Přijdou znovu dluhopisy do módy?
Krátké, dlouhé, státní či korporátní dluhopisy, státní pokladniční poukázky, dluhopisové fondy nebo mnohé další instrumenty s pevným výnosem by měly být základem portfolia každého investora. Dluhové nástroje totiž mohou mít mnoho podob a lze je rozlišovat podle mnoha kriterií. Tržní situace však není v tomto období příliš nakloněna jejich výnosům, a tak zůstávají na okraji zájmu investorů. Nutno dodat, že neprávem.
Dluhopisy, graficky nádherně vyvedené cenné papíry z dob první republiky lahodí oku spíše pro svou estetickou hodnotu. Řada dluhopisů či obligací může díky svému designu dnešní investory rovněž lákat a vybízet: tak si mne kup! V současnosti ovšem zájem o tyto cenné papíry kvůli nízkým výnosům spíše skomírá.
Zlatá éra je pryč?
V letech nedávno minulých se různé typy dluhopisů, nástrojů peněžního trhu, ale také třeba hypotéční zástavní listy, nazývané souhrnně instrumenty s pevným výnosem, těšily u Čechů značné oblibě. Tyto doby jsou však pryč. Důvody pro to jsou jednoduché. Dluhopisům svědčí (viz dále) problémy v ekonomice a inflace, která přímo ovlivňuje výši jejich výnosů, neboli úroků. S rostoucí inflací totiž tyto výnosy rostou také. Česká republika ale tradičně patří k zemím s nízkou mírou inflace a tomu odpovídá i malé úročení a výnosy dluhových nástrojů.
Investovat do klasických dluhopisů nebo hypotéčních zástavních listů (HZL), což jsou rovněž dluhopisy, jejichž vydáním banky získávají peníze na hypotéční úvěry, se vyplatilo hlavně v době před přijetím ČR do Evropské unie. Stejně jako jiné státy, které se měly stát její součástí, se totiž Česko snažilo postupně sladit vyšší úrokové sazby s unijními. Dluhopisové fondy, HZL, ale také některé fondy peněžního trhu po určitou dobu vynášely i kolem deseti procent ročně. Česká ekonomika se však počátkem tohoto tisíciletí postupně stabilizovala a začala vykazovat značné tempo růstu, což mělo pozitivní vliv i na výši inflace. Časem se tak i úrokové sazby vyrovnaly těm v EU a poměrně dlouho se dokonce pohybují i pod jejich úrovní. Tomu také odpovídá potenciál výnosu dluhových nástrojů.
Ceny a výnosy
Důvodem, proč se dluhovým nástrojům souhrnně říká instrumenty s pevným výnosem, je tzv. kupon. Ten je v podstatě vypláceným úrokem. Zjednodušeně řečeno, je u těchto nástrojů předem znám výnos, který z dané investice plyne. Forma kuponu je také jedním z kriterií, podle kterých můžeme jednotlivé dluhopisy či dluhové nástroje rozlišovat. Dalšími jsou pak délka jejich splatnosti a emitent, tzn. ten, kdo dluhový nástroj vydal.
Výše kuponu se tedy rovná ročnímu výnosu. S dluhopisy se však obchoduje! A pokud je o ně zájem, jejich cena roste. Koupí-li někdo dluhopis nikoliv za sto, ale 106 procent emisní ceny (nominální cena dluhopisu, za kterou je vydáván – emitován), je jeho výnos ve skutečnosti nižší. Růst cen dluhopisů tak znamená pokles jejich výnosů a naopak. Tento princip funguje u všech dluhových nástrojů. V praxi to ale často nehraje roli, protože řada investorů drží tyto cenné papíry až do jejich splatnosti.
Výnos, tj. výše kuponu, který emitent zpravidla investorovi vyplácí jednou, výjimečně i vícekrát ročně v poměrné částce, vychází z aktuálních úrokových sazeb a tzv. výnosové křivky. Na ní najdeme na základě dat z trhu, výnosy pětiletého, desetiletého či jiného dluhopisu. Základní úroková sazba ČNB, tzv. čtrnáctidenní reposazba, činila v říjnu 3,50 procenta. Pokud chce emitent stanovit výši kuponu, vychází z této sazby a z výnosové křivky. Obecně lze říci, že výše reposazby nám udává potenciál pro dluhové nástroje. Při její aktuální výši tak nelze očekávat výnosy např. 10 procent ročně.
Kromě pevně úročených dluhových nástrojů se setkáme i s dluhopisy s pohyblivou úrokovou sazbou. Jejich výnos (kupon) je dán stanovenými pravidly - může například činit dvě procenta nad stanovenou základní reposazbu ČNB (to by bylo aktuálně 5,50 procenta)
Důležité je komu „půjčuji“
Při stanovení výše kuponu hraje velmi významný vliv, kdo dluhový nástroj vydává. Kvalita emitenta, kterou vyjadřuje tzv. rating (hodnocení schopnosti emitenta hradit závazky) ovlivňuje výši kuponu – čím je emitent kvalitnější, tím je vyplácený úrok nižší a naopak. Pokud chce méně kvalitní společnost vydat dluhopis, musí investorům nabídnout vyšší úrok jako prémii za podstoupené riziko.
Stejně tak jako kvalita společnosti ovlivňuje výnos úroveň dané ekonomiky. V zásadě tak platí „obecné dluhopisové pravidlo“, které zní: čím hůře se ekonomice daří, tím lépe jsou na tom dluhopisy. Emitent (nejčastěji jim bývá stát, dále finanční instituce a firmy), který je na tom hůře, vydává dluhopisy častěji a zpravidla za horších podmínek, k nimž patří i vyšší úroky.
Při koupi dluhopisu, nebo hypotéčního zástavního listu se stačí řídit jednoduchou strategii, jíž je držet tento cenný papír do splatnosti a inkasovat za to zdaněný kupon. V zásadě platí, že když úrokové sazby rostou, dluhopisům to krátkodobě nesvědčí a mohou vykazovat i záporné výnosy. Pokud centrální banka naopak úroky snižuje, je to pro dluhopisy krátkodobě příznivé a jejich výnosy rostou.
Pro běžného investora je však „přímý“ nákup dluhopisů nereálný. Jejich nominální hodnota je velmi vysoká, často v řádech milionů korun a objemy, v nichž se obchodují, jsou pro něj nedostupné.
Běžným investorům jsou tak tyto dluhové nástroje přístupné prostřednictvím dluhopisových fondů a fondů peněžního trhu, jež tvoří převážně krátkodobé dluhopisy se splatností do jednoho roku.
Při výběru dluhopisového fondu či fondu peněžního trhu je dobré si uvědomit, do čeho fond investuje. Vždy je důležité posoudit jeho investiční strategii, jaké jsou cíle deklarované fondem a jaké konkrétní nástroje mají tvořit jeho portfolio. Důležité také je, kdo fond spravuje, s čím poměřuje své výsledky (tzv. benchmark fondu) a jak je tedy úspěšný.
Lákavé novinky
Moderní teorie portfolia říká, že investice je třeba diverzifikovat a mít část z nich v akciích, ale i dluhopisech a jiných aktivech. Dluhopisy tak neodmyslitelně patří k základním stavebním kamenům investičního portfolia. Jsou vhodné hlavně pro nízkou kolísavost, tzv. volatilitu, která především v kratším investičním horizontu snižuje riziko případné ztráty. Nižší volatilita je však vykoupena také nižším potenciálem pro výnos. Proto je důležité nestavět investiční portfolio jen na jednom druhu aktiv.
U běžných investorů se v poslední době těší stále větší oblibě tzv.prémiové či strukturované dluhopisy. Garantují jim totiž, že při splnění určitých podmínek, které jsou vázány většinou na vývoj rizikovějších aktiv, jako jsou akcie či měny, dosáhnou na předem stanovený výnos.
Pro řadu investorů byly, jsou a budou dluhové nástroje nadále atraktivní, nezávisle na absolutní hodnotě jejich výnosu, a to právě pro jejich stabilitu výnosu. Mohou mít mnoho podob, různou délku splatnosti i rizikovosti. Vždy však záleží na individuálních potřebách a očekáváních konkrétního klienta, který by měl vědět, do čeho investoval.
Slovníček
Dluhopis je cenný papír, který vyjadřuje závazek emitenta (vydavatele – toho kdo si půjčuje) vůči vlastníkovi (držitel – ten kdo peníze půjčuje) zaplatit v dohodnutý termín dlužnou částku, za stanovených podmínek (výše kuponu – úroku)
Základní typy dluhopisů – členění:
Podle druhu kupónu – Fixně úročené dluhopisy, Variabilně úročené dluhopisy, Dluhopisy s nulovým kupónem, tzv. zero-bond
Podle doby splatnosti – Krátkodobé (do 1 roku), střednědobé (do 5 let), dlouhodobé (v ČR až 30 let)
Podle emitenta – Státní dluhopisy, korporátní dluhopisy, dluhopisy finančních institucí, komunální dluhopisy, hypoteční zástavní listy (zvláštní druh dluhopisů, který je zajišťován zástavami za poskytnutými hypotečními úvěry)
Rizika spojená s investicí do dluhopisů:
Tržní rizika – Jsou spojená s pohybem tržních úrokových sazeb
Kreditní rizika – Jsou spojená s možností, že emitent nedostojí svým závazkům a nesplatí část, nebo celou jistinu, případně kupón
Faktory způsobující pohyb úrokových sazeb – tržní rizika:
Inflace – pokud vzroste inflace, je možné očekávat i zvýšení tržních úrokových sazeb (dopad na dluhopisy – čím vyšší inflace, tím nižší budou ceny fixně úročených dluhopisů)
Monetární politika centrální banky – pokud se centrální banka rozhodne zvýšit úrokové sazby, za kterých se ukládají a půjčují depozita na mezibankovním trhu, sníží se cena dluhopisů a naopak.
František Mašek, Finmag, Jaroslav Kropáček, Česká spořitelna
Pro členky klubu
