Česká spořitelna se regulace Basel 3 nebojí
České banky se i díky poměrně konzervativnímu postupu s finanční krizí dobře vyrovnaly. Česká národní banka coby regulátor navíc důsledně dbala na dodržování stanovených pravidel. Něco se ale přece jen změnilo: nyní sledujeme daleko více ukazatelů a podrobněji než dříve, říká ředitelka úseku centrálního řízení rizik České spořitelny Monika Laušmanová.
Když se řekne řízení rizik, navíc centrální, málokdo ví, co si pod tím představit. Jak byste popsala činnost úseku centrálního řízení rizik, který v České spořitelně vedete?
V rámci řízení zmíněného úseku se centrálně zabýváme sběrem informací o všech druzích rizik. Naším hlavním úkolem je informovat představenstvo, která z těchto rizik mohou banku ohrozit s ohledem na potřebnou výši kapitálových zdrojů potřebných k jejich krytí. Zároveň také pochopitelně navrhujeme, co dělat, aby nebyla nijak ohrožena činnost banky. Její vedení se pak na základě našich informací rozhoduje, do kterých aktivit – respektive při jaké výši rizika – půjde a kterým se naopak vyhne.
S jakými riziky se při své práci setkáváte?
Ta základní můžeme rozdělit do čtyř skupin: je to riziko úvěrové, tržní, likviditní a operační. Úvěrové riziko představuje nebezpečí, že někdo nesplatí nebo by za určitých okolností nemusel být schopen splatit úvěr. Za tržním rizikem se skrývá nečekaný pohyb tržních faktorů (cen, kurzů, úrokových sazeb aj.) na finančních trzích. Likviditní riziko vyjadřuje ztráty z neschopnosti banky platit své závazky nebo financovat svá aktiva. A nebezpečí nejrůznějších selhání pak zahrnujeme pod rizika operační. Mohou to být například informační technologie, procesy, lidský faktor, někdy je to ale také vliv některých neočekávaných externích faktorů.
Když to shrneme, jde vlastně o celý komplex navzájem propojených rizik, která často nelze řídit centrálně. S trochou nadsázky se dá totiž říci, že skoro každý, kdo pracuje v bance, řídí riziko tam, kde pracuje.
Náš úsek odpovídá za řízení rizik na finančních trzích stejně jako rizik operačních, což ovšem souvisí také s regulačními požadavky a jejich koordinací. Tvoří ho třicet zaměstnanců, zhruba polovina z nich se zabývá finančními trhy, třetina se zaměřuje na operační rizika, zbytek kolegů pak dává získaná data dohromady, včetně informací z úseků řízení kreditních rizik a řízení bilance, a analyzují schopnost banky absorbovat rizikové ztráty při krizových situací včetně možností, jak tuto schopnost zvýšit.
Jaká jsou největší rizika, která mohou Českou spořitelnu ohrozit?
Pro Českou spořitelnu je tím nejdůležitějším úvěrové riziko, především selhání protistrany, které banka poskytla úvěr. Týká se to jak občanů, tak jednotlivých firem a institucí. Není to ovšem tak jednoduché. Často je třeba brát v úvahu i další faktory – jak může situaci v dané zemi ovlivnit stát, vláda nebo třeba možné problémy v jednotlivých průmyslových odvětvích.
Naším cílem je zjistit, nakolik může některé z uvedených rizik banku ohrozit. Tato rizika nelze nikdy zcela eliminovat, ale musíme je znát, umět sledovat a měřit, jinými slovy mít je pod kontrolou. To v praxi znamená mít představu, jak velké ztráty mohou bance přinést, a podle toho nastavit příslušné limity.
Z čeho při měření rizik vlastně vycházíte, z modelů pravděpodobnosti? Na základě čeho vznikají? Dá se z nich například zjistit, že v daném okamžiku je ještě riziko únosné a později již nikoliv?
Ano, vycházíme z pravděpodobnostních modelů, tedy z výpočtů, jak velké ztráty mohou za určitých okolností nastat a s jak velkou mírou pravděpodobnosti. Je ovšem třeba si uvědomit, že pracujeme s nejistou budoucností. Například u tržního rizika představuje základní limit maximálně možná ztráta z pohybu tržních ukazatelů (cen či jiných ukazatelů) na základě historických zkušeností a stanovení míry pravděpodobnosti, s níž může k takovéto ztrátě dojít. Na základě těchto modelů pak nastavíme omezující expozici k devizovým kurzům, úrokovým sazbám, cenám akcií či komodit, aby se banka vyrovnala s případným kolísáním trhu.
Za jakýsi ostrý test řízení rizik lze považovat nedávnou globální finanční krizi. Jak jste se s ní v České spořitelně vyrovnali?
České banky se s finanční krizí vyrovnaly obecně velmi dobře. Je to zřejmě dáno i tím, že postupovaly poměrně konzervativně a regulátor, tedy ČNB, navíc přísně dbal na dodržování stanovených pravidel. Finanční krize tak neohrozila významně domácí ekonomiku ani české banky. Ty si ostatně prošly obdobím největších problémů v 90. letech, než byly největší z nich privatizovány. Banky si samozřejmě mohly otestovat, jak fungují jejich modely, a vyzkoušet dopady ve stresové situaci. I my jsme nyní ještě obezřetnější a sledujeme více ukazatelů a podrobněji.
Předpokládal bych, že činnost vašeho úseku prostupuje veškerou činností České spořitelny. Dá se říci, že v některé oblasti, jako je například kapitálový trh, jsou tato rizika největší a jinde naopak nízká?
Finanční krize i historie ukázaly, že rizika finančního trhu jsou neomezená. Případ bývalého makléře Jeroma Kerviela, který způsobil francouzské bance Société Générale škodu za zhruba pět miliard eur a s finanční krizí bezprostředně nesouvisí, ovšem poukázal i na něco jiného: že je také třeba lépe řídit operační riziko na kapitálovém trhu.
V tomto případě nešlo primárně o tržní riziko, ale o neautorizovaný obchod. Je otázkou, kdo všechno zde selhal. Určitě neměli dobře ohlídané procesy, když nevěděli, co se děje. Nebo to možná věděli, ale věřili, že se podobné transakce vyplatí...
Ukázalo se tedy, jak jsou některá rizika, v daném případě tržní a operační (povolené procesy), navzájem propojena a že mohou vést ke značným škodám.
Je sice hezké, když má banka na všechno stanoveny přísné limity, bez důkladné evidence a kontroly obchodů i procesů jsou však tyto limity k ničemu.
V poslední době se hodně hovoří o nové směrnici Evropské unie pro regulaci bank, známé spíše pod názvem Basel 3. Ta má přímý dopad na řízení rizik. Můžete nám přiblížit jednotlivé oblasti, kterých se tato směrnice v řízení bankovních rizik dotkne? Jak tomu bude v případě České spořitelny?
Basel 3 primárně reaguje na finanční krizi. Cílem je nastavit taková pravidla, aby nedošlo k jejímu opakování. Český regulátor byl vždy konzervativní, některé nové požadavky předepsané směrnicí Basel 3 plníme již delší dobu. Dopad těchto pravidel na náš finanční trh by tak měl být minimální. Řada českých bank je již dnes splňuje – včetně České spořitelny, která je dobře kapitálově i likviditně vybavena. Musím ovšem dodat, že jde o změny, které se teprve připravují a ještě se vyvíjejí. Navíc mají být tato pravidla zaváděna do praxe postupně, až do roku 2019.
Co přesně tedy Basel 3 definuje?
Jsou to nová pravidla, která přesně vymezují, jak je chápán kapitál bank určený k pokrytí rizik, jak je přesněji měřit a pokrývat, jaká může být maximální velikost rozvahy a podrozvahy banky, jaké rezervy by měla banka tvořit v lepších časech na ty horší atd. Navíc Basel 3 stanoví také kvantitativní i kvalitativní požadavky na řízení likvidity. V době finanční krize nikdo nevěděl, které banky mají problémy, a finanční instituce tak byly málokdy ochotné půjčit někomu jinému. Nová regulace se snaží tento problém vyřešit a stanoví ukazatele, které bude třeba plnit.
Přesný obsah směrnice EU, která má všechny tyto záležitosti nově definovat, není zatím znám. Vycházíme-li ale z doporučení takzvané Basilejské komise pro bankovní regulaci (BCBS), je například jedním z ukazatelů délka doby, po kterou banka může v krizové situaci přežít.
Nová směrnice bude také přísnější k systematicky významným finančním institucím. Jde o to, zabránit takzvanému domino efektu, tedy pádu velkých bank, který by pak mohl způsobit krach těch menších. Regulace významných bank bude proto přísnější, Basel 3 od nich bude požadovat více kapitálu a lepší řízení rizik. V případě finančních institucí by tak nemělo platit známé „too big to fail“, tedy že příliš velkou banku vždy vláda zachrání, aby se nezhroutil celý bankovní systém, ale významné banky by samy měly být vůči krizím odolnější.
Znamená to, pokud jde o Basel 3, že se zatím spíše vyčkává a v bankovnictví se nic nezměnilo?
Jednou ze změn, které se již promítly do legislativy, je odložení bonusů pro bankéře. Principy odměňování nesmějí podněcovat k podstupování nadměrného rizika v krátkodobém horizontu. Proto se hodnocení výkonnosti manažerů a obchodníků provádí i zpětně a výplata případných bonusů se rozkládá do budoucího času.
Následující požadavky, zejména na likviditu, budou platit od příštího roku. Další se budou postupně testovat a doplňovat průběžně až do roku 2019.
Na závěr mi dovolte specifickou otázku, která bude jistě čtenářky Lady In velmi zajímat. Jak je to s přístupem mužů a žen k riziku? Je pravda, že muži více riskují a ženy jsou opatrnější, nebo máte jiné zkušenosti?
Já se domnívám, že ženy jsou obecně opatrnější a uvážlivější, neboli jejich averze k riziku je větší než u mužů. To neznamená, že ženy neumějí riskovat a investovat i do rizikovějších instrumentů. Jen riziko, do kterého jsou ochotny jít, je nesmí existenčně ohrozit. Muži občas mají s vidinou většího zisku tendenci riskovat příliš. Tento přístup jednotlivých pohlaví k riziku byl v podstatě potvrzen i průzkumem o způsobu rozhodování mužů a žen, který si Česká spořitelna pořídila v roce 2008, a jisté prvky jsme viděli i ve finanční krizi.
Monika Laušmanová
Absolvovala matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (MMF UK) v Praze, obor pravděpodobnost a matematická statistika. Tam také začala pracovat jako odborná asistentka v oddělení finanční a pojistné matematiky.
V roce 1997 se stala kvantitativní analytičkou a risk manažerkou v Expandia Finance, a. s. Po roce využila nabídky Erste Bank Sparkassen (CR), a. s., a nastoupila jako vedoucí útvaru řízení tržních rizik. Po fúzi Erste Bank CR s Českou spořitelnou, a. s., odpovídá od roku 2000 hlavně za oblast řízení rizik na finančních trzích, operačních rizik a řízení všech rizik ve vztahu ke kapitálu banky. V centrále České spořitelny působí jako ředitelka úseku centrálního řízení rizik.
V České spořitelně se aktivně angažuje i v programu Diversitas na podporu rovných příležitostí a slaďování pracovních a rodinných povinností.
Monika Laušmanová je předsedkyní Komise pro bankovní regulaci v České bankovní asociaci. Je také členkou Výboru pro bankovní dohled Evropské bankovní federace. Dál udržuje kontakt s akademickou sférou, často přednáší na konferencích.
František Mašek
Autor je redaktorem serveru www.penize.cz.
Pro členky klubu
