Červen 2013 - Investiční certifikáty
Investiční certifikáty – příležitost pro investory
Umožňují investovat do akcií, komodit, včetně zlata, nebo třeba do nemovitostí. Některé věrně kopírují vybraný index, díky dalším lze vydělat na stagnujícím či klesajícím trhu. Existují ale i instrumenty, založené na takzvané páce, na nichž lze hodně vydělat či prodělat. Jde o to, že se jejich zisk i ztráta v určitém předem stanoveném poměru násobí. Při dvojnásobné páce dvakrát, při trojnásobné páce třikrát a podobně. Takováto investice je tedy hlavně pro zkušené investory. Řeč je o investičních certifikátech. Na pražské burze bylo dosud možné obchodovat jen s korunovými certifikáty Raiffeisenbank. Nedávno k nim přibyly certifikáty, které vydala v české měně Erste Bank.
Investiční certifikát je vlastně dlužní úpis, který vydávají emitenti, nejčastěji banky. Jsou vázány na různá podkladová aktiva, tedy akciové indexy, veřejně obchodované akcie, komodity, úrokové sazby či měny a vydávány na předem stanovenou, nebo neomezeně dlouhou dobu. Investor je může koupit či prodat na burze, nebo přímo u emitenta. Jejich cena se řídí vývojem hodnoty podkladového aktiva. Některé umožňují vydělat i na klesajících či stagnujících trzích. Investor je totiž kupuje levněji, než činí jejich emisní hodnota. Nebo může vydělat i při poklesu hodnoty certifikátu, pokud nedosáhne předem stanovené hranice.
Nejjednodušší jsou indexové certifikáty, které odrážejí vývoj určitého indexu. Když roste, certifikát stejnou měrou zvyšuje svou hodnotu. Obdobné je to při poklesu jeho hodnoty. Identicky se vyvíjí cena basket certifikátů, jejichž pokladovým aktivem je koš akcií, nebo třeba komodit. Investor může vsadit i na bonusové certifikáty. Pokud se jejich cena pohybuje v rámci stanoveného rozmezí (bariéry), získává investor předem daný bonus. Podobný charakter má diskontní certifikát, prodávaný pod emisní cenou. Investorův výnos je ale u tohoto cenného papíru omezen podle předem daných pravidel.
Garantovaný certifikát připomíná zajištěné fondy. Také jeho výnos je omezen, investor má ale jistotu, že je mu při nepříznivém vývoji na trzích vrácena původní investice, nebo třeba 95 procent z ní podle emisních podmínek.
Existují ovšem i takzvané turbo certifikáty, u nichž se růst či pokles podkladového aktiva násobí. V jakém poměru, záleží na takzvané páce, která může být dvoj, troj- či vícenásobná. Stejně velký je pak růst či pokles ceny certifikátu. U řady z nich lze navíc spekulovat na růst - certifikáty long, nebo pokles nákupem certifikátů short.
Certifikáty jsou někdy označovány za alternativu k bankovním vkladům, jejichž úročení stále klesá. Z našeho přehledu je však zřejmé, že jsou daleko složitější a také velká část z nich i rizikovější. Jejich potenciál výnosu je však výrazně zajímavější, než zmiňované bankovní vklady. Investor by si měl proto v prospektu emitenta či u odborníků předem důkladně ověřit, co si chce koupit, jak se počítá cena certifikátu a další emisní podmínky. Poplatky za nákup certifikátů jsou nižší, než u fondů. Přesto je důležité vědět, co vše investor platí.
Vedle tržního rizika, které se týká všech cenných papírů, je zde ještě další, a to riziko kreditní, což znamená že banka nebo společnost, která vydala certifikát, zkrachuje. Pak by nárok držitele certifikátu na jeho úhradu řešil insolvenční správce. Krach emitenta je spíše výjimečný, jako třeba u banky Lehman Brothers, i s touto alternativou je třeba nicméně počítat. Přesto zůstávají certifikáty zajímavou investiční alternativou, která přilákala v Německu řadu investorů. Bude tomu u nás podobně?
František Mašek, Hospodářské noviny
Pro členky klubu
