Japonská přílivová vlna na finančních trzích
Svět finančních trhů v sobě až přecitlivěle odráží dění ve světě reálné ekonomiky, a tedy zprostředkovaně také události reálného světa. Zemětřesení následované zničující tsunami je zachyceno nejen na záznamech seismografů, ale také v reakcích jednotlivých finančních instrumentů. Dopad katastrofy, která postihla Japonsko, se však neomezuje jen na bezprostřední reakci, ale projevuje se nadále a bude se projevovat ještě řadu měsíců. A v některých případech změnil chování trhů pravděpodobně natrvalo. Pojďme se nejprve podívat, proč a jak na události 11. března reagovaly jednotlivé finanční instrumenty.
Japonská měna na vlně spekulantů
Na překvapivé události obvykle jako první citlivě reagují měnové trhy. Souvisí to s tím, že měnový trh není centralizovaný, a že tedy neexistují obchodní hodiny – s hlavními měnami se obchoduje prakticky 24 hodin denně. A také obchodníci, kteří kótují měny, sledují nesmírně pozorně vše, co by mohlo ovlivnit směnné kurzy, a na jakoukoliv událost reagují prakticky reflexivně. Zasažena byla pochopitelně hlavně japonská měna jen, z ostatních krátkodobě profitovaly ty, které jsou pokládány za bezpečné útočiště v případě vážných problémů (typicky americký dolar a švýcarský frank). Japonský jen zareagoval na katastrofu na první pohled paradoxním posilováním. To, že měna nereagovala na obrovské škody poklesem hodnoty, souvisí s tím, že Japonsko patří dlouhodobě mezi největší exportéry kapitálu. Pro japonské společnosti znamenaly škody, které utrpěly, zvýšenou potřebu hotovosti. Prostředky z investic v zahraničí musely ve velkém stahovat také pojišťovny. Tohle všechno samozřejmě dobře vědí jak měnoví obchodníci, tak nejrůznější měnoví spekulanti. Jen se brzy dostal vůči dolaru na historické maximum a zdálo se, že dalšímu posilování nezabrání ani japonská centrální banka. V této situaci došlo k výjimečné dohodě skupiny G7 a masivním intervencím proti jenu, které zvrátily situaci a posunuly jeho kurz postupně až na hodnoty znatelně slabší než před zemětřesením. Zásah skupiny G7 byl nutný kvůli stabilizaci měnových trhů, protože jednostranný tlak proti jenu mohl rozkolísat i další kurzy především u asijských měn. Navíc pomohl Japonsku, které by jinak trpělo jak následky přírodní katastrofy, tak zhoršenými podmínkami pro svůj životně důležitý export. Intervence představovala zlom, který do značné míry ukončil významný vliv japonského zemětřesení na měnové trhy. Dál už budou jeho dopady ovlivňovat měnový trh jen zprostředkovaně a méně významně přes makroekonomické dopady na rovnováhu mezi hlavními světovými ekonomikami.
Akcie se dostaly pod vodu, dluhopisy bezpečným přístavem
Stejně citlivě jako měny reagovaly na katastrofu i akciové trhy. V podobných situacích je standardní reakcí výprodej způsobený zvýšenou nejistotou a z ní plynoucí vyšší obavou investorů z držení rizikovějších aktiv, za která jsou akcie obecně pokládány. Nejvíce byl samozřejmě postižen japonský akciový trh, protože japonské společnosti byly zemětřesením bezprostředně poškozeny. Reakce světových akciových trhů pak vyplynula především z obav, že přírodní katastrofa bude mít dopad na celou světovou ekonomiku a povede ke zpomalení stále relativně chabého růstu, a tedy k poklesu ziskovosti akciových společností. K intenzitě reakce také přispěla v té době panující nervozita a nejistota ohledně dalšího vývoje světové ekonomiky plynoucí ze stupňující se krize v arabském světě. Zemětřesení obrazně přililo benzín do ohně. Obzvlášť intenzivně reagovaly akciové trhy na stupňující se problémy jaderné elektrárny Fukušima. Signálem k zastavení panikaření byla měnová intervence skupiny G7 proti jenu. Ne že by tento krok měl nějaký bezprostřední reálný dopad na ohodnocení akcií, spíše šlo o psychologickou reakci na jednoznačné gesto hlavních ekonomických mocností dokazující, že mají situaci pod kontrolou a že nedopustí destabilizaci finančního systému. Akciové trhy s výjimkou Japonska se od té doby řídí podle bezprostřednějších a konkrétnějších vlivů. Japonské akcie stále započítávají možné dopady, protože dosud není plně jasné, jak dlouho bude trvat odstranění škod, a tedy jaký bude celkový dopad na hodnotu společností.
Reakce dluhopisů na katastrofu byla v daném kontextu relativně nejmírnější. Kvalitní dluhopisy přechodně stouply na ceně (klesl jejich výnos) v důsledku odlivu prostředků do bezpečí (šlo tedy o inverzní reakci než u akcií). Tato reakce byla ovšem brzy překryta z hlediska dluhopisového trhu důležitějšími informacemi, především obavami z inflačních tlaků a následného růstu sazeb hlavních centrálních bank. Ani u inflačních tlaků však nebylo možné pominout důsledky zemětřesení, jak se vyjasní dále v textu při popisu reakce komodit.
Ty mají tendenci reagovat stejně „zbrkle“ jako měny a akcie. Nejprve většina průmyslových komodit klesala, protože Japonsko je významnou průmyslovou mocností a zastavení jeho ekonomiky znamená pokles poptávky po komoditách. Výjimkou byly cenné kovy (zejména zlato a stříbro), které podobně jako kvalitní dluhopisy slouží coby bezpečný přístav v čase nejistoty. Po prvotní odezvě se trhy vzpamatovaly a reagovaly spíše na budoucí očekávanou poptávku vyvolanou nápravou napáchaných škod. Podobně jako u akcií relativně brzy překryly vliv japonského zemětřesení další události.
Jad(e)rná polemika a politika (pštrosa) EMU
Problémy v japonské jaderné elektrárně Fukušima aktuálně stále ještě nejsou vyřešené. Ale jedno je jasné: zastavení Fukušimy znamená výpadek tří procent celkové produkce elektřiny v Japonsku. Což bude i v dalších měsících znesnadňovat život produkčním firmám v Japonsku. Ale pozor, ač to může vypadat paradoxně, v Japonsku existují oblasti s přebytkem elektřiny. Tak proč není poslána po drátech do oblastí, které trpí jejím nedostatkem? Problém tkví v „herzích“, tedy ve frekvenci. Japonsko je z pohledu výroby elektřiny rozděleno do dvou částí a v každé se vyrábí elektřina s rozdílnou frekvencí. Technicky je pro přenos mezi regiony potřeba konvertorů. Těch je však poskrovnu, a nejsou tak schopny nahradit výpadek Fukušimy. Ano, toto je pozitivní zpráva pro firmy, které produkují uvedené konvertory, neboť poptávka po jejich produkci se v budoucnu zvýší, aby došlo k navýšení kapacity pro převod energetiky.
Před přírodní katastrofou se pomalu rozjížděla renesance jaderné energetiky, především kvůli stále citelnější nutnosti omezit emise oxidu uhličitého. Havárie jaderné elektrárny tohoto rozsahu však znamená pro budoucnost jaderné energetiky vážnou hrozbu a minimálně podstatné zdržení mnoha plánovaných projektů. Jaderné trable v Japonsku samozřejmě vyvolaly hysterickou reakci u politiků, protože jde o levné politické body - nicméně s ekonomickými dopady. Například uzavření německých jaderných elektráren sníží kapacitu výroby elektřiny o 7 procent. Vítězství Zelených v německých regionálních volbách jejich osud pečetí. Dále, Čína prohlásila, že bude revidovat svůj plán na výstavbu několika desítek jaderných elektráren. Čína se samozřejmě bez jádra neobejde, ale je možné, že část kapacity bude nahrazena jiným typem elektráren.
Jaká je tedy možná alternativa k jádru? Není to vítr ani solární energie. Jsou to takzvané „špičkové“ zdroje, tedy ty, které jsou zapojovány jen v případě energetické špičky. Jaderné elektrárny jsou ale zdrojem „základním“, fungujícím 24 hodin. Vítr jen když vane a solární energie zase jen když svítí slunce. Proto jsou alternativou k jádru elektrárny uhelné a plynové, jež mají vyšší náklady na výrobu elektřiny. Větší příklon k tomuto typu elektráren ovšem bude mít dlouhodobě podstatný vliv na energetické komodity, především zemní plyn, ropu a uhlí. Naopak výrazně utrpěla atraktivita uranu. Nejtrvalejší vliv na cenu některých aktiv obchodovaných na finančních trzích tak paradoxně může mít v rámci celku katastrofy relativně omezená událost.
Takže, jádro pro střední Evropu - ano, či ne? Pro ni je jádro jedinou levnou alternativou ke špinavějšímu uhlí bez nebezpečí typu zemětřesení a tsunami. Uranu je relativně dost a je k dispozici ve více zemích, nehrozí zde geopolitické riziko. Pro rozvoj větru a „soláru“ tady nejsou dobré podmínky (naopak příznivé jsou ve Španělsku nebo v severní Africe a pro vítr v pobřežních státech, jako je Německo, Rumunsko či sever Polska). Dovážený plyn je drahý a jeho dodávky mají geopolitická rizika. Celkově i v zemích s dobrými podmínkami pro obnovitelné zdroje bude zapotřebí jádro, uhlí nebo plyn pro dodávku v základním pásmu (24 hodin denně). Potenciálem pro střední Evropu jsou obrovské zásoby plynu z břidlice v Polsku (na stovky let tamní spotřeby), kde ale zůstává ještě spousta nevyřešených otázek (mj. zda je tento zdroj, kdy se při těžbě uvolňuje metan, čistší než uhlí). Mimochodem, existuje několik společností v Polsku, které budou těžit tento typ plynu a jsou obchodovány na burze, tudíž představují zajímavou investiční příležitost.
A z jiného soudku: japonský scénář pro svět
Pesimisté neustále poukazují, že tato Velká recese plynule přejde v USA a EMU (Evropská měnové unie) v tzv. japonský scénář. Tedy v období deseti či dvaceti let, kdy ekonomika poroste jen velmi pomalým tempem - zhruba o 1 procento ročně. Ano, mají pravdu, ale ze zcela jiného důvodu: Japonsko totiž předběhlo ostatní vyspělé státy v tom, čím si i ony projdou a co jednou čeká i rozvíjející se ekonomiky. A to stárnutí obyvatelstva.
Jaký byl průměrný růst japonské ekonomiky za posledních deset let? Celkový HDP (hrubý domácí produkt) rostl v průměru o 1 procento ročně. Pro srovnání: ve Spojených státech o 2 procenta. Čekali jste pro USA vyšší číslo? Nezapomínejme, že ve statistice máme zahrnutu i tuto recesi. Přesto je uvedené číslo pro USA ve srovnání s Japonskem dvojnásobné. Nicméně podívejme se, jak rostly tyto ekonomiky v přepočtu na obyvatele. Japonsko 1 procento, USA také 1 procento. Jinými slovy, rychlejší růst USA byl způsoben stále pozitivním demografickým vývojem, tedy přílivem imigrantů a silnými poválečnými ročníky. Se stárnutím populace ovšem tento efekt bude postupně mizet a celkový růst ekonomiky a její růst na obyvatele se budou v USA a Japonsku postupně přibližovat. Bez vyššího růstu produktivity práce to bude znamenat, že ekonomiky porostou pomalejším tempem, protože bude méně pracovníků.
Luboš Mokráš a David Navrátil, Česká spořitelna, květen 2011
Pro členky klubu
