Investiční testy, aneb poznej sám sebe

 

Podobně jako při sportu také při investování často vyhrává ten, kdo nejlíp odhadne své možnosti. Zjistit, jak na tom investor je, není složité. Stačí vyplnit poměrně jednoduché testy či dotazníky - v ideálním případě kvůli větší objektivitě vícekrát.

Kdo by si nepřál získat investováním co nejrychleji balík peněz a stát se milionářem! Nic není nemožné. Podobné případy ale připomínají spíše sázení a hazard než investování. Můžete mít štěstí, správné informace i dobrý odhad trhu a významně si polepšit, co když pak ale přijde nenadálý pokles trhu? Na rychlé jednorázové transakce, které z vás udělají rentiéra, proto raději nespoléhejte.

Nikoliv náhodou platí pravidlo, že čím rizikovější je investice, tím delší je doporučený investiční horizont. Vychází se z toho, že čím déle jsou prostředky zainvestované, tím více je možné eliminovat riziko kolísání hodnoty investice či případné riziko realizované ztráty.

Teoreticky by tak stačilo investovat na dostatečně dlouhou dobu do dobré firmy a zajímavý výnos je zaručen. Aktuální hodnota investice ale často kolísá - stačí sledovat ceny akcií na burze. Řada investorů navíc nemá na investice, spojené s (obvykle dočasným) poklesem hodnoty nervy. Rizikovější investice by tak pro ně měly být tabu.

MiFID přinesl změny

Každý má zkrátka svůj investiční, ale i rizikový profil, kterým se od jiných liší a pokud nechce klamat sám sebe (a zbytečně se stresovat případnými ztrátami), měl by ho respektovat. Někdo preferuje větší jistotu a je ochoten za ni „zaplatit“ nižším potenciálem výnosu, jiný očekává vysoký výnos a přistoupí proto na větší rizika, spojená s takovouto investicí. Donedávna stačilo ke zjištění, kam investor patří, vyplnit jednoduchý investiční test či dotazník, z něhož bylo zřejmé, co ví o finančním trhu a jaké riziko je ochoten podstoupit.

Nová směrnice EU o trzích finančních nástrojů (MiFID) ale přinesla změny. Snaha lépe ochránit hlavně nezkušené investory vedla k tomu, že banky a jiné finanční instituce rozlišují mezi investory, kteří pouze zadávají pokyny k nákupu či prodeji různých produktů a dalšími, jimž poskytují investiční poradenství. Tam již jde o rady, do jakých produktů mohou investovat - investor se ale nakonec rozhoduje sám.

Každá banka řeší tento problém trochu jinak, v podstatě ale víceméně podobně jako u České spořitelny. Ta rozdělila dřívější investiční testy na dvě části. První - tzv. test investiční přiměřenosti – slouží ke zjištění investorových znalostí a zkušeností s investováním. Umožňují tak zjistit jeho investiční profil. Čím lépe klient rozumí produktům, tím více také rozumí rizikům s nimi spojenými. Podle toho by se tedy měl rozhodovat, jaký produkt si koupí. A z toho vyplývá, že by se neměl zcela bezhlavě pouštět do nákupu produktů, o kterých nic neví, ne zcela jim rozumí a nedokáže proto správně vyhodnotit, v jaké míře může hodnota jeho investice kolísat.

Důležitou roli hraje také investorův věk – mladší  jsou většinou ochotni akceptovat vyšší rizika, takže se dá předpokládat, že budou investovat na delší dobu, což jim umožňuje koupit víc rizikovějších aktiv jako jsou napříkladakcie na úkor konzervativnějších dluhopisových nástrojů. Kromě znalostí a zkušeností, které nám identifikují přiměřenost daného produktu, je třeba otestovat také vhodnost různých investičních instrumentů pro investora a zjistit tak jeho rizikový profil.

Oba testy, resp. investiční dotazníky přiměřenosti i vhodnosti – by měly vlastně jít ruku v ruce, vždyť větší zkušenosti a znalosti umožňují využívat více (i rizikovějších) investičních produktů. Na druhé straně někdo ze zásady nerad riskuje, část dříve agresivních investorů se také může o v minulosti nabyté peníze bát a začít preferovat investice, jejichž cílem není a priori vysoký výnos, ale uchování jejich hodnoty. Navíc znalost a zkušenost s investičními nástroji toho příliš nevypovídají o vztahu k rizku, jaké je klient ochoten podstoupit.

Investorovy priority se také v kontextu jeho potřeb a fází životního cyklu mohou časem měnit. Rozhodně proto není na škodu, když si investor čas od času aktualizuje svůj investiční či rizikový profil. A rozhodne se s ohledem na nová zjištění následně upravit své investiční portfolio.

Burza je když

Pražská burza je:

• a) velká hra s malým efektem,
• b) mnoho povyku pro nic,
• c) trh, kde se na základě nabídky a poptávky určují ceny akcií, komodit, případně jiných investičních instrumentů,
• d) potvrzení bouřlivého růstu českého středoevropského tygra.

S podobným testem investiční přiměřenosti se setkáte nejvýš v médiích na Silvestra. V klasické podobě má daleko serióznější podobu. Testy jednotlivých bank či finančních institucí se přitom obvykle příliš neliší.

Jako příklad uvádíme Investiční dotazník přiměřenosti Investiční společnosti České spořitelny, který najdete v plném znění na internetové adrese www.iscs.cz. Cílem je zjistit, jestli klient již investoval, a pokud ano, pak do jakých nástrojů, jak často a jak dlouho již investuje, jakou cestou si investiční produkty pořídil a také má-li ekonomické vzdělání či má-li jeho povolání vztah k obchodům s investičními nástroji. Výstupem je pak Investiční profil klienta, podle kterého může snadněji vybírat z jednotlivých produktů. Jinak řečeno, je-li daný produkt přiměřený jeho znalostem a zkušenostem.

František Mašek, Jaroslav Kropáček

Pro členky klubu

• Archiv časopisu