Neochota ke změně se může vymstít
„ Působil jsem již jako externí poradce prezidenta republiky, předsedů vlád a řady ministrů, poprvé jsem ale mohl sledovat zblízka vládní politiku v době globální recese,“ říká člen Národní ekonomické rady vlády a šéf kanceláře České spořitelny pro EU Petr Zahradník.
Jako člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) jste poznal zákulisí vládní politiky. Co vám to dalo?
Nešlo zdaleka o první příležitost, kdy jsem nahlížel do tohoto zákulisí. Nikdy jsem se sice aktivně politicky neangažoval, spolupracuji ale s řadou domácích i evropských politiků a veřejně činných osob. Byl jsem externím poradcem prezidenta republiky, několika předsedů (nejen českých) vlád a řady ministrů. Poprvé jsem však mohl zblízka sledovat vládní politiku v době globální recese. Jako člen NERVu jsem získal i některé neveřejné informace a viděl souvislosti, které jsem neznal. Hodně mne obohatily i diskuse členů rady.
Která z protikrizových opatření navržených NERVem pokládáte za nejúčinnější?
Jde o různé úlevy a podpůrná opatření v oblasti daní, příspěvků na pojištění či změny odpisových pravidel, jednodušší pravidla pro podnikatele a maximální využití fondů EU právě v době recese. Většina z nich již byla zavedena, nebo se průběžně zavádějí.
Přinesly ale závažný problém. ČR sice rovnoměrně rozdělila vcelku umírněná stimulační opatření mezi rozpočtové příjmy a výdaje, přesto přispěly k drastickému zhoršení stavu veřejných financí, které je třeba řešit. Nikoliv během dnů a týdnů, ale v urgentním případě měsíců a dál spíše let. Systém našich veřejných financí dlouhodobě neodpovídá potřebám, ani očekávané struktuře společnosti za 10, 20 či 30 let. Pokud nepřijde změna, může se to dalším generacím vymstít.
Novou výzvu pro vládu představuje i nezaměstnanost. Zdá se, že větší ekonomický propad již nepřijde, hospodářství bude ale zřejmě relativně dlouho stagnovat. A míra nezaměstnanosti tak asi zůstane vysoká.
Jak hodnotíte balíčky opatření na podporu ekonomiky, přijaté v Evropě? Který je nejúčinnější?
Představa, že všechny evropské země podpoří, po vzoru těch největších, ekonomiku pomocí balíčků, je mylná. Jejich charakter se také často dost liší. Nejvíc peněz do ekonomiky – v poměru k hrubému domácímu produktu – napumpovali Španělé, dále Rakušané, Finové a Malťané. Z různých důvodů (krize se jich zatím téměř nedotkla, nebo již kvůli razantnímu nárazu na další stimulační opatření nemají) nerealizovalo žádná nebo téměř žádná opatření devět členů EU.
Balíčky působí dojmem, že nám „kdosi nahoře cosi“ zdarma rozdá a tím nás podpoří. Nebo, ještě častěji, že nám „někdo nahoře“ něco částečně odpustí, hlavně daně a podobné platby. Ty hrají v evropském kontextu nejdůležitější roli.
V době, kdy téměř všechny ekonomiky v Evropské unii stále ještě meziročně klesají, považuji hodnocení efektivnosti protikrizových opatření jednotlivých zemí za předčasné.
Nemůže globální recese odsunout termín přijetí eura v ČR?
Bojím se, že bohužel – to slovo bych desetkrát podtrhl – ano. Při troše politické vůle jsme již euro mohli mít. Recese velmi zhoršila stav a výhled veřejných financí. Pokud jsme v roce 2007 vykázali deficit ve výši 0,6 % hrubého domácího produktu a o rok později 1,5 %, v roce 2010 může činit až 7 %. To nám do poloviny příští dekády fakticky zavírá dveře pro vstup do eurozóny.
První pololetí bylo obtížné, zisk České spořitelny přesto klesl jen o 4,4%. Spořitelna se tak drží mezi bankovními institucemi na špici. Co tomu jako makroekonom říkáte?
Česká spořitelna i bankovnictví jsou na tom měřeno jejich zdravím a stabilitou velmi dobře. Poučily se z doby zhruba před 10 lety, kdy prošly tím, co zažívají mnohé bankovní systémy v Evropě i v zámoří až nyní. Zisk většiny domácích bank v absolutních číslech klesl, jsou ale dál v plusu. Ani očekávané zhoršení kvalitativních ukazatelů, jako třeba kvality úvěrového portfolia, nemusí být fatální.
Země EU podpořily finanční a bankovní sektory asi 13 % unijního hrubého domácího produktu a připravily další záchranné kroky za dalších 31% HDP, naše banky nic takového nevyžadují.
Na závěr dovolte osobnější otázku: do čeho vlastně investujete?
Jsem poměrně opatrný a trpělivý investor, který příliš nemění produkty a je dlouhodobě snad i úspěšný. Vedle bankovních vkladových produktů v korunách, euru a dolarech vlastním menší množství akcií, pravidelně investuji do akciového fondu, mám hypotéční zástavní listy a pojistné penzijní produkty se státním příspěvkem. Věřím i rozumnému počtu nemovitostí.
František Mašek, září 2009
Pro členky klubu
