Znáte rizikovost svých investic?

Řídit auto bez řidičského průkazu si dovolí málokdo. Začít investovat zprostředka, byť i v tomto případě mohou být škody na majetku a někdy kvůli tomu i na zdraví značné, kupodivu nikomu tak zvláštní nepřijde.

Snem řady investorů je zhodnotit svůj majetek za rok nejméně o třicet,- čtyřicet procent, nebo dokonce ještě o víc, a přitom podstupovat nulové či minimální riziko. Podobná investice ovšem připomíná pohádku se šťastným koncem, nebo dokonce červenou knihovnu. Při investování do akcií nebo do komodit, případně některých dalších instrumentů, je občas možné dosáhnout podobného, případně i vyššího zisku, ale za cenu rizika, kdy investor může přijít nejen o veškerý zisk, ale i o značnou část investice.
Pravidlo, že vysoký výnos je zpravidla spojen s velkým rizikem a naopak větší jistota, pokud o ní lze při investování vůbec hovořit, obvykle zhodnocení investice snižuje, zná kdekdo. Při investování jako by na ně ovšem často zapomínal. Co je přitom platné vědět, že minimální doporučený horizont pro investici do akciových fondů činí alespoň pět let, když se často investuje na mnohem kratší dobu a řada nezkušených investorů si neuvědomuje, jak velké riziko podstupuje. Jenže - jestliže akcie delší dobu rostou a koupil si je už i soused, proč zůstat stranou?!
Mnozí investoři tedy postupují metodou pokusu a omylu. Proto je třeba vědět, jaká rizika jsou s jednotlivými typy investic spojena, a které jsou nejvíc a jaké naopak nejméně rizikové.


Riziková škála investic

Změřit na setinu rizikovost jednotlivých typů investic je vzhledem ke složitosti dnešních finančních produktů velmi obtížné, ne-li nemožné. V úvahu je třeba vzít i aktuální situaci na trhu – jiná pravidla platí v době vysoké míry inflace, respektive v době růstu úrokových sazeb, trochu jiná, když naopak inflace i úroky klesají.
Můžeme vyjít z prosté úvahy: investice či investiční produkty, nabízející nejvyšší výnos, patří k nejrizikovějším. Tomu také odpovídá délka doporučeného horizontu pro investici do těchto produktů. Měla by být dostatečně dlouhá, aby investor přežil výkyvy trhů v hektické době. U rizikovějších investičních instrumentů musí být tedy doporučená délka minimální investice logicky delší než u těch bezpečnějších.
Dlouho byly pokládány za nejbezpečnější státní dluhopisy. Představa, že stát nemůže zkrachovat, ovšem dostala čas od času trhliny, byť se to vždy nakonec nějak vyřešilo, jako například v Argentině nebo v Rusku.
Nejkonzervativnějšími, tedy nejbezpečnějšími jsou nástroje peněžního trhu. Tomu také odpovídá nejkratší doporučovaný investiční horizont. Příznačné je pak malé kolísání hodnoty a také tomu odpovídající nízký výnos. Fondy peněžního trhu investující do nástrojů peněžního trhu, krátkodobých a střednědobých dluhopisů, byly dokonce z hlediska bezpečí přirovnávány k bankovním vkladům.
Panika na finančních trzích v roce 2008 a 2009 ovšem srazila i jejich výnosy a ukázala, že mohou za určitých okolností rovněž ztrácet. Tyto ztráty však byly daleko nižší než v případě akcií či akciových fondů. A fondy peněžního trhu je poměrně rychle vymazaly.
I mezi nimi přitom existují rozdíly. Daly by se rozlišit na konzervativní a dynamičtější, samozřejmě při dodržení investiční strategie definující fondy peněžního trhu. Na trhu můžeme nalézt ty, které investují výhradně do státních dluhopisů s krátkou splatností i ty investující do dluhopisů státních a korporátních, tedy s vyšším kreditním rizikem. Rozdíl pak také může být v průměrné délce splatnosti portfolia fondu nebo v rozsahu měnového zajištění.
Na první pohled ještě bezpečnější jsou zajištěné fondy, které investorovi garantují (zajišťují), že mu při nepříznivém vývoji na kapitálových trzích vrátí minimálně původně investovanou částku, někdy dokonce i něco navíc. Neplatí to ovšem tak docela - fond mu sice při nepříznivém vývoji na trhu vrátí původně investovanou částku, ovšem znehodnocenou o inflaci. U zajištěných fondů je navíc třeba počítat s kreditním rizikem, které se vzhledem k finanční krizi a globální recesi obecně zvýšilo. Teoreticky se může stát, že zkrachuje emitent dluhopisů, jež tyto fondy nakupují.


Zelená pro smíšené fondy

Další místo na pomyslném žebříčku rizik a jistoty možná překvapivě obsadily smíšené fondy. Ty jsou pokládány za bezpečnější než dluhopisový fond, byť třeba investující do státních dluhopisů nejvyspělejších zemí. Ukázalo se totiž, že smíšený fond s malým podílem akcií (kolem 10 %) nabízí větší jistotu či bezpečí výnosu než dluhopisové. Trhy akcií a dluhopisů se totiž často pohybují v opačném gardu - pokud jeden ztrácí, druhý může tyto ztráty umazat. Proto je smíšený fond s malým podílem akcií méně rizikový než dluhopisový a než dluhopisy.
Mezi jednotlivými dluhopisy či dluhopisovými fondy může ovšem být nemalý rozdíl. Zatímco státní dluhopisy vyspělých zemí jsou pokládány za velmi bezpečné, horší je to u méně vyspělých států. O rizikovosti těchto cenných papírů přitom vypovídá rating. Čím je vyšší (nejvíce může činit AAA), tím jsou pro investora bezpečnější. Čemuž ale zpravidla opět odpovídá nižší výnos.
Vedle státních dluhopisů a dluhopisů mezinárodních institucí, které mají obdobně nízké riziko jako nejkvalitnější dluhové cenné papíry, mohou investoři využít firemní dluhopisy. U nich pak hraje rating daleko důležitější roli. Vždy se je přitom třeba pídit po tom, zda má cenný papír alespoň rating investičního stupně. Má-li horší ocenění, je daleko rizikovější.
Trh firemních či korporátních dluhopisů byl kvůli obavám, že po Lehman Brothers mohou zkrachovat další emitenti dluhopisů s vysokým ratingem, dlouho zamrzlý. To již naštěstí neplatí. Snad nebude mít Lehman Brothers v dohledné době žádné renomované následníky. Jestliže se přitom za riziko platí, na firemních dluhopisech je nijak překvapivě dlouhodobě možné vydělat víc, než na státních.
Mezi dluhopisy patří i hypoteční zástavní listy, tedy dluhopisy, vydávané hypotečními bankami, které tak získávají peníze na poskytování hypotečních úvěrů. De facto jde rovněž o korporátní dluhopisy, ale o něco bezpečnější než klasické firemní. Jsou totiž kryty zástavním právem na nemovitosti.
Mezi dluhové cenné papíry patří také dluhopisy méně kvalitních firem s vysokým výnosem (high yield). To je již dosti riziková investice, často mírou rizika srovnávaná s investicí do akcií.
I když to tak momentálně nevypadá a počátek finanční krize je spojován s nemovitostmi, z hlediska dlouhodobých rizik jsou za dluhopisy řazeny nemovitostní fondy. Přesněji řečeno patří mezi bezpečné státní dluhopisy a korporátní. Týká se to ale jen fondů, které investují přímo do realit. Fondy, jejichž portfolio tvoří akcie developerů, nemovitostních společností a dalších subjektů z realitního trhu, jsou řazeny mezi akciové a patří k nejvíce ztrátovým. Ztrácely totiž jak kvůli potížím nemovitostního, tak akciového trhu.


30, 50 nebo 100 % akcií?

Další příčka pomyslného žebříčku rizikovosti patří smíšeným fondům. Jde o pestrou směsici fondů, lišících se podle investiční strategie. Ta je odlišná poměrem jednotlivých aktiv ve fondu, tedy poměru nástrojů peněžního trhu, dluhopisů a akcií. Definují tedy typickou váhu jednotlivých aktiv, např. 10 % v nástrojích peněžního trhu, 40 % v dluhopisové části a 50 % v akciích. I zde platí, čím větší je zastoupení konzervativnějších nástrojů, tedy dluhopisů a nástrojů peněžního trhu, tím nižší je pravděpodobnost případného poklesu hodnoty investice či její kolísání, ale zároveň také nižší potenciál výnosu. A naopak, čím více je v portfoliu fondu akcií, tím více může hodnota kolísat, ale také mohu dosáhnout zajímavějšího zhodnocení.
Akciové fondy jsou považovány za poměrně rizikové, byť méně než investice do jednotlivých akcií. Investují totiž do většího počtu titulů, a tím přece jen více rozkládají riziko svých vlastních investic. Pokud se jedné akcii nedaří, může ji nahradit další. Nejvíc diverzifikují riziko fondy, které investují globálně a nezaměřují se na jediný region či zemi, jednu měnu nebo odvětví. Podobná kritéria platí pro výběr jednotlivých akcií. Z pohledu vyspělosti ekonomik pak platí, že čím jsou trhy vyspělejší, tím je riziko nižší a výnos jistější, na úkor jeho absolutního výnosu. Naopak u trhů rozvojových je vysoký výnosový potenciál, při vyšším předpokladu kolísání a riziku případné ztráty.


Stále populárnější ETF

Kdo hledá u akcií ještě menší riziko, může si koupit tzv. exchange traded funds, někdy označované za indexové fondy nebo akcie, které kopírují určitý index. Mohou sice odrážet vývoj jakéhokoliv trhu, obvykle jsou ale spojovány právě s akciemi. Podobně jako akciové fondy víc rozkládají riziko než jednotlivé akcie. Protože ale kopírují akciový (nebo jiný) index a omezují tak vliv lidského faktoru při výběru akcií na minimum, jsou bezpečnější než klasické akciové fondy. ETF vlastně umožňují snadno investovat a výrazně diverzifikovat investorovo portfolio jedinou transakcí. Vynášejí sice stejně jako daný index a mohou tak zaostávat za aktivně řízenými fondy. Počet fondů, které díky kvalitám manažera dlouhodobě porážejí index, je ale omezený. Některé ETF mohou mít i podobu investičních certifikátů, pak hovoříme o tzv. indexových certifikátech.
Certifikáty představují zvláštní třídu aktiv, nabízející investorům širokou škálu investic. Některé připomínají zajištěné fondy, jiné umožňují víc vydělat na rostoucím, další na klesajícím či stagnujícím trhu, tedy při předem limitované ztrátě. Podle zvolené strategie mohou být méně rizikové než akcie či smíšené fondy, nebo naopak patřit k nejrizikovějším.
U všech certifikátů je třeba dbát na riziko emitenta. Jde totiž vlastně o dlužní úpisy, vydávané hlavně finančními institucemi, které garantují, že za určitých podmínek splní, co slíbily. Proto je důležité sledovat situaci emitenta, zda mu nehrozí krach. Zatím se nic takového nestalo.
Investor má k dispozici také deriváty. Jde o investiční instrumenty, odvozené od různých podkladových aktiv, třeba akcií či dluhopisů. Je jich široká škála. Jedno ze zásadních dělení rozlišuje klasické (nepákové) a pákové deriváty. To se ostatně promítá i do členění certifikátů.
Páka představuje obchod, do něhož investor vkládá jen část investovaných peněz. Jeho celkový zisk, ale i ztráta, se pak v předem známém poměru násobí. Pákové deriváty, což platí i o certifikátech, mohou být tedy hodně nebezpečné. I u nepákových by měl ovšem investor přesně vědět, do čeho investuje a jak se počítá zisk, respektive ztráta.
K velmi rizikovým investicím patří komodity, a to hlavně kvůli prudkým výkyvům, větším než je běžné u akcií. Historie ukazuje, že i v době býčího trhu u nich není neobvyklý i 20-30% pokles. Rizikovost jednotlivých nástrojů, využívaných při obchodování s komoditami, je rozdílná. I tady je možné rozložit riziko investicí do komoditních fondů, investujících do komoditních akcií, případně kopírujících indexy (ETF), či do investičních certifikátů, které nabízejí podobnou službu. Komodity jsou často obchodovány prostřednictvím různých derivátů. Některé slouží ke spekulativním účelům, jiné k zajištění před možnou ztrátou.
Za možná ještě nebezpečnější jsou kvůli obtížné předvídatelnosti a silnému vlivu velkých hráčů považovány obchody s měnami. Mnohdy jde o transakce spojené s deriváty a pákovými obchody, investor by si měl proto důkladně rozmyslet, zda se do nich nakonec pustí.


Jak omezit riziko?

Odstranit zcela riziko, spojené s obchody s nejrůznějšími investičními nástroji, není reálné. Můžeme ho ale zkusit omezit. Výběrem vlastní investice – renomované společnosti, správce fondů atd. – investor by měl preferovat velké hráče, ale i mícháním jednotlivých tříd investic. Je třeba mít na paměti, že více než 90 % investorova úspěchu tvoří jasná strategie a její dodržování, což nahrává pravidelnému investování. Míchání investic či diverzifikace portfolia by měla vést – což v ČR většina investorů opomíjí – i k rozptylu investic do více měn.
Při dlouhodobém posilování koruny jsou ovšem investice v ostatních měnách znevýhodněny. To vede k přílišné závislosti domácích investorů na české měně, což není ideální. Ne vždy má přitom smysl se proti jejímu kolísání zajistit. Kdo tedy investuje v cizí měně, měl by předem zvážit, zda bude jeho potenciální výnos dostatečný, aby se mu to při očekávaném posilování koruny vyplatilo. Pokud tedy investor sází na investice v cizí měně a může si vybrat, je kvůli kolísání dolaru i z regionálních důvodů lepší preferovat investování v eurech.


František Mašek, www.peníze.cz

Pro členky klubu