Spoléhat na penzi se nevyplácí
Na důchod vám mohou vydělat i akcie, dluhopisy, nemovitosti či zlato. S investováním ale nemá smysl začínat od prostředku. Dobrý začátek představují podílové fondy.
Kdybych měl peníze, koupím si za ně zlato: Když počkám dostatečně dlouho, měl bych na tom vydělat. Podobný mýtus se objevuje vždy, když na akciových i dalších trzích sílí nejistota. Natož v současnosti, kdy cena troyské unce zlata šplhá k tisíci dolarům. Pokud bude ale americká měna vůči české dál oslabovat, může být pro občana, který koupil zlato za koruny, tato investice ztrátová. Vždy je totiž třeba počítat s měnovým rizikem. Jde o jeden z řady příkladů, kdy se nevyplatí začít investovat od prostředku.
Zdaleka nikoliv jediný. Nedávné vysoké výnosy řady korunových akciových fondů přiměly některé drobné české investory k tomu, aby do nich vložili část úspor. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby měli ovšem s investováním zkušenosti a neřídili se při výběru těchto fondů oblíbeným fetišem – aktuálním ročním výnosem fondu, která se již nemusí opakovat. Což se při nepříznivém vývoji na trzích zatím potvrzuje.
Pětiměsíční rezerva
Jedna z univerzálních rad říká, že investovat se má vždycky a čím dřív, tím lépe. Investice totiž zpravidla vynášejí víc než vkladní knížka, nebo jiné typy spoření. Nejde přitom jen o balík peněz na penzi, ale i o zodpovědnější přístup k životu. Co se v mládí naučíš, v daném případě hospodařit s penězi, ke stáru jako když najdeš. Důležité je umět odhadnout, kdy budou peníze potřeba, což má velký význam pro výběr vhodné investice.
Nikdo nepřekročí svůj stín. Je proto možné vycházet jen z toho, kolik volných peněz má investor k dispozici. Podle klasické poučky má mít pro případ nouze připraveny peníze ve výši pětinásobku platu. Kromě hotovosti třeba v populárním slamníku také na spořících účtech nebo ve fondech peněžního trhu, jejichž podílové listy lze snadno prodat.
Ideální by bylo, kdyby měl každý začátečník k dispozici zkušeného investora. To ale bohužel většinou nejde. Pomocnou ruku vám mohou podat finanční poradci či pracovníci některé finanční instituce. Ti ale zpravidla nabízejí jen část produktů, které lze v Česku koupit.
Investiční trojčlenka říká, že je třeba věnovat pozornost výnosu, riziku a likviditě. Vysokému výnosu přitom odpovídá velké riziko a naopak. Likvidní investice zase znamená, že ji lze rychle prodat.
Zpočátku se vyplatí vsadit spíše na jistotu. V prvé fázi je tak například možné kombinovat spořící produkty se státní účastí (stavební spoření) s některými typy fondů. Primárně je sice určeno k jiným účelům, díky státní podpoře představuje ale toto spoření jistou a relativně zajímavou investici. Proč toho nevyužít, například tak, že roční příspěvek na toto spoření neuhradíme postupně, ale až koncem každého roku? Částky, které bychom platili každý měsíc stavební spořitelně, můžeme dočasně vložit do fondu peněžního trhu, nebo na spořící účet, kde se za tuto dobu zhodnotí.
Fondová škola života
Zatímco někteří zkušení investoři hledí na fondy s despektem, pro začínající investory mohou sehrát důležitou roli. Mimo jiné tím, že před koupí fondu musí vyplnit investiční test, díky němuž by se měli dozvědět, na jak velké riziko jsou při investování ochotni přistoupit. Z pravidelných komentářů správce fondu na internetu zase mohou získat přehled, co je pro obdobný typ investice stěžejní. A věnovat tomu pozornost.
Investor má k dispozici fondy peněžního trhu, dále dluhopisové, smíšené a akciové. Nebo fondy, které investují do dalších fondů, tzv. fondy fondů. Případně zajištěné fondy, které garantují, že při nepříznivém vývoji – při příznivém to bude daleko více – mu v době splatnosti fondu vrátí zpět minimálně investovanou částku.
Fondy tak investují do většího počtu cenných papírů. Riziko spojené s touto investicí je tak daleko nižší než při investici do akcií jedné firmy. Tomu odpovídá i nižší potenciální zisk.
Z doporučeného minimálního investičního horizontu zase drobný investor zjistí, jak riziková je daná investice. Čím je riskantnější, tím by měla být delší. V případě fondů peněžního trhu činí minimální doporučený investiční horizont půl roku a déle, u dluhopisových fondů minimálně dva roky a déle, u smíšených tři roky a déle a u akciových pět a více let.
Z historie víme, že akcie vynášejí v průměru 7 až 10 procent ročně, zatímco další investiční instrumenty méně. Je tedy více než jasné, kam by měli mladí investoři investovat většinu volných peněz. S blížícím se odchodem do důchodu by měl podíl akcií v investorově portfoliu klesat ve prospěch dluhopisů, které nabízejí jistější a méně riskantní výnos. Z tohoto principu vycházejí fondy životního cyklu, založené na desítky let.
Akcie, certifikáty i jiné investice
Znalosti, které získá méně zkušený investor díky fondům, může uplatnit u akcií, nebo stále populárnějších investičních certifikátů. Investiční certifikáty jsou ve skutečnosti dlužní úpisy, nabízející často daleko širší škálu investičních možností než fondy. Některé jsou vhodné na stagnujícím či dokonce klesajícím trhu, jiné umožňují investovat třeba do uranu a dalších méně obvyklých komodit.
Vedle tzv. papírových investic, zaměřených na cenné papíry roste zájem o alternativní investování – do nemovitostí, zlata, diamantů a dalších komodit, ale třeba i do umění, starožitností, mincí nebo vína. I tady je ovšem třeba vědět, do čeho přesně investuji nebo mít dobrého rádce.
Investorův úspěch prý závisí z 90-95 procent na stanovení a dodržování správné strategii. Pro ženy, které jsou podle některých studií při investování daleko disciplinovanější než muži, by to neměl být problém. Zejména pokud se dokáží vyhnout občasnému pohledu do zpětného zrcátka, což znamená, že se nebudou řídit pouze ročním výnosem investice. Větší disciplína by jim také mohla zabránit v jiném mužském nešvaru, a tím je časování investice. Muži se totiž často snaží hledat optimální dobu, kdy by měli vstoupit na trh, nebo z něj vystoupit, místo toho, aby investovali pravidelně. Budou i v tomto směru ženy disciplinovanější?
František Mašek, Finmag
Pro členky klubu
