Komodita, která hýbe světem
Ropa je komoditou s dramatickou historií. Vedou se pro ni války a demokratické státy kvůli ní neváhají podporovat diktátory. Její cena se dnes udržuje na 110 dolarech za barel, letos však dosáhla dokonce 125 dolarů a některé prognózy míří až ke 200. Vyplatí se do ní tedy investovat?
Historie a fakta
Ropa byla známá již před Kristem. Podle Starého zákona vysmolil Noe svou archu naftou – pravděpodobně zoxidovanou ropou. Ropa se používala k léčení, balzamování, svícení i válčení. Car Igor při obléhání Cařihradu přišel vinou ropných plamenometů asi o tisíc lodí. V 8. století použil šáh ke stavbě silnic a chodníků v Bagdádu asfalt. A ropná pole v Baku popisuje ve 13. století i Marco Polo.
Těžba ropy ve velkém se začala rozvíjet nejprve v Rusku a v Americe. Na počátku 18. století vydal car Petr Veliký dekret ke způsobu její těžby. Na konci 19. století se Baku stalo nejšpinavějším a zároveň nejbohatším městem na světě. V USA založil v roce 1863 J. D. Rockefeller první společnost na čištění ropy. A jestliže 19. století bylo stoletím páry, pak 20. se stalo stoletím spalovacího motoru.
Ropné deriváty zprostředkovávají 95 % dopravy. Proto je na ropě závislá každá rozvinutá ekonomika. Bez hnojiv, herbicidů a pesticidů z ní vyráběných by nemohlo existovat ani moderní zemědělství. Za jejího přispění vzniká přibližně 95 % veškerých potravin. Na každou vyrobenou kalorii tak připadá v průměru asi 10 kalorií ropy.
Podle Hubberovy teorie musí těžba ropy jako neobnovitelného zdroje nutně narazit na strop a poté zase postupně klesat. V USA prý dosáhla svého maxima v roce 1970. Křivka nových objevů dospěla k vrcholu v šedesátých letech. Od roku 1980 jí lidstvo spotřebovává každý rok více, než stačí pokrýt nově objevená ložiska. Těžba lehké sladké a nejvíce žádané ropy se již podle některých zdrojů nachází za svým zenitem.
Více než 70 % světových zásob černého zlata se nachází v oblasti Středního východu, kde se soustředí přes 30 % světové těžby. Největšími zdroji disponují Saúdská Arábie, Kanada, Irák, Írán a Kuvajt. Následují Spojené arabské emiráty, Rusko, Venezuela, Libye a Kazachstán. Nezanedbatelné množství pak těží USA, Nigérie, Čína, Kanada, Mexiko, Indonésie a Velká Británie. A největším spotřebitelem jsou zase Spojené státy, které zpracovávají asi 23 % celosvětové spotřeby, následuje Evropská unie s 19 % a Čína s 9 %.
O rozvoj ropného průmyslu se zasloužilo především „sedm sester“ – americké a britské společnosti Shell, Elf, British Petroleum, Exxon, Mobil, Gulf a Texaco –, které objevily největší ropná naleziště a až do počátku sedmdesátých let 20. století budovaly těžební průmysl v Perském zálivu. Prostřednictvím koncesí pak kontrolovaly až 100 % těžby na Blízkém východě. V té době byly ceny ropy skutečně nízké a neobyčejně stabilní.
V hlavní roli OPEC
V roce 1960 založily Venezuela, Írán, Irák, Saúdská Arábie a Kuvajt v Bagdádu ropný kartel OPEC. Později se k němu připojily Alžírsko, Nigérie, Ekvádor, Gabon, Indonésie, Libye, Katar, Nigérie a Spojené arabské emiráty. OPEC se stal pánem ropného světa, když jeho země dosáhly v letech 1972–1975 postupně a různými metodami znárodnění ropného průmyslu.
Na podzim roku 1973 OPEC snížil těžbu ropy o 5 %, aby mohl ovlivňovat její cenu. Když využil ropné embargo proti USA a zemím, které podporovaly Izrael, začal působit i jako politická síla. Ministři zahraničí Evropského společenství pak skutečně vyzvali Izrael, aby vyklidil území obsazená v roce 1967. Cena černého zlata se během jednoho roku zvedla čtyřnásobně. I když bylo ropné embargo v březnu 1974 odvoláno, zvýšené ceny přetrvávaly. Následná celosvětová inflace způsobila sérii ekonomických recesí – stagflaci, která trvala až do počátku osmdesátých let.
Ropný šok ukázal slabinu rozvinutých zemí v jejich závislosti na dovozu energií. Současně ovšem urychlil i technický pokrok a naučil svět využívat méně energeticky náročné technologie. Přispěl i k většímu rozvoji mezinárodní dělby práce přesunem zpracovatelských odvětví do zemí s levnější pracovní silou. Pokles cen ropy na světových trzích v osmdesátých a devadesátých letech byl projevem úspěšné adaptace.
Samotná ropa bezprostředně ovlivňuje i politické napětí mezi státy Středního východu. Situaci po íránské revoluci v roce 1980 okamžitě využil Irák s cílem rozšířit svá naleziště v sousední provincii Chúzistán, případě i o další íránské zdroje. Ceny ropy po zahájení války vzrostly z 20 na 40 dolarů za barel. (Cenou je myšlena průměrná americká cena za barel zveřejňovaná statistickým úřadem USA, nadále je uváděna pouze „cena“.)
Saddáma Husajna v jeho osmileté válce s Íránem podporovaly USA i země západní Evropy. Události 66 rukojmích z amerického velvyslanectví v Teheránu zřejmě nebyly zapomenuty. Konfrontace amerických lodí s íránskými přispěla k podepsání příměří.
Finančně vyčerpaný Irák chtěl na podzim 1990 řešit své dluhy vpádem do Kuvajtu. Operace Pouštní bouře pak byla jeho prvním střetem se Spojenými státy a spojenci. Výsledkem prohrané války bylo také zapálení kuvajtských vrtů. Cena ropy opět vzrostla na 40 dolarů.
Jak uvádí dřívější šéf amerického FED Alan Greenspan ve svých pamětech, hlavním důvodem vstupu do Iráku v roce 2003 bylo ohrožení dodávek ropy na Středním východě Saddámem Husajnem. Zdá se to logické, přestože oficiálně jsou důvody prezentovány jinak.
Ropa a současnost
Podívejme se na zájmy vlastníků největšího bohatství na světě z pohledu ceny ropy. Na první pohled jednoduchá rovnice – čím vyšší cena, tím větší zisky vývozců – má však i druhou stránku. Stejně, jako jsou ekonomiky celého světa závislé na dovážené ropě, jsou země vyvážející ropu plně závislé na výnosech z ní – a možná ještě více. Vysoká cena však vede ve svém důsledku k hledání náhradních zdrojů a způsobuje tendenci ke snížení poptávky, a tedy i potenciálních budoucích zisků jejich producentů. S růstem ceny se také otevírá prostor pro konkurenční projekty odkrývání nových nalezišť.
Saúdská Arábie má vlastní filozofii využití ropných zdrojů a nemá zájem na dalším růstu cen. Proto několikrát v historii OPEC zastávala a stále zastává zcela odlišný postoj ke kvótám těžby. V roce 1986 poklesla výrazně cena ropy, když zvýšila produkci a donutila ostatní členy udělat totéž. I dnes tvrdí, že ceny přesahující 50 dolarů nejsou pro nikoho dobré. Vezmeme-li v úvahu například jen potřeby Iráku a Íránu nahradit válečné ztráty, můžeme očekávat, že rozpory ohledně kvót a cen budou přetrvávat.
Současný vývoj cen ropy ovlivňuje vlna revolucí v arabských zemích. Lze se proto domnívat, že i rozhodnutí Evropy podpořit povstalce v Libyi bylo vedeno snahou co nejvíce zkrátit období nejistoty. Evropa je také největším libyjským odbytištěm. Pokud by se její dodávky ropy snížily, musela by je opět nahradit Saúdská Arábie. Ta se ovšem zatím sama obává zavlečení revoluce ze sousedního Bahrajnu.
Není jasné, jak ovlivní cenu ropy přítomnost USA v Iráku, ale zcela určitě na ni má vliv americký dolar. Exportéři investují a nakupují zboží i za jiné měny, proto oslabí-li dolar vůči těmto měnám, koupí za něj méně. Budou se tedy snažit cenu v dolarech zvýšit. Oslabí-li ale dolar vůči euru, bude v Evropě při stejné ceně ropa levnější.
Reálnou cenu však určuje nabídka a poptávka. Při rostoucí poptávce v Číně a Indii a omezených zdrojích poroste i reálná cena. Její růst spolu s oslabováním dolaru jsou nepříjemnými faktory pro Spojené státy. Ty zaplatily v roce 2007 jen za dovoz ropy 331 miliard dolarů, tj. plných 47 % obchodního deficitu. Další oslabování dolaru nepříznivě ovlivní směnné relace a vedlo by k dalšímu růstu obchodního deficitu USA.
Ropa jako investice
Volatilita cen předurčuje ropu jako vhodné podkladové aktivum pro investování. Výkyvy v procentech jsou obrovské a nijak si nezadají s akciovým trhem. Směr vývoje ceny lze krátkodobě těžko odhadnout, protože zde působí řada externích vlivů, zájmů, válek, politických rozhodnutí a spekulací.
Kdo chce investovat do ropy, nemusí si samozřejmě pořizovat vlastní tankery. Nejčastěji se využívají standardizované obchody k určitému budoucímu datu – tzv. future kontrakty neboli futurity. Ten, kdo takto ropu koupil, vydělává, když cena ropy vzroste nad kupní cenu. A kdo kontrakt prodal, vydělá, když je cena ropy nižší než cena prodejní. Zisk nebo ztráta se každý den připisují na zvláštní účet, na němž musí jeho vlastník udržovat minimální hotovost.
Alternativou k futuritám jsou různé druhy diskontních certifikátů, jejichž doba splatnosti odpovídá délce kontraktů, které zastupují. Existují i indexové certifikáty bez omezené doby trvání, jež kontrakty při jejich splatnosti nahrazují novými. Mají podobu fondů obchodovaných na burze.
Exchange traded funds (ETF) jsou vysoce standardizované a regulované instrumenty. Lze je snadno nakoupit nebo prodat jako akcie. Aktiva fondu jsou uložena u depozitáře, který je přijímá do úschovy, nebo je z ní uvolňuje podle objemu vydaných ETF. Zároveň dohlíží na to, že odpovídají strategii v prospektu fondu, a potvrzuje cenu ETF podle aktuální hodnoty aktiv. Cena ETF je jen o něco málo nižší než cena jeho aktiv. Rozdíl představuje zisk emitenta. Emitent vydělává i na rozdílu ceny prodeje a nákupu, a proto udržuje vysokou likviditu.
Namísto ropy je možné investovat do energetických společností, například prostřednictvím ETF na indexu Dow Jones U. S. Oil & Gas. Ten představuje akcie dvaadevadesáti společností investujících do ropy a zemního plynu. Není to sice přímá investice do komodity, ale závislost mezi cenou těchto ETF a cenou ropy je silná.
Kdo je přesvědčen, že cena ropy poroste, může investovat ještě odvážněji. Například fond DIG zajišťuje dvojnásobný výnos oproti indexu. Vzroste-li index o 1 %, vzroste DIG o 2 %. Kdo očekává, že její cena naopak poklesne, koupí fond DAG. Ten zajišťuje svému držiteli růst o 2 % při poklesu ceny ropy o 1 %. Snadné, že? Ale pozor, platí to i obráceně!
Nedávno jsem viděl inzerát na vůz Octavia E Green Line. Škoda, stejně jako další automobilky, nabízí model s plně elektrickým pohonem. Myslím, že jen málo výrobců kočárů nebo bičů ve své době správně odhadlo, jak rychle spalovací motor dobude svět. Ani my si dnes ještě neumíme představit, že by jej vbrzku mohli ovládnout dopravní prostředky poháněné jinou energií. Ale jakmile se spolu s motory ztiší i emoce kolem ropy, bude třeba hledat nové příležitosti pro adrenalinové investování.
Graf, z něhož je zřejmé: Graf cen očištěných o inflaci s vyznačenými zlomy cenového vývoje
Petr Schůt, Česká spořitelna, květen 2011
Pro členky klubu
