Říjen 2011 - Credit default Swap (CDS)
CDS nevěstí Řecku nic dobrého
Do finanční krize, která vznikla po pádu banky Lehman Brothers, je znali prakticky pouze odborníci. Od té doby hrají Credit default swaps, tedy finanční instrumenty, které slouží jako pojištění proti defaultu (nesplacení) dluhopisu, stále významnější roli. Jejich růst je přitom možné považovat i za předzvěst snížení ratingu některé společnosti nebo země.
Credit default swaps, neboli CDS, vznikly v devadesátých letech v USA jako pojištění proti defaultu (nesplacení) dluhopisů, případně úvěrů nebo jiných závazků, vydávaných společnostmi. Málokdo nejspíš čekal, že budou jednou v tak hojné míře využívány také u dluhopisů, či závazků, garantovaných státem. Po finanční krizi v letech 2008/2009 se to bohužel stalo realitou. O rostoucí nejistotě ve světě vypovídá skutečnost, že se celkový objem CDS zvýšil z 900 miliard dolarů v roce 2000 na současných několik desítek bilionů dolarů.
Předzvěst snížení ratingu
Čím má země větší potíže, tím se úročení CDS, jimiž jsou kryty její závazky, zvyšuje a naopak. V případě Německa se pohybuje kolem jednoho procenta, v Řecku je zhruba pětkrát větší, a dá se očekávat, že pokud budou potíže této země pokračovat, dále porostou.
Růst hodnoty Credit default swapů také často předznamenává budoucí snížení ratingu některé země. Příkladem může být znovu Řecko, ale také třeba Itálie. Je to ostatně logické: ratingová agentura snižuje zemi rating v okamžiku, kdy roste riziko, že nebude schopna uhradit svoje závazky. A jestliže tedy slouží tyto instrumenty jako pojistka proti jejich nesplácení, za větší riziko se pochopitelně platí vyšším úrokem.
Příkladem, jak tyto instrumenty v praxi fungují, může být případ, kdy si investor, který má dluhopisy nějaké společnosti, zakoupí CDS kontrakt, aby se tak bránil před situací, kdy nebude emitent schopen splnit povinnosti, spojené s těmito cennými papíry. Po dobu, kdy je vše v pořádku, investor platí bance nebo finanční instituci, která mu kontrakt prodala, pravidelně poplatek za „poskytnutou ochranu“. Pokud ovšem společnost, jejíž dluhopisy drží, vyhlásí úpadek a přestane platit úroky (kupony) ze svých dluhopisů, banka investorovi vše jednou platbou vyrovná a kontrakt je ukončen. Jde tedy skutečně o obdobu pojištění neschopnosti splácet.
Zásluhou Credit default swapů je také například možné sledovat, jak se na bonitu jednotlivých států dívají investoři. Zatímco před recesí byly hodnoceny Česká republika, Polsko a Slovensko takřka stejně, pokud se podíváme na jejich porovnání v současné době, zdá se, že si Slovensko polepšilo a investoři je hodnotí jako méně rizikové. Není přitom třeba hledat nějaké složité vysvětlení. Hlavní příčinou je fakt, že jsou naši sousedé po vstupu do eurozóny a přijetí eura hodnoceni příznivěji, než Česká republika. Slovensko si tímto krokem získalo větší důvěru investorů, než má Česko, které prozatím společnou evropskou měnu nepřijalo. Mj. i proto, že musí jako člen Evropské měnové unie plnit řadu závazků, které se zatím na ČR, které euro nemá, nevztahují.
František Mašek, Hospodářské noviny
Pro členky klubu
