O podílových fondech
Fondy kolektivního investování (někdy je budeme zjednodušeně uvádět jako podílové fondy) shromažďují majetek menších investorů a ten pak investují na kapitálových či jiných trzích. Majetek fondu řídí profesionální správci (investiční společnosti, obchodníci s cennými papíry). Majetek fondu je oddělen od majetku společnosti, která fond spravuje. Fondy zveřejňují cenu svých podílových listů zpravidla každý den – tj. každý den je známa aktuální tržní hodnota jejich majetku. Činnost fondů (včetně jejich správy a nabízení a zpětném odkupu podílů) upravuje Zákon o podnikání na kapitálovém trhu a Zákon o kolektivním investování. Základním dokumentem fondu je jeho statut, který obsahuje všechny informace o investiční strategii, způsobu vydávání podílových listů resp. akcií atd.
Výhodou fondů kolektivního investování je skutečnost, že umožňují svým podílníkům levný i daňově zajímavý přístup k investičním příležitostem, ke kterým by se jednotliví investoři sami vzhledem ke svým relativně omezeným prostředkům, zkušenostem a bez technického či informačního zázemí jen obtížně dostávali. Individuální investor by například pro efektivní nákup portfolia státních dluhopisů potřeboval obvykle objemy v řádech desítek milionů korun. Oproti tomu k nákupu dluhopisového fondu s analogickou investiční strategií potřebujete jen minimální částky v řádech stovek, maximálně tisíců korun. Technicky je navíc nákup i prodej podílového fondu velmi jednoduchý a rychlý, často stačí pouze poslat peníze na účet daného fondu.
S nabídkou fondů kolektivního investování se dnes můžeme setkat u investičních společností, obchodníků s cennými papíry nebo u jejich obchodních zástupců (takzvaných investičních zprostředkovatelů). V nejběžnější praxi se může potenciální investor obrátit například na svou banku, protože většina bank má licenci obchodníka s cennými papíry a fondy kolektivního investování nabízí. Některé banky distribuují pouze fondy své dceřiné investiční společnosti, jiné dokáží nabízet i podílové fondy třetích stran.
Dnes již všichni vědí, že minulé výnosy nejsou zárukou budoucích výnosů a že je tedy téměř nemožné předpovědět, který fond vynese za rok nejvíce. Budoucí výnosy lze velmi přibližně odhadovat jen v delších horizontech. Klíčem k investičnímu úspěchu není proto výběr jednoho nejlepšího fondu, ale především rozložení investice do více trhů, aby případný negativní vývoj jedné složky byl pokud možno kompenzován pozitivním vývojem jiné investice.
Co můžete očekávat od základních typů fondů a jak je mezi sebou kombinovat?
Fondy peněžního trhu
patří mezi nejkonzervativnější. Investují např. do bankovních vkladů a především do krátkodobějších dluhopisů a dalších dluhových nástrojů, jejichž hodnota podléhá jen minimálním výkyvům. Pro svou stabilitu jsou tyto fondy vhodné pro krátkodobé investování s horizontem 0,5 až 1 roku. Vysoká stabilita je ovšem zaplacena relativně nízkým výnosem mírně nad úrovní termínovaných vkladů.
Dluhopisové fondy
investují především do státních a podnikových dluhopisů, kolísají více než fondy peněžního trhu. Proto jsou obvykle doporučovány pro střednědobé investory s investičním horizontem 2 až 3 roky. Výnosem by v delším horizontu měly překonat fondy peněžního trhu a měly by tvořit důležitou součást portfolia většiny investorů. Je vhodné je kombinovat s akciovými fondy pro zvýšení možnosti výnosu.
Akciové fondy
patří mezi dlouhodobě nejvýnosnější investice, ovšem jejich vývoj bývá v kratším horizontu velmi nerovnoměrný. Hodnota investice může klesnout výrazně pod výchozí hodnotu či naopak prudce růst, proto je investiční horizont minimálně 5, lépe však ještě více let. I akciové fondy by mohly být součástí portfolia velké části investorů. Otázkou je, jak velkou část portfolia by měly představovat. Často se říká, že při tříletém horizontu byste mohli mít cca 30 % akcií v portfoliu, při pětiletém cca 50 %. Ovšem přesnější odpověď by nám měl poskytnout výsledek investičního dotazníku.. Váha akcií by se měla řídit podle rizikového profilu konkrétního investora.
Profilové fondy
jsou mixem předchozích typů fondů a jsou vhodné pro investory, kteří se nechtějí zabývat kombinováním různých fondů a kteří požadují co možná nejjednodušší avšak profesionální řešení. Jednotlivé profilové fondy se liší velikostí akciové složky a tedy i možným výnosem a rizikem (kolísavostí hodnoty investice).
Nemovitostní fondy
jsou na českém trhu novinkou, investují na realitních trzích a těží z vývoje cen a z pronájmu nakoupených nemovitostí. Pozor, je třeba nezaměňovat tyto fondy se specializovanými akciovými fondy, které investují do akcií firem podnikajících v oblasti realit! Nemovitostní fondy jsou vhodné jako doplněk investiční strategie (např. 10 % vašeho portfolia).
Zajištěné fondy
jsou typicky produkty s delším investičním horiozontem (např. 5 let) a rovněž umožňují dosažení zajímavého výnosu odvozeného od vývoje především akciových trhů. Z daňového pohledu se zajištěné fondy chovají podobně jako otevřené podílové fondy, jejichž výnos podle aktuálních zákonů v případě investorů fyzických osob nepodnikatelů nepodléhá po 6 měsících držení dani z příjmu. U zajištěných fondů se můžeme setkat se vstupním poplatkem (podobně jako u fondů kolektivního investování), ovšem na trhu lze doposud stále nalézt zajištěné fondy bez vstupního poplatku. Při dodržení investičního horizontu nejsou účtovány výstupní poplatky.
Fondy životního cyklu
Vysoký ekonomický růst země, rostoucí průměrná mzda, rostoucí životní úroveň. Tato témata potvrzují, že se nám v této zemi daří dobře. Existují ale témata, která jsou stále zmiňována poměrně okrajově. Jedním z nich jsou rostoucí nároky na vytváření peněžních rezerv na jednotlivé části životního cyklu.
Přestože se nemusí z principu vždy jednat pouze o prostředky na penzijní potřeby, je téma penzijní reformy tématem velmi důležitým. V současné době je možné využít standardních penzijních fondů a formou pravidelných plateb postupně vytvářet budoucí peněžní rezervu mimo státní penzijní systém. Penzijní fondy jsou bezpečná, státem regulovaná a zákonem z pohledu rizika limitovaná portfolia. Účastníkům penzijního připojištění generuje jako bonus tento systém i daňové výhody. Co když však chci odkládat více než příspěvek přinášející maximální daňovou výhodu? Co dělat, když na dlouhodobém horizontu chci ve svém portfoliu více rizika? Odpovědí je pravidelné využití kapitálových trhů. Jednou z možných variant je investice do fondů životního cyklu, což jsou otevřené podílové fondy kolektivního investování, které přináší svým investorům investiční strategii, která je postavená na mírně odlišné filozofii, než známe u jiných fondů. Jedná se obvykle o smíšené strategie, fondy investují do dluhopisů a významnou pozici drží v akciových titulech.
Základem filozofie fondů životního cyklu není jen aktivní řízení akciových pozic, ale i úprava poměru mezi dluhopisy a akciemi v souvislosti s vývojem kapitálových trhů. Investiční strategie se navíc opírá o aktivní řízení tohoto poměru (akcie/dluhopisy/peněžní trh) v čase, a to v souvislosti s investičním horizontem fondu, který je nastaven tak, aby odpovídal investičnímu horizontu investora, např. právě období případného odchodu do důchodu. Vzhledem k tomu, že se jedná o investiční horizonty v rozsahu deseti a více let, logicky fond nejdříve drží významnou akciovou pozici /i více než padesát procent/ a je tedy třeba počítat s výkyvy hodnoty portfolia. Avšak postupně, jak se blíží konec cyklu strategie, investiční manažer snižuje podíl akcií v portfoliu ve prospěch dluhopisů a peněžního trhu. Poměr akcií se obvykle začíná snižovat pět až sedm let do zvoleného investičního horizontu. V okamžiku jeho naplnění pak takový fond obvykle končí plně zainvestován v peněžním trhu. Zjednodušeně řečeno, na začátku je více rizika a na konci důraz na bezpečí. Fond životního cyklu je vhodný pro pravidelné investování jako doplněk k fondům penzijního připojištění. Zvyšuje riziko /alespoň na počátku/ odpovídající dlouhému investičnímu horizontu a tak přináší možnost vyššího výnosu v souvislosti s vývojem akciových trhů. Investice navíc drží likviditu otevřeného podílového fondu.
Pro členky klubu
