Jak začít investovat
Zatímco k výhře ve Sportce je potřeba velký kus štěstí, naučit se základům investování a dokázat tak rozmnožit – často daleko menší peníze - může prakticky každý. Důležité je dobře poznat „trojčlenku“, kterou tvoří výnos, riziko a likvidita, a dodržovat vybranou strategii.
Být tak rentiérem a nemuset celý život nic dělat! Jistý analytik vyprávěl, jak instalatér - restituent k velkým penězům nečekaně přišel a pak je rychle pozbyl. Místo, aby myslel na zadní kolečka, nelenil a koupil si nový Mercedes. Když ho naboural, zakoupil další. S oblibou pořádal i velkolepé flámy. Penízky se mu proto rychle rozkutálely a vrátil se k instalatéřině.
Získat nečekaně podobný majetek je pro většinu Čechů nesplněným snem. Naučit se investovat a zhodnocovat peníze, třeba i v malých částkách, může ale každý. Musí si jen uvědomit, že je to něco trochu jiného, než když je má v bance či jako kdysi na vkladní knížce.
Pozor na strýčka Příhodu!
Kdo chce začít s vlastním investováním, měl by si ještě před tím ujasnit své finanční možnosti. Udělat si měsíční, případně roční bilanci příjmů a výdajů a zjistit, kolik peněz mu zpravidla zbývá, snad není tak složité. Než ale skutečně začne s investicemi, měl by si navíc připravit pro strýčka Příhodu tří až pětiměsíční finanční rezervu. Nemusí jít o hotovost – mohou to být peníze v bance nebo třeba ve fondu, které je možné v případě potřeby během několika dnů vybrat.
Důležité je začít s vizí, kolik peněz a za jakou dobu chce občan investováním získat a to co nejdřív. Důležitou roli hraje věk – od něj se totiž často odvíjí délka investice a tím i výběr aktiv, do nichž chce vložit peníze. Mladí mohou investovat déle a tím pádem více využívat rizikovější investice. Dlužno dodat, že takovéto investice, mezi něž patří například akcie či komodity, nabízejí vyšší výnos než státní dluhopisy či garantované produkty. Ty jsou ovšem zase díky menšímu riziku bezpečnější.
Co je doma, to se počítá. Jedno doporučení proto říká, že má smysl investovat až peníze, které občanovi zbudou, když si koupí stavební spoření a penzijní připojištění, tedy produkty se státním příspěvkem. Již sice nevydělávají tolik, co dřív, stavební spoření nicméně dál ročně (včetně státního příspěvku) vynáší v průměru 6 až 7 % ročně. Státní příspěvek vylepšuje i výnosy penzijních fondů, které jsou nyní většinou minimální.
Kdo má (Ministerstvo financí promine) stavební spoření jen jako investici, získá navíc po jeho skončení zpravidla několik set tisíc korun, které může zcela nebo částečně použít k investování.
Pozor na investiční horizont a riziko
Velmi důležitou roli hraje délka investice. Čím je delší, tím je výběr aktiv, do kterých může občan investovat – peněžní trh, dluhopisy, akcie, komodity, nemovitosti aj.- větší.
Každý typ investice má svůj minimální doporučený investiční horizont. U peněžního trhu je to obvykle rok a déle, u klasických státních dluhopisů dva roky a déle, u akcií či komodit zpravidla pět let a více. Je si samozřejmě možné koupit akcie i na mnohem kratší dobu, oněch pět let ale představuje období, které má snížit riziko výkyvů trhu na minimum. I když se může stát, jak naznačuje aktuální vývoj, že při rozsáhlém poklesu akciových trhů je vlastně „bezpečná“ akciová investice na mnohem delší dobu než oněch pět let.
Teoreticky by mělo stačit, když si občan koupí akcie na pět či deset let a počká na výnos, který v průměru činí 8 až 12 % p. a. Zdaleka ne každý je ovšem ochoten akceptovat při dlouhodobé investici tedy do akcií či akciového fondu - značné kolísání její hodnoty. Není to tedy nic pro něj.
Jak to zjistí? Stačí, když poctivě vyplní tzv. „investiční test či investiční dotazník vhodnosti“ , který posoudí občanovy zkušenosti a znalosti investičních produktů a způsob, jak vnímá riziko. Jedna z otázek se totiž týká i reakce na dočasný pokles hodnoty jeho investice. Svou ochotu riskovat prý přeceňují hlavně muži. Ženy bývají, jak to v životě často bývá, většími realisty.
Důležitá je i likvidita
Stěžejní roli tedy hraje ochota přijmout větší nebo menší míru rizika. Šance na vyšší výnos je přitom zpravidla spjata právě s větším rizikem poklesu hodnoty investice. Pokud občanovi někdo něco garantuje (bankovní depozitum, vkladní knížka, prémiový vklad, nebo i zajištěný fond), je naopak riziko nízké. Za větší jistotu ale platí nižším výnosem.
Investování je totiž jiné kafe než bankovní depozitum – umožňuje získat potenciál pro vyšší výnosy. Je tu ovšem riziko, že jich občan nemusí dosáhnout. Z klasických aktiv dlouhodobě nejvíc „vynášejí“ akcie a také komodity, následovány nemovitostmi a dluhopisy, nejméně pak nástroje peněžního trhu. V případě rizika je tomu zcela opačně – nejmíň rizikové jsou nástroje peněžního trhu, nejvíc akcie a komodity. Na vyspělých trzích je přitom zpravidla riziko a tím i výnos nižší než na rozvíjejících se.
Do pomyslné investiční trojčlenky patří vedle výnosu a rizika ještě likvidita. Když je vysoká, znamená to, že je aktivum (třeba akcie) možné snadno prodat. Nízká zpravidla bývá u nemovitostí, pokud ovšem neleží ve velmi atraktivní lokalitě. Prodej nemovitosti je tedy obvykle mnohem složitější a zdlouhavější proces, než v případě investičního produktu. Produkty kolektivního investování, tedy podílové fondy, jsou likvidní nejpozději do 15 pracovních dnů, povinnost odkoupit podílové listy fondu, které vlastní občan, má přímo správce fondu. U akcií zpravidla zajišťuje prodej na burze obchodník s cennými papíry, tedy většinou nějaký bankovní dům.
Pokud výnos jednoho aktiva vůči jiným stoupne (a další parametry se nezmění) jeho atraktivita roste. Jinak řečeno, větší výnosnost akcií zvyšuje poptávku, která po nich je. Výnos úzce souvisí s rizikovostí, ale i likviditou daného aktiva. Když výnosy akcií stoupají a tím se zvyšuje jejich rizikovost, obchoduje se s nimi méně a likvidita akcií klesá. Pokud je jejich likvidita naopak vyšší, jsou méně rizikové a vynášejí míň. To vše je třeba brát při obchodech v úvahu.
Fondová univerzita
Jednu z cest, jak se naučit základům investování, představují podílové fondy. Nejsnazší je začít s fondy peněžního trhu, u nichž je kolísání hodnoty a tedy riziko nižší a pak přejít k dalším – rizikovějším – typům fondů, nebo přímým investicím do jednotlivých tříd aktiv (akcie, dluhopisy, komodity). Blíže viz článek Jak si vybírat fond.
Čemu se vyhnout?
Snad nejčastější hřích nejen začínajících investorů spočívá v tom, že vycházejí z minulých, především ročních výnosů. Nikdo jim totiž nezaručí, že se budou v budoucnu opakovat. V úvahu je tak třeba vzít řadu dalších faktů, včetně dlouhodobé výkonnosti vybraných aktiv. Při investici do fondu je možné porovnávat jeho výsledky s konkurencí a vzít v úvahu renomé správcovské firmy či manažera fondu. Pozor na sliby vysokého výnosu od společnosti, kterou nikdo příliš nezná. Zejména, pokud její pracovníci tvrdí, že ke své činnosti nepotřebuje licenci. Zda ji skutečně nepotřebuje, se lze přesvědčit u regulátora finančního trhu, tedy v ČNB.
Známé pravidlo doporučuje nedávat všechna vajíčka do jednoho koše. Riziko spojené s investicí je totiž třeba rozložit (diverzifikovat), a to tak, že občan využije různé typy investic, jak dynamičtější akcie, případně komodity, nebo i měny, tak méně rizikové dluhopisy, nástroje peněžního trhu, či nemovitosti. Některé z těchto trhů – třeba dluhopisy a akcie – se totiž obvykle vyvíjejí opačně. Pokud tedy některé investice ztrácejí, jiné mohou tuto ztrátu více či méně eliminovat. Mezi trhem nemovitostí a akcií, ale i dalšími, navíc zpravidla není přímá souvislost. To opět přispívá ke krytí případných ztrát.
Méně se hovoří o jiném faktoru - dělení investic mezi tzv. reálné (nemovitosti a komodity) a finanční, což jsou nejrůznější cenné papíry. Vždy jde o to najít mezi nimi správný mix. Koupit si však nemovitost, či přímo investovat do komodit, znamená mít volný značný objem finančních prostředků. Proto je možné i do těchto tříd aktiv investovat prostřednictvím cenných papírů, jejichž hodnota je přímo odvozena od cen těchto podkladových aktiv, tedy nemovitostí a komodit. Vybrat si přitom lze z nemovitostních a komoditních fondů či certifikátů.
Důležitou roli také hraje věk. Někdo se cítí mladý celý život. S blížícím se důchodem by měl ale rizikovost investic omezit. Dluhopisy jsou obecně méně rizikové, než akcie, jejich kolísání bývá menší a hodnota investorova majetku v dluhopisech by tak neměla před důchodem tolik kolísat či ztrácet. Jedno doporučení proto říká, že má občanovo portfolio obsahovat nejméně tolik procent dluhopisů, kolik je mu let. A nikoliv, na kolik se cítí.
Profilová portfolia
Asi 95 % úspěchu při investování prý přináší správná strategie. O některých pravidlech, – jako je neřídit se minulým výnosem a o správném rozložení rizik, jsme již hovořili. Jak ale na to? Občané, kteří s investováním začínají, nebo s ním mají méně zkušeností, mohou využít tzv. profilová či typová portfolia, nebo podobně koncipované fondy, které nabízejí všechny největší finanční skupiny, působící v ČR. Mají tak vlastně k dispozici investici podle svého gusta – s větším či menším podílem akcií či jiných rizikových aktiv, případně fond, který investuje velmi konzervativně. Nemusí proto své portfolio čas od času pracně měnit. Což má i jinou výhodu – vytvoření vlastního portfolia není jednoduché a zdaleka ne každý si ví rady.
Zajímavou investici představují v Česku málo známé a rozšířené fondy životního cyklu. Jde o fondy investující dlouhodobě do nejrůznějších aktiv. V jejich portfoliu zpočátku dominují rizikovější akcie, nebo třeba i komodity. Postupem času, jak pozvolna stárnou ti, kteří si fond koupili, ve fondech ubývá rizikových aktiv na úkor bezpečnějších, jako jsou dluhopisy nebo instrumenty peněžního trhu. Smyslem přece není, aby fond občanovi pouze vydělal peníze, ale také aby mu umožnil zachovat hodnotu jeho majetku do doby, než půjde do důchodu.
I když se naučí investovat sám – ať již díky zkušenějšímu kolegovi, investičnímu klubu nebo zkušenostem, které získal při investici do fondů - musí počítat s tím, že nebude vždy úspěšný. Je to daň, kterou platí za možnost dosáhnout zajímavého výnosu. Důležité je, aby ho případné chyby neodradily od investování a dokázal se z nich poučit.
To nejhorší, co může udělat, je těkat od jedné investice ke druhé ve snaze svůj výnos maximalizovat (často na základě jejich minulých výsledků) a ignorovat pravidla, která zde byla popsána. V tomto směru mu může pomoci pravidelné investování, které přispívá k tomu, že se výnosy i ztráty z podobných investic průměrují a nejsou tak velké jako u těch jednorázových.
Představa, že díky pravidelným investicím vydělá méně, se nemusí každému líbit, je to ale jistější cesta, než čelit jen velmi těžce předvídatelnému chování trhů u jednorázových investic. Při investování přece nejde jen o to vydělat co nejvíc, ale, jak již bylo naznačeno, také o takto vydělané peníze zbytečně nepřijít. Platí to jak v případě klasických investic, tak u stále populárnějších investic alternativních, jako jsou například umělecké předměty, zlaté mince nebo starožitnosti. I v těchto případech se vyplatí mít vizi, čeho chce občan dosáhnout, investovat jen do toho, čemu rozumí a respektovat doporučené minimální investiční horizonty.
František Mašek
Pro členky klubu
