Když se řekne: strategie absolutního výnosu
Banky a různí další investiční zprostředkovatelé jsou často terčem kritiky za prodej investičních produktů, které jsou plně exponovány na vývoj tržního prostředí – lépe řečeno na index. Klient je po nákupu takového produktu vystaven plusovým i minusovým pohybům. Vysoké výkyvy jsou přirozenou součásti finančního trhu, který je zcela orientován na budoucí ekonomickou prosperitu. Tak, jak se mění očekávání i nálada, mění se i tendence prodávat či nakupovat.
Vzhledem k medializaci globalizovaného světa směřují očekávání i nálady účastníků trhu znatelně stejným směrem ve stejný moment. Tím vzniká volatilita, tedy pohyby cen a kurzů. Nepříjemný je samozřejmě pohyb dolů, a to zvláště ve chvíli , kdy si chce investor zkontrolovat svůj majetek, nebo ho dokonce zpeněžit. Třeba i po několika dlouhých letech, kdy byl již dosažen tzv. doporučený minimální investiční horizont. Občasné výraznější poklesy hodnoty investice jsou pak tím, co klienti vidí opravdu neradi.
Všechno se dá řešit
Určité řešení těchto problému ale existuje. Banky již delší dobu nabízejí východisko v podobě strukturovaných („prémiových“ apod.) dluhopisů či depozit anebo formou zajištěných fondů. Zmíněný problém však řeší jen částečně. To proto, že podkladovým aktivem uvedených produktů je nějaký krátkodobější „jistý“ dluhopis, třeba i jiné než prodávající banky. Zde je ale porušováno pravidlo diverzifikace. Předpokladem je pak důvěra v emitenta podkladového aktiva, že nezkrachuje, anebo že státní fond pojištění vkladů bude mít v budoucnu dost peněz na výplatu klientů zkrachovalých bank. Investor také nemá dostatečný přehled, kolik v produktu zaplatil za „opci“ zajišťující výnos. V době vysoké tržní volatility jsou opce drahé samy o sobě a při nízkých úrocích není moc prostoru pro nákup množství drahých opcí k zabezpečení zajímavého výnosu. Navíc investor netuší kolik zaplatil za „opci“ v produktu obsaženou.
Strategie absolutního výnosu
Dalším řešením jsou produkty se strategií absolutního výnosu. Pojem „absolutní výnos“ však obvykle evokuje něco pozitivního. Položme si ale otázku: může mít nějaký investiční produkt neustále (tedy každý den) pozitivní výsledek? Rozhodně ne. To umí možná nějaké depozitum a jen v případě, že příslušná banka nezkrachuje a vyplatí zpět požadovanou částku plus úroky. Ale co když bychom chtěli od depozita vyšší úrok? Automaticky se dostaneme na delší období, úrok však při současných tržních podmínkách výrazněji nevzroste. Chceme-li tedy něco víc, musíme investiční produkt sestavovat z jiných, přirozeně volatilních finančních instrumentů. Průběžný vývoj (klient má každodenní likviditu) takového investičního produktu již nebude postupně rostoucí. Volatilita nebo také proměnlivost či kolísání takového investičního produktu bude růst s váhou agresivních instrumentů obsažených v produktu. Tímto lze rozvrhnout výsledné produkty po celé škále rizikovosti od nejkonzervativnějších až po ty nejagresivnější. Kde je tedy onen absolutní výnos? Ten je rozdílný – podle toho, jak dlouhý investiční horizont si zvolíme.
Doposud tedy nic nového, neboť tak se chovají všechny smíšené fondy a portfolia. Běžné smíšené fondy a portfolia se ovšem porovnávají s nějakým tržním indexem (většinou rovněž smíšeným). Jejich úspěšnost, tj. o kolik jsou lepší než trh, je nejspíš pro velkou část klientů pouze relativním údajem. Většinu z nich tento relativní údaj příliš nezajímá a hlavně je používán i při poklesech. Pro nikoho není příliš velkou útěchou, že trh sice poklesl o X procent, ale jeho portfolio o trošku méně. Produkty zaměřené na absolutní výnos mají za cíl dosáhnout určitého zhodnocení na daném investičním horizontu – tedy rovněž podle rizikovosti portfolia. Produkty však nepoužívají ke svému hodnocení tržní indexy. Cíl je stanovován podle možností, jež je finanční trh schopen v různém časovém horizontu nabídnout. Investorská veřejnost pak samozřejmě tyto produkty mezi sebou vzájemně různě porovnává (i s trhem), ale to již nesouvisí s tím, jak je produkt řízen a na jaký rizikový profil je nasměrován.
Dobrý model je jako dobrý kuchař
U produktů absolutního výnosu není požadavek na kopírování trhu a na tzv. plnou zainvestovanost. Při strategii absolutního výnosu se mezi riziková aktiva „chodí jakoby jen na návštěvu“, na omezený čas. Když je trh dobře čitelný, chová se podle běžných zvyklostí a zároveň je na něm pozitivní vývoj, pak takovýto produkt na „návštěvu zajde“ a nějaký čas se přiživuje. V jiných situacích je zbytečné se angažovat. Například když jsme byli svědky dlouhodobého pozitivního vývoje na všech trzích jako třeba před rokem 2007, tak v závěru již nebylo vše úplně v pořádku a bylo vhodné i takto pozitivní (ovšem přehnaně) trh opustit a naopak. Když trh prudce spadne o několik desítek procent a stále rostoucí počet investorů se pojišťuje před dále pokračujícím pádem, ocitne se trh ve značné depresi – pak je vhodné začít nakupovat. Řízení čerpání tzv. investiční kvóty (tzn. zainvestovanost v rizikových aktivech) se tak stává klíčovým pro úspěšnost produktu. Je potřeba mít jasný názor na to, jak se momentálně trh chová, na co zrovna reaguje a jak dlouho mu tento stav vydrží.
K tomuto účelu je nutné mít dobře připravené modely fundamentální a technické analýzy, otestované pro různé tržní situace. Modely optimalizované tak, aby nereagovaly příliš pozdě, ale ani příliš brzy, když ještě není nový tržní trend utvořen. Investování podle modelu může nezasvěcenému připadat jako něco neurčitého, nicméně opak je pravdou. Model zaručuje investiční disciplínu a strukturovaný přístup k tvorbě výsledného portfolia. Máme jistotu, že portfolio manažer není ovlivněn tím, jak se vyspal apod. Situaci lze porovnat třeba s vařením. Dobrý kuchař vaří stále stejně a člověk přesně ví, co si u něj objednává. Na šálek kávy si pak zajde, jen když má chuť, a jestliže ji číšník pokazí, tak se téměř nic neděje. Dáme si přece jinou a jinde. Komplikacím s tržním vývojem se přesto nevyhneme. Nelze žít v přesvědčení o dokonalosti vlastních modelů. Tržní situace se pořád vyvíjejí a jsou pokaždé jiné. Je proto třeba příslušné modely neustále rozvíjet. Poklesy trhů jsou rovněž třikrát rychlejší než jejich růsty.
Chování finančních trhů
Jak tedy uplatňovat různé modely, když je trh neustále vláčen krátkodobými a dlouhodobými trendy? Ve skupině Erste dělíme chování trhů do tří základních módů. Za prvé standardní. Trh v klidu reaguje na zveřejňované údaje a události. Neděje se nic fatálního, platí popsané zákonitosti. Lze uplatňovat jak technickou, tak i fundamentální analýzu. V tomto módu se podle nás pohybuje trh po většinu času. Další situací je optimismus – nebo skepse. Trh již ignoruje fundamentální zprávy a zdánlivě setrvačně roste. Investoři při takovém růstu argumentují jen pozitivy a ignorují špatné zprávy. Anebo naopak – při poklesu jsou slyšet pouze důvody propadu. V tomto tržním módu hraje významnou roli pouze technická analýza. Veškeré ekonomické a další zprávy nejsou s to trhem relevantně pohnout. Jako příklad tohoto stavu lze uvést akcie ČEZu před pár lety. Dlouhodobě rostly a postupně lákaly stále více a více investorů. Každý takový „investor“ byl odborníkem přes cenu elektřiny apod. Akcie rostly několik let tempem 73 procent ročně (konkrétně v letech 2002 až 2007).
Nejvyhraněnější fází je přehnaný optimismus nebo skepse. V takovém okamžiku již nelze uplatňovat žádnou známou popsanou analýzu. Tzv. intenzita trendu již zasáhla téměř všechny burzy a růst trvá již pár týdnů. V tomto období odcházíme z trhu. Prodáváme veškerá příslušná aktiva (například všechny akcie) a čekáme, až se trh vrátí do normálnějšího stavu. Přesně v tomto režimu byla druhá polovina roku 2007.
V opačném případě, když je trh v přehnané skepsi, je vhodné začít nakupovat. Přehnanou skepsi lze identifikovat několika způsoby. Například trh opcí ukazuje, že nákup pojištění proti dalšímu poklesu dosáhl již úrovní, kdy se investoři pojišťují proti poklesu k nulové hodnotě apod. Klíčové je samozřejmě posoudit, zda již fáze přehnané skepse dospěla do svého konce.
Není jedna cesta
Některé produkty mají tendenci jít ještě více do hloubky a snaží se diverzifikovat i styl absolutních výnosů mezi různé segmenty trhu tak, aby produkt nebyl závislý na jediném modelu, případně na jediném trhu. Můžeme si představit, že expozice na akciové trhy se bude lišit podle toho, zda trh patří mezi vyspělé, nebo mezi ty rozvíjející se. Rovněž lze najít i produkty, které se snaží zhodnocovat prostředky pouze na specifickém trhu, například cizích měn, nebo pomocí méně standardních instrumentů odvozených od volatility.
Vývoj nových strategií za poslední desetiletí výrazně pokročil. Dramatické poklesy v předešlých čtyřech letech na trzích dokazují, že většina strategií prochází zásadní zkouškou a jejich úspěšnost se teprve ukáže.. Produkty jsou vhodné pro eliminaci zásadního poklesu majetku.
V skupině Erste jsou uplatňovány strategie absolutního výnosu již deset let. Na českém trhu jsou produkty od konce posledního růstového roku 2007, tedy de facto na stále klesajícím akciovém trhu. Nabídkou nových produktů tak klienti dostali možnost přestoupit z tržně orientovaných, tzv. benchmarkových produktů do těch konzervativních. Konzervativnějších v tom smyslu, že ty orientované na absolutní výnos mají výrazněji (až o polovinu) menší volatilitu než produkty tržní a hlavně jsou na snižování volatility zaměřené.
Česká spořitelna patří mezi průkopníky českého trhu v nabídce produktů řízených strategií absolutního výnosu. Jedná se především o standardizované fondy, tzv. Privátní portfolia respektující odlišný rizikový apetit klientů, a zároveň i širokou bázi individuálních portfolií odrážející plně specifické potřeby a požadavky každého klienta.
Tomáš Ženčuch, portfolio manažer, Investiční společnost České spořitelny
Pro členky klubu
