Prosinec 2013 - Měnová intervence ČNB
ČNB se obává deflace, hodlá proto dlouhodobě oslabovat kurz koruny
Rozhodnutí České národní banky intervencemi dlouhodobě oslabit českou měnu, aby euro stálo kolem 27 korun, vyvolalo řadu diskusí i kritiky. Názory na tento krok se totiž liší. Hlavním důvodem, proč chce ČNB oslabit korunu, jsou obavy z deflace, tedy absolutního meziročního poklesu cen. Tu považuje řada odborníků za mnohem větší problém, než inflaci, tedy situaci, kdy ceny zboží a služeb naopak rostou. Přirozeně pokud je tento růst rozumný a činí několik procent a nikoliv dvouciferný.
Inflace, tedy růst cenové hladiny, totiž snižuje reálné příjmy obyvatel. A pokud činí deset či patnáct procent není to nic příjemného. Dlouhodobá deflace, jíž se všichni velmi obávají, je řídký a naštěstí zpravidla krátkodobý jev, který nemusí ekonomiku poškodit. Pro spotřebitele jsou zboží a služby levnější, výrobci za ně ale dostanou méně. K deflaci dochází, když je v globální či některé národní ekonomice příliš zboží a služeb a chybějí peníze k jejich nákupu. Nebo při snížení dovozních cen, případně kvůli regulaci. Zrušení regulovaných cen může například vést kvůli konkurenčnímu boji k jejich poklesu.
Zvlášť obávaná je takzvaná deflační spirála či past. Pokles cen totiž vede ke snížení tržeb a případně zisků podnikatelů. Musí tak snižovat náklady, a to buď propouštěním, nebo snižováním mezd. Výsledkem je pokles poptávky domácností a další snižování cen, které se zrychluje. To ovlivňuje ekonomická rozhodnutí a vede ke snížení alokace dalšího kapitálu, především investic. Protože se využívá jen část ekonomického potenciálu, jsou některé výrobní kapacity nadbytečné. Logicky pak klesají i ceny aktiv, což má velmi negativní dopad na akciový trh.
Šéf ČNB Miroslav Singer avizoval možnost intervencí centrální banky, s cílem posílit korunu, již zhruba před rokem. K tomu, že k nim nakonec přistoupila, přiměl patrně ČNB pokles indexu spotřebitelských cen, vyjadřující roční míru inflace, na říjnových 1,6 procenta. Její meziroční přírůstek se přitom snížil na 0,9 procenta. V listopadu, kdy se ještě podle expertů vliv intervencí centrální banky plně neprojevil, dosáhla roční inflace 1,5 procenta, meziročně přitom stoupla o 1,1 procenta. Příští rok je zatím odhadována v průměru na 1,3 procenta, což je výrazně pod dvouprocentním inflačním cílem ČNB. Podobně tomu může být i v Evropské unii, jejíž členové jsou naším největším obchodním partnerem.
Názory na rozhodnutí ČNB oslabit intervencemi kurz české měny na zhruba 27 korun za euro se liší. Centrální banka chce zabránit deflaci, její kroky mohou pomoci i vývozu. Věří, že tak pomůže i oživit ekonomiku. Předpokládá totiž, že hrozba zvýšení cen kvůli slabší koruně přiměje lidi k větším nákupům. Kritici ale tvrdí, že ceny mohou dočasně vzrůst, silná konkurence a povánoční období slev ale přinesou opačný vývoj. ČNB ale vzhledem k minimální výši úrokových sazeb příliš možností, jak oživit ekonomiku a tím zvednout i inflaci, neměla. Růst úrokových sazeb se nezdá v době, kdy české hospodářství dál klopýtá, vhodné řešení.
Říká se, že po bitvě je každý generálem. Lze tedy spekulovat o tom, zda musela centrální banka skutečně snížit úrokové sazby až téměř k nule a omezit tak vliv jednoho z klíčových nástrojů, který má k dispozici. Nebo zda neměla reagovat dříve.
Bezprostřední dopad jejích kroků lze zatím jen těžko postihnout. V delším období tomu ale může být jinak. Nikdo navíc neví, jak by se česká ekonomika vyvíjela, kdyby ČNB nezasáhla. Podstatné ovšem bude, kdy a jak se rozhodne politiku intervencí, které vedou k oslabení české měny, opustit. Zatím se zdá, že to v dohledné době nebude. Podle některých názorů nejdříve v polovině příštího roku.
František Mašek, Hospodářské noviny
Pro členky klubu
