Rozhovor s Petrem Koblicem
Je těžké predikovat, co bude, říká v rozhovoru pro Dámský investiční klub České spořitelny generální ředitel Burzy cenných papírů Praha Petr Koblic.
Pojem burza cenných papírů je velice široký, stejně jako představy laiků, co se za ním skrývá. S čím máte burzu spojenu vy?
Pro mne jsou to dva pojmy. Burza je jednak brána jako zkrácený název pro kapitálový trh - mnoho lidí říká, že investuje na burze a má tím vlastně na mysli kapitálový trh. Vedle toho, protože ji vedu, je to pro mne firma jako každá jiná. Možná trochu víc zaměřená na informační technologie.
Pražská burza oslavila 6. dubna 15. výročí obnovení činnosti či obchodů. Čím vším za tu dobu prošla a co v její dosavadní historii považujete za nejdůležitější?
Historie minulých patnácti let je velmi různorodá. Tvořilo ji období velmi úspěšné, k němuž patří poslední tři roky, ale byly tady i horší doby, třeba koncem devadesátých let nebo kolem přelomu tisíciletí. Když se podívám zpět, tak mezi zlomové úspěchy bych rozhodně zařadil implementaci našeho obchodního systému (SPAD) v roce 1998, v němž nyní probíhá většina obchodů. To bylo z pohledu všech profesionálů skutečně nejdůležitější, co burza v devadesátých letech udělala. Což ji v očích mnohých vlastně zachránilo.
Pak byl samozřejmě nesmírně důležitý příchod první primární emise tisíciletí – společnosti Zentiva. V poslední době je to rozšíření záběru burzy o komodity.
Jaké je postavení Burzy cenných papírů Praha v mezinárodním měřítku? Do jaké míry ji ovlivňuje dění v Německu, v USA, případně na dalších trzích?
Postavení burzy zhruba odpovídá velikosti české ekonomiky. Je to středně velká evropská burza, která nedosahuje velikosti gigantů, jako jsou Londýn nebo Frankfurt, nicméně je relativně srovnatelná s ostatními obdobně velkými burzami jako jsou Vídeň, Athény, Varšava nebo Budapešť.
Co se týče kvality obchodování, nebo regulace, je naprosto standardní burzou.jako ty ostatní. Máme za sebou samozřejmě trochu jinou historii než některé jiné burzy, kupříkladu obchodování s deriváty, abych si vybral jeden příklad, je v České republice mnohem méně aktivní než na většině ostatních západoevropských burz. Na druhou stranu objem obchodů s akciemi je s ohledem na velikost ekonomiky spíše nadprůměrný.
Dění na Burze cenných papírů Praha je přitom naprosto korelováno s vývojem světových burz. To se ukázalo mnohokrát. Možná ten nejzajímavější nebo nejdůležitější vliv se projevuje v období, kdy na světových trzích roste volatilita. Tehdy mají burzy v regionu, tedy v Praze, Varšavě a Budapešti a možná částečně i ve Vídni, tendenci reagovat s ještě větší volatilitou než ty západoevropské.
Na pražské burze se v poslední době objevila řada novinek. Vznikla zde Energetická burza, byly zahájeny obchody s deriváty, investičními certifikáty a warranty. Přijít s něčím novým již tedy není snadné. Co dalšího nicméně připravujete?
Myslím si, že jsme základní revoluční kroky udělali v uplynulých čtyřech letech, když jsme doplnili produktovou nabídku o deriváty a komodity. Dovedu si představit, že se můžeme v historicky krátké době dočkat obchodování s komoditami v regionálním měřítku.
Co máte konkrétně na mysli?
Zatím obchodujeme s energií s dodáním pouze v ČR. Mohli bychom ale obchodovat s energií s dodávkou v jiných zemích.
Po řadě let, kdy se akciím, včetně českých dařilo, od září minulého roku naopak ztrácejí. Jak se podle Vás mohou letos trhy vyvíjet? Lze očekávat, že akcie do konce prosince minimálně vyrovnají letošní ztráty?
To je velice nešťastná otázka. Předpokládám, že jste ji formuloval před týdnem. Od doby se leccos stalo. Mezitím například vyšla zpráva, podle které již rozvíjející se trhy vyrovnaly letošní ztráty. Je opravdu velmi těžké predikovat, co bude, protože se má odpověď ke čtenářům dostane na konci června a do té doby se může stát cokoliv. Velkou neznámou je samozřejmě vývoj tzv. hypotéční krize v USA a na to navazující přitažení kohoutů bank při financování firem a realitních projektů zvlášť. Myslím si, že na tuto otázku hledají odpověď téměř všichni portfoliomanažeři po celém světě a podíváme-li se na jejich názory, zjistíme, že jsou rozděleni tak padesát na padesát. Polovina z nich tedy předpokládá, že je již nejhorší za námi a druhá půlka, k níž patří třeba známý investor George Soros, si myslí pravý opak.
Chtít od šéfa pražské burzy konkrétní investiční doporučení je problematické. Existuje nicméně nějaká obecná rada, kterou byste rád dal investorkám?
Řekl bych, že je to s ohledem na funkci na burze více než problematické, nebo dokonce nemožné. Myslím si nicméně, že obecně můžeme všem doporučit k investování Českou republiku. Je to trh, který je standardní a nechová se nijak neočekávaně. Dá se říci, že ve chvíli, kdy chtějí český investor či investorka, kteří mají portfolio v korunách, koupit nějaké akcie, není pro ně logičtější místo, kde by měli nakupovat, než je Praha. Co by měli konkrétně koupit, by si měli rozmyslet a konzultovat se svým obchodníkem. Na druhou stranu se dlouhodobě ukazuje, že ty největší tituly jsou spolu velmi významně korelovány. Nechci tvrdit, že je jedno, co koupí. Fakt ale je, že diverzifikace portfolia, složeného z těchto titulů, bude velmi dobrá.
Ke klasickým obrázkům z burz patří parket a překřikující se makléři. Na pražské burze se obchoduje pouze elektronicky. Členky klubu zajímá, zda existoval v začátcích burzy?
Ano, v začátcích burzy tomu tak skutečně bylo. To ale hovoříme o roku 1871. Tehdy v Praze parket samozřejmě byl. Burza byla ale zavřena v roce 1939 a nikdy nebyla obnovena s parketem. Před patnácti lety se rovnou začínalo s elektronickým obchodním systémem. Ve světě nyní existují tak dvě až tři významné burzy s parketem. Jeden je na Newyorské burze, další na Chicagské komoditní burze, odkud pochází většina obrázků překřikujících se makléřů. Parket už tedy opravdu míří do historie a nemá ho žádná ze středoevropských burz, které začínaly s obchodováním v 90. letech.
Dá se nicméně předpokládat, že si Newyorská či další burzy parkety zachovají?
Nejspíš ano, ale budou se dál vyvíjet. V New Yorku sice nadále působí i obchodníci na parketě, v zásadě tam ale pobíhají s něčím, co připomíná menší notebook, který zapojují do různých zdířek a využívají k posílání objednávek. Křiku a gestikulace je tam tedy mnohem méně než dřív. Na těchto burzách sice stále ještě existuje takzvaný specialista, který určuje ceny, ovšem elektronicky přes obrazovku. Změna proti roku 1994, kdy jsem byl v New Yorku poprvé, je velice patrná. Už tehdy měli bezdrátové přístroje, ale relativně hodně na sebe pokřikovali. Před rokem a půl, kdy jsem tam byl znovu, mne velmi překvapilo, co vše mají za technologii, spojenou bezdrátově.
K tradici řady burz patří i zlatý zvon, jímž se zahajovalo obchodování. Užívá se ještě vůbec?
V Praze se takto zahajuje nebo končí první den obchodování s novou emisí akcií podle toho, jak se dohodneme s emitentem.
Nejsem si jist, zda v New Yorku zahajuje zvon opravdu každý obchodní den. Myslím si, že jen v některé dny, kdy se na tamější burze objeví nějaká VIP návštěva a symbolicky na něj zazvoní.
To se stalo tradicí na mnoha trzích. Pražská burza tuto tradici rovněž převzala.
Existuje podle Vás nějaký rozdíl mezi mužským a ženským způsobem investování?
V době, kdy jsem byl na druhé straně barikády jako šéf privátního bankovnictví nebo obchodník, který měl na starosti speciální zahraniční klienty jsem tento rozdíl příliš nepozoroval. Tento způsob investování se možná liší u drobných investorů. U nich si to dovedu představit. I když nemám s něčím podobným zkušenosti, dovedl bych si vymyslet několik demografickosociologických tezí, proč tomu tak může být.
Pokud jde o větší objemy obchodů, který se týkají privátního bankovnictví nebo správy portfolia, kde existují i portfoliomanažerky, žádný podobný rozdíl jsem nepozoroval. Zajímavý je ale myslím fakt, že když jsem v polovině devadesátých let zodpovídal u jednoho z obchodníků za komunikaci s institucionálními zahraničními fondy, zejména penzijními fondy z USA a Velké Británie, bylo tam relativně vysoké procento žen, které působily jako portfoliomanažerky. Skoro většina mých klientů byly ženy. Nevím, zda to byla nějaká zvláštnost mého portfolia nebo obecný jev, který se týkal veškeré investorské základny, jež tam byla.
Na závěr mám trochu osobnější otázku. Kdo řídí investice, případně rodinné finance ve vaší rodině?
Chtělo by se mi říci, že já. Ale vzhledem ke zmatku, který občas v této záležitosti máme, je skoro přesnější říci, že skoro nikdo. Fakt je, že vzhledem k určitým omezením, která mám z titulu své funkce vůči domácím cenným papírům, se mé osobní finance v posledních pár letech zaměřovaly na investice do nemovitostí, což je věc, kterou jsem skutečně dělal já.
František Mašek, květen 2008
Pro členky klubu
