Srpen 2011 - Aktuální makropohled na finanční trhy
Mají pravdu "recesisté", nebo globální ekonomika jen zpomaluje?
Obavy z opakování globální recese sílí, ceny akcií i řady dalších aktiv pokračují ve volném pádu, nejistota tradičně nahrává zlatu a švýcarskému franku. Mají pravdu ti, kdo tvrdí, že světová ekonomika oslabí, nebo optimisté, podle nichž jen zpomaluje tempo jejího růstu? Jisté je jedno: znovu se ukazuje, že oživení globálního hospodářství stojí na poněkud hliněných nohou.
Jak už to někdy bývá, odstartovalo vlnu poklesů na finančních trzích snížení ratingu USA ratingovou agenturou Standard& Poor´s z AAA na AA+, což není přinejmenším pro odborníky tak překvapivý krok. A nic negativního, o čem by se nevědělo, se navíc nestalo. O oslabování americké ekonomiky i jejích problémech se zadlužením, stejně jako dluzích některých států eurozóny, si štěbetají i vrabci na střeše, delší dobu panují také obavy z hlubšího propadu finančních trhů. A diskuse o zvýšení limitu na zadlužení USA, kterým jinak vlastně hrozil bankrot, sledoval celý svět.
Hloubka poklesu cen řady finančních aktiv nicméně mnohé investory překvapila a přinesla obavy z recidivy nedávné globální recese a s nimi i paniku. Chlácholivá slova politiků, stejně jako snahy o stabilizaci situace, například nákupy dluhopisů ze strany Evropské centrální banky, které se týkaly i problémových španělských a italských, zatím v očích investorů nepadla na příliš úrodnou půdu. Akcie posilovaly po zasedání americké centrální banky Fed 9. srpna, ale další vývoj ukázal, že sázet na jejich růst může být zatím předčasné.
Jen žádnou paniku
Panické reakce investorů, které umocnily pokles akciových trhů z předchozích týdnů, jako by dávaly za pravdu „recesistům“, tedy těm, kteří se bojí další recese globální ekonomiky. Olej do ohně výprodejů přidává i vzpomínka na prudký pokles akcií i dalších trhů po krachu americké banky Lehman Brothers v září 2008.
Experti si zjevně vzali z předchozí krize jedno doporučení: pozor na přílišný optimismus. Navíc jsou si velmi dobře vědomi potíží řady států s rostoucím zadlužením a jeho úhradou.
Po deštivých dnech ale alespoň občas svítí sluníčko a někteří odborníci opatrně poukazují na to, že byl pád cen akcií hodně hluboký a přinejmenším některé již jsou atraktivní k nákupům. Platí to i o těch obchodovaných v Praze, jejichž ceny ovlivňuje (v těžkých dobách, jako je ta současná, dvojnásob) hlavně dění na zahraničních trzích.
Nikdo neví, jak se budou trhy dál vyvíjet, doporučovat nákupy akcií či jiných aktiv tak zůstává diskutabilnější, než kdy jindy. Investorům, české nevyjímaje, dal nicméně dosavadní vývoj i další lekci. Znovu se názorně ukázalo, jak je důležité mít své úspory či investice rozloženy ve více investičních instrumentech, a že pravidelnost těchto investic snižuje případné ztráty. Ale také, že při investicích do rizikovějších aktiv, tedy akcií či komodit (a platí to i o zlatu, symbolizujícím pro řadu laiků absolutní jistotu), je třeba mít skutečně na paměti, že jde o dlouhodobé investice.
Otázkou tedy zůstává, zda má ještě po dosavadních výrazných poklesech smysl akciové tituly prodávat, nebo je lepší raději nakupovat? Odpověď si musí najít každý sám podle svého naturelu. A bez zbytečné paniky.
František Mašek