I víno může mít zlaté dno
Popularita méně tradičních investic stále roste. Doby, kdy k nim patřily prakticky jen nemovitosti, zlato, nebo nejlepší přítel každé ženy diamant, jsou dávno pryč. V módě jsou obrazy, umělecké předměty či starožitnosti, ale třeba také víno. Nejspíš i proto, že na rozdíl od akcií či dluhopisů přinášejí investorovi i estetický zážitek.
Nemine snad týden, aby média neinformovala o rekordních cenách obrazů, prodávaných v domácích i zahraničních aukcích. Tak například ve světoznámé londýnské aukční síni Sotheby´s se koncem února vydražilo moderní výtvarné umění za rekordních 95 milionů liber. Pomyslný český rekord drží zatím od loňského srpna obraz Élevation IV od Františka Kupky, prodaný za 22,1 milionu korun.
Nejen pro horních deset tisíc
Do podobných děl za desítky milionů korun mohou přirozeně investovat jen ti movití, na celosvětovém zájmu o umění se ale mohou svézt i Češi, kteří mají k dispozici menší částky a sázejí na poválečné či současné autory. Někdy stačí investovat jen desítky tisíc korun, častěji ovšem sto tisíc nebo ještě o něco více peněz.
Jak za ně zaplatit rozumnou cenu? „Umělecké dílo lze v podstatě ocenit dvojím způsobem,“ říká Petr Cilka, jednatel firmy Triart, vyvážející umělecké předměty. Žijící autoři si většinou stanoví cenu svého díla sami. Měla by odrážet jejich jméno na trhu a také sílu tohoto trhu. I u nežijících autorů se podle Cilky vychází ze stejných faktorů, roli trhu ovšem hrají aukce.
O některé zesnulé české autory, například Jana Zrzavého nebo Josefa Ladu, které pokládáme za slavné, není přitom v zahraničí příliš zájem. Výjimkou je právě Kupka a někteří surrealisté, jako Jindřich Štýrský nebo Toyen.
„Ceny děl dobrého autora by měly růst o 10-20 procent ročně, u světově proslulých jsou to násobky,“ upozorňuje Cilka, podle něhož jsou tzv. současní autoři dosti drazí, takže u nich nevidí nějaký potenciál dalšího zhodnocování jejich děl. „Spíš to chce riskovat a zaměřit se na mladé absolventy uměleckých škod. Pomoci nám mohou kunsthistorici, kteří je soustavně sledují. Pořád je to ale „zbytková“ komodita, s řadou nevyzpytatelných okolností. I proto, že se vkus rychle mění,“ dodává Cilka.
Kromě rizika, že umělecké dílo vyjde z módy a investor na jeho koupi prodělá, si je třeba dát pozor na padělky. Někdy také může být problém, jak zhodnocený obraz prodat. Podobně jako u jiných investic, proto i u uměleckých děl platí, že by je měli kupovat znalci, nebo se v případě této investice radit se seriózními odborníky.Užitečné rady nám mohou poskytnout v některých galeriích, zaměřených na moderní umění.
Vinotéka nebo investice?
Stále víc Čechů láká také víno. Patrně i proto, že investice do vína vypadá na první pohled velmi jednoduše. „Koupím si láhev, dám ji do sklepa a za pět let inkasuji zisk. Tak jednoduché to ale samozřejmě není. Víno je třeba skladovat, což něco stojí a každý rok kontrolovat, jak zraje a vyvíjí se. Podobná investice má ale své kouzlo. A pokud na něm nevyděláte, pořád máte šanci víno vypít,“ říká Jiří Šťastný, šéf firmy Colosseum, která obchoduje s komoditami.
„Investice do vína je spíše pro ty movitější. Hlavně kvůli náročnému uskladnění vína. Pokud by ale šlo o menší investici, kdy jde o láhve či několik málo desítek lahví, je možné využít služeb některé z bank (archivů) vín,“ dodává Julo Ferianc z internetového obchodu webdrinks.
Ferianc doporučuje zaměřit se na kvalitní ročníky a tzv. limitované šarže. Čím méně podobných lahví je k dispozici, tím jsou pro případného kupce cennější. Důležité je přitom vědět, které víno je vůbec možné archivovat. Kromě konzultací s odborníky je možné najít řadu užitečných informací v průvodcích nebo encyklopediích, jako jsou například francouzský Guide Hachette des Vins a odborná média Wine Spectator, Wine Enthusiast a další. „I vína podléhají módním trendům. Někdy je „in“ Champagne, jindy klasická velká Francie,“ konstatuje Ferianc.
Obecně lze říci, že při vhodně zvoleném víně a jeho ročníku se investorovy peníze zhodnotí za tři až pět, někdy i více let, a to o 15-25 % ročně. Od jeho zisků je přitom třeba odečíst náklady na uskladnění vína, případné poradenství a ztratné. Každá láhev se totiž nepovede. Stanovit průměrnou výnosnost investice je přitom podle Feriance velmi obtížné. Může činit 100 procent za rok, 20 procent za tři roky, ale také nulu.
Důležité je proto eliminovat možná rizika. Patří k nim nákup vína od nedůvěryhodného zdroje a jasná vize, co investor kupuje. Musí také vědět, že je schopen kvalitně se o uskladněné víno postarat a kde a jak ho po čase prodá. „Při splnění těchto podmínek je riziko investice do vína minimální a prakticky vždy se zhodnotí,“ uzavírá Ferianc.
Diamanty se nezkazí
Zatímco víno se může při špatném uskladnění zkazit a obraz při nevhodném uložení poškodit, diamanty jsou, jak uvádí i název jedné z Bondovek, věčné. Ale i vděčné. Obecně se doporučuje nakupovat jednokarátové a kvalitnější diamanty minimálně od 200 tisíc korun. Za tzv. investiční jsou považovány vysoce čisté kameny s mezinárodně uznávaným certifikátem, který může nahradit certifikát České gemologické laboratoře, obsahující popis kamene. Jde o tzv. 4C, což jsou brus, barva čistota a hmotnost diamantu v karátech. Podobná investice je považována za daleko jistější než do umění či starožitností. Přesto u ní znovu platí okřídlené, pokud nejsem odborníkem na diamanty, vyhledám důvěryhodného experta, který mi pomůže. I s jejich budoucím prodejem, což nemusí být snadné.
Co nabídnou fondy?
Svět investic dobývají různé typy fondů, nebo investiční certifikáty, umožňující obchodovat prakticky se vším. Na rozdíl od zlatých fondů či certifikátů dosud stály zmíněné typy investic – do umění, vína a diamantů – poněkud stranou. Zajímavé oblasti pro investování, jako je životní styl, či svět luxusních značek se dostávají do popředí zájmu investorů i v našich zeměpisných šířkách. Lze tedy očekávat, jak se ostatně loni stalo v případě umění, že toto vakuum na našem trhu rychle zmizí. K radosti řady investorů, kteří hledají nové zajímavé příležitosti, kam vložit peníze.
František Mašek, Finmag.cz
Pro členky klubu
