Profily na míru i pro méně movité
Ideálně rozložit vlastní investice není snadné. Takzvaná profilová portfolia nebo fondy mohou pomoci vyřešit tento problém i méně zkušenému investorovi. Ideální je, pokud jejich prostřednictvím investuje pravidelně.
Kdo by se nechtěl dostat do situace, kdy svěří své peníze odborníkům a pak už pouze sleduje, jak jejich hodnota v čase pravidelně roste? Podobné přání se může zdánlivě splnit jen rentiérům s dostatečným majetkem, který jim spravuje - za dohodnutý obolus - osobní bankéř. Na základě jejich přání jim pak sestaví osobní portfolio na míru, které je možné v případě potřeby, když se na trzích děje něco neobvyklého, měnit. Podobnou možnost mají ovšem díky profilovým portfoliím a fondům také méně movití investoři.
Vzhledem k tomu, že jejich investice zpravidla představují tisícové a v některých případech dokonce nižší částky, těžko mohou počítat se stejným komfortem, jaký je věnován správě majetku milionářů. Podstata, na které jsou založeny profilová portfolia či fondy, je ovšem podobná jako u individuální správy majetku.
Než si investor vybere některé z profilových portfolií či fondů, měl by na základě investičních i dalších testů (viz též článek Investiční testy, aneb poznej sám sebe) zjistit, nakolik je při investování ochoten riskovat. Někdo je totiž ochoten přistoupit na větší míru rizika, jiný se naopak drží více při zdi. Důležitou roli hraje samozřejmě doba, na kterou může postrádat část peněz a ty potom investovat. Podle toho by si měl vybrat profilové portfolio nebo fond, které mu nejvíce vyhovují.
Na rozdíl od individuální správy majetku movitých klientů, u nichž lze díky větší sumě peněz využít více možností, má drobný investor k dispozici zpravidla „jen“ několik základních typů profilových portfolií či fondů. I tak by ale měly být v zásadě schopné uspokojit jeho nejdůležitější přání či potřeby.
V každém případě si díky nim nemusí méně zkušený, případně časově zaneprázdněný investor, ideální skladbu svého portfolia sám složitě mixovat. Stačí, když si vybere ze stávající, předem dané nabídky. Jednotlivá profilová portfolia či fondy se liší podílem jednotlivých tříd aktiv. Stěžejní otázka tedy zní, zda investor preferuje větší výnos na úkor případného kolísání hodnoty investice a tím pádem většího rizika, nebo větší bezpečí, které bývá ovšem spojeno s menším výnosem.
V České republice jsou v případě drobných investorů daleko více využívány profilové fondy než portfolia, i když u některých správců majetku mohou oba pojmy víceméně splývat.
Čtyři až pět možností
Jejich nabídka se obvykle příliš neliší. Zpravidla zahrnuje čtyři až pět fondů s rozdílnou mírou rizika, od nejkonzervativnějších po nejvíce dynamické. Zmíněné riziko se odvíjí od investičních nástrojů, resp. tříd aktiv, do nichž investují. Profilové fondy přitom často investují do jiných fondů, například dluhopisových nebo akciových, čímž více rozkládají (diverzifikují) riziko. Investor se tak může podílet na více strategiích, což má své výhody. Když se nedaří akciím, měly by vynášet dluhopisy a naopak.
Skladba aktiv, které tvoří portfolio jednotlivých profilových fondů, se u jednotlivých správců až na drobné nuance příliš neliší. Vzhledem k zaměření Dámského investičního klubu uvádíme pochopitelně příklad, který se týká profilových fondů Investiční společnosti České spořitelny.
Investor má aktuálně k dispozici čtyři profilové fondy spravované Investiční společností České spořitelny, a to Konzervativní mix FF, Vyvážený Mix FF, Dynamický Mix FF a Akciový Mix FF. Jak již bylo řečeno, navzájem se liší podílem konzervativní (fondy peněžního trhu, respektive dluhopisové) a dynamické (akciové fondy) složky portfolia. FF v jejich názvu přitom znamená, že jde o fondy fondů.
Bez akcií to nejde
Ani nejkonzervativnější profilový fond, neboli Konzervativní Mix, se nevyhýbá menším investicím do akcií. Praxe totiž ukazuje, že menší podíl akcií v portfoliu fondu přináší větší jistotu, než kdyby ji tvořily pouze nástroje peněžního trhu a dluhopisy. Logika věci je totiž neúprosná: pokud se nedaří dluhopisům, obvykle se daří akciím. Což platí i naopak. Jinak řečeno, ztráty z jednoho trhu obvykle kompenzují výnosy toho druhého.
Každý profilový fond má stanovenou neutrální váhu (podíl) jednotlivých tříd aktiv. Z jejich skladby pak vychází doporučený minimální investiční horizont.
V případě Konzervativního Mixu FF tvoří tuto neutrální váhu ze 70 % fondy peněžního trhu, 20 % připadá na fondy dluhopisové a zbývajících 10 % na akciové fondy. Doporučený minimální investiční horizont činí tři roky.
U Vyváženého Mixu FF jde o 20 % fondů peněžního trhu, 50 % dluhopisových a 30 % akciových fondů. Doporučený investiční horizont se již prodlužuje na čtyři roky.
V případě Dynamického Mixu FF klesá podíl fondů peněžního trhu na 10 %, dluhopisových pak na 40 %, a to na úkor akciových fondů, jejichž neutrální váha v portfoliu již činí polovinu. Doporučená délka investice se zvyšuje na pět let.
Ještě agresivněji investuje Akciový Mix FF, v němž činí neutrální váha fondů peněžního trhu pět procent, dluhopisových fondů 20 % a zbývající tři čtvrtiny připadají na akcie (fondy). Doporučený investiční horizont pak činí pět a více let.
Vesměs jde o korunové fondy, zajištěné proti měnovému riziku. Podobně jako v jiných případech, také u těchto fondů je přitom ideální investovat pravidelně. Vzhledem k tomu, že se hodnota investice porovnává s aktuální situací na trhu, jsou případné ztráty (dlužno ovšem dodat, že to platí i v případě zisků) nižší než při jednorázové investici. Při pravidelném investování získá navíc investor při poklesu trhů za stejnou částku více podílových listů fondu než je tomu v době, kdy trhy naopak rostou.
Fondy životního cyklu
Jde o fondy, stále populárnější v zahraničí, které byly založené na dlouhou dobu, obvykle na patnáct, ale také na dvacet, nebo dokonce více let. Předpokládá se, že investoři, kteří je využívají, často k pravidelným investicím, v těchto fondech zůstanou do doby, kdy fondy ukončí činnost. Jejich profil tedy vlastně tvoří velmi dlouhá investice, která se často kryje, nebo blíží odchodu majitelů podílových listů či akcií fondu do důchodu.
Tomu je také podřízena investiční strategie těchto fondů. Zpočátku, kdy zbývá do data ukončení fondu dlouhá doba a investor má tedy před sebou dlouhodobý investiční horizont, investují především do akcií a v určité míře také třeba do komodit. Akcie a komodity by měly za tuto dobu vydělat investorovi co nejvíc. Postupem času, jak se blíží datum, kdy fond ukončí činnost (a investoři by mohli jít do důchodu), se podíl akcií v majetku fondu snižuje ve prospěch bezpečnějších dluhopisů nebo instrumentů peněžního trhu. Ty by měly být zárukou, že investor již nepřijde o dříve dosažené zisky. Nakonec se tedy z fondu životního cyklu vlastně stává fond peněžního trhu.
Výhodou je, že se vlastně investor nemusí o tuto investici starat. Na druhé straně spoléhá na to, že správce fondu dokáže dostatečně zhodnotit jeho peníze, aby mohl jednou začít spokojený život penzisty. Některé fondy životního cyklu proto sázejí na moudrost trhu a místo vlastního výběru akcií nakupují ETF, kopírující akciové, případně další trhy.
František Mašek, www.peníze.cz
Pro členky klubu
