centrálních bank) drobní investoři přímo nedostanou a musí tudíž využívat služeb investičních společností, což přináší dodatečné náklady. A depozitní certifikáty vydávané obchodními bankami (v ČR označované jako vkladové listy), se objevují zřídka a nebývají veřejně obchodovatelné.
Jací jsou podle vás Češi jako investoři?
Finanční gramotnost průměrných českých investorů (míním tím běžné fyzické osoby) nepovažuji za příliš vysokou. Starší generace neměla mnoho příležitostí investovat, ti mladší zase neměli poměrně dlouho příležitost, od koho se to naučit. Znám nicméně řadu mladých lidí, kteří se vypracovali na zdatné investory, obchodující na promptních i derivátových burzách, a to nejen s akciemi, ale také s komoditami, cizími měnami či různými druhy strukturovaných instrumentů doma i v zahraničí. Znalosti českých investorů jsou tedy dosti rozdílné, což se zákonitě odráží v dosahovaných výsledcích. Jsem ale přesvědčen, že podobně je tomu i v jiných zemích. Finanční gramotnost našich investorů se ale již příliš neliší od vyspělých zemí – hlavně u mladé generace.
Kde tedy vidíte v současném vzdělávacím systému ČR a naší finanční gramotnosti rezervy?
V minulém ekonomickém systému byly principy tržní ekonomiky prakticky zcela potlačeny. Proto se problematikou finančních trhů zabývalo velice málo lidí. Zpravidla jen ti, kteří vykonávali významné hospodářské funkce ve vztahu k zahraničí. Když se v roce 1989 změnily podmínky, řešila se proto situace stylem „dělej, co umíš“. Na školách se urychleně měnily osnovy, každý ale učil v podstatě jen to, co uměl. A tento neutěšený stav na některých školách přetrvává. Když se podíváte na obsahovou náplň jednotlivých předmětů, překvapí vás, kolik systémových i odborných chyb v nich najdete. A s tím souvisí i kvalita výuky.
Netvrdím, že naše univerzity neprodukují dobré ekonomy. Kvalitní absolventi však většinou o pedagogické kariéře vůbec neuvažují a po skončení studia směřují do praxe, kde si vydělají mnohem víc. Do navazujícího doktorského studia se pak hlásí hlavně ti, kdo nemají v daném okamžiku místo. Když je najdou, studium ukončí. I proto se kvalita vysokoškolských pedagogů zatím příliš nelepší.
František Mašek
Pro členky klubu
