„Sociálně odpovědné investování – módní záležitost, nebo myšlenka s racionálním jádrem?“
Sociálně odpovědné investování je přístup v souladu s hodnotami udržitelného rozvoje, a to jak k investování, tak i k následné péči o tyto investice. V současné době zažívá silný boom zejména v oblasti tzv. zelených investic. Jde o obchodování s akciemi společností zaměřených na některý z ekosektorů, jako jsou výroba alternativní energie nebo odpadové hospodářství.
Ačkoli má Evropa v sociálně odpovědném investování oproti zbylým světadílům náskok, v České republice budí tento specifický sektor spíše pobavení, a to platí jak pro laiky, tak aspoň částečně i pro odbornou veřejnost.
Kde se tedy skrývá sociálně odpovědné investování v České republice, a co může potenciální investor od těchto specifických segmentů na trhu investičními nástroji očekávat? Může mít česká veřejnost jiný než skeptický přístup k těmto investicím, když i malé dítě ví, že Země je modrá, a nikoli zelená?
Pro sociálně odpovědné investice se vžila zkratka SRI (Social Responsible Investment), popřípadě ESG, která popisuje její tři hlavní principy – tedy životní prostředí, sociální odpovědnost a Corporate .
Průměrný investor, pokud o SRI někdy slyšel, si obvykle představí akciové fondy, které investují do tzv. zelených technologií. Takové fondy do oblasti SRI určitě patří a dostalo se jim marketingově odpovídající podpory při časově omezeném úpisu specializovaných zajištěných fondů. To je ale velmi úzké pojetí těchto eticky alokovaných prostředků.
Otevřené SRI fondy
Produkty orientované na ekologické sektory už v minulosti překonávaly indexy typicky zaměřené na tzv. Small Caps, tady firmy s malou tržní kapitalizací, se stejným teritoriálním zaměřením. Segmenty jako úspory energií, obnovitelné zdroje, odpadové hospodářství nebo vodní hospodářství jsou zejména dnes mimořádně atraktivní, neboť podle odhadů analytiků jde 15 procent globálně vynaložených prostředků v rámci stimulačních balíčků právě do těchto odvětví. A i Čína, dlouhodobě známá ignorováním ekologických aspektů podnikání, alokovala 9 procent stimulačních prostředků na tyto „zelené“ segmenty.
Jakkoli je jejich ekonomický úspěch postaven na vládní podpoře (finanční i legislativní), „zelené“ technologie by mohly v příštích několika letech překonávat jiná odvětví. V USA se dokonce mluví o tzv. „Green New Deal“ v parafrázi na Rooseveltův stimulační balík ze třicátých let minulého století. Ze 787 miliard dolarů stimulačního balíčku je 106 miliard určeno na environmentální iniciativy*.
Nicméně SRI není jen životní prostředí. Jak si tedy představit další témata?
Fondy zaměřené na udržitelný rozvoj využívají vedle standardních, tedy finančních kritérií pro výběr cenných papírů do portfolia ještě další sadu měřítek, tzv. filtry, které testují přístup emitentů (zejména firem) ke společenským aspektům podnikání.
Portfoliomanažeři sledují dlouhodobě chování firem v již zmíněných oblastech - přístupu k životnímu prostředí, sociální odpovědnosti a Corporate governance. Ta představuje systém, kterým je společnost vedena a kontrolována. Jedná se o soubor právních a exekutivních metod a postupů, které zavazují především veřejně obchodovatelné společnosti udržovat vyvážený vztah mezi společností a těmi osobami, jež ji tvoří, a liší se sektor od sektoru. Například u těžebních firem filtry vyřazují ty příliš angažované v ještě nedávno populárních ropných píscích, protože tuto technologii považujeme za neefektivní a náročnou pro životní prostředí. Oproti tomu v oblasti sociální odpovědnosti dominují témata jako zneužívání práce dětí zejména v rozvojovém světě (sektor potravinářství) nebo péče o zdraví zaměstnanců (stavebnictví).
A dalším, v poslední době stále významnějším aspektem, je dodržování pravidel SRI v oblasti Corporate governance. V nedávné době byla zveřejněna celá řada sporů akcionářů s managementy společností, zejména v oblasti odměňování vedení. Pozornost připoutaly nejen odměny v sektoru financí, ale i třeba ve společnosti Shell. V této těžařské firmě se vyplácely v posledních třech letech stále vyšší bonusy, a to i přes nižší než plánované výsledky. Akcionářům v poslední době dochází trpělivost, v případě Shellu například odmítli vahou 59 procent přijmout Zprávu o odměňování managementu. Nejaktivněji vystupovali právě institucionální investoři. Akcionáři v podobných situacích nejsou osamoceni: vznikají specializované společnosti jako RiskMartics, které se zabývají analýzou citlivých rozhodnutí předkládaných valné hromadě emitenta.
Hlavními tématy v oblasti Corporate governance jsou tedy odměňování managementu společně s dostupností a nezávislostí členů představenstev, nezávislost kontrolních orgánů na výkonných funkcích a ochrana práv minoritních vlastníků.
Trhy teprve vstřebávají informace o excesech při řízení mnohých globálních firem a některá nefinanční kritéria začínají po vzoru SRI fondů nově uplatňovat i portfoliomanažeři, kteří ve svém portfoliu doposud žádný takový SRI fond nemají. U existujících investic se akcionáři emancipují a aktivizují a stále aktivněji chrání zájem investorů proti managementu.
Domnívám se, že plnění nefinančních kritérií bude stále významnější faktor. Větší růstový potenciál budou mít společnosti, které zůstanou transparentní, kde bude jasně čitelný rozhodovací proces a kterým se bude dařit vyvažovat vztah mezi všemi zainteresovanými stranami – většinovými i menšinovými akcionáři, managementem i zaměstnanci a věřiteli.
Skeptik může oponovat, že výkonnost takových společností v minulosti (měřeno výkonností akcií na trzích) nepřekonávala výkonnost firem ze stejných sektorů ignorujících tyto principy, a tudíž že investování do společností respektujících uváděná pravidla nepřináší dodatečnou hodnotu pro investory. Nezpochybňuji tato historická pozorování, jakkoli existují výjimky. Přístup k financování už ale nikdy nebude tak snadný, jako tomu bylo v právě končící dekádě, a plnění pravidel Corporate governance se do budoucna stane konkurenční výhodou pří získávání kapitálu. A to jak ve formě vlastního jmění, tak ve formě dluhového financování na dluhopisovém trhu i v bankách. Argumentovat tudíž historickou výkonností je jako řídit auto podle zpětných zrcátek.
Jak je na tom investor v České republice?
Nabídka produktů orientovaných na SRI je již v ČR dostatečná. Z deseti největších evropských správců SRI fondů tu své fondy prodávají hned tři z nich – BNP Paribas, belgická KBC a Société Générale. Tito tři správci přitom mají 18,4procentní podíl na evropském trhu SRI podílových fondů pro drobné investory.* Vedle nich mají obvykle nějaký SRI produkt v kategorii zelených technologií i další společnosti, například Erste Sparinvest nabízí i v ČR v této kategorii ESPA Stock Umwelt.
Konečný investor nebo portfoliomanažer dnes může řídit kvalitní portfolio SRI fondů všech tří základních tříd aktiv (akcie, dluhopisy, peněžní trh), jejichž manažeři uplatňují vedle finančních i nefinanční kritéria na emitenty ze všech sektorů. Dokonce pro ty, kteří neakceptují kreditní riziko společností, existuje fond zaměřený na vládní a nadnárodní emitenty. Měřítkem je v tomto případě například potírání korupce, prevence praní špinavých peněz nebo využívání ESG kritérií týkajících se sociální nebo environmentální výkonnosti (vzdělání, potírání chudoby, výdaje na zdravotnictví nebo obnovitelné zdroje). ČR je podle naší metodiky zařazena do prostřední, tedy neutrální třetiny, a fond ji tak jako emitenta dluhopisů akceptuje.
V oblasti zelených fondů pak existuje poměrně velký výběr akciových fondů zaměřených na společnosti ze zelených odvětví. Vedle regulovaných fondů investujících do veřejně obchodovaných firem s významným podílem „zelených“ tržeb mohou kvalifikovaní investoři najít specializované fondy zaměřené na private equity (anglický pojem znamená střednědobé až dlouhodobé financování poskytované za získání podílu na základním kapitálu podniků, jejichž akcie nejsou obchodovány na burze a jež mají potenciál pro tvorbu hodnoty v budoucnu), tedy veřejně neobchodovatelné nebo speciálně zaměřené „zelené“ hedge fondy (Jde o speciální fondy, které téměř nepodléhají regulaci; jsou vysoce rizikovou investicí, která může přinést vysoký výnos, ale také vysokou ztrátu. Snaží se o absolutní výnos nezávislý na obecném ekonomickém vývoji a vývoji kapitálových trhů.).
Nevýhodou pro českého investora je (s výjimkou několika zajištěných fondů) absence SRI produktů plně zajištěných do české koruny. Předpokládám, že po uklidnění situace na rozkolísaných trzích se naše měna vrátí k růstovému trendu a posilování koruny bude ukusovat výkonnost fondů denominovaných v hlavních měnách. Osvícený korunový investor, který věří investičnímu příběhu SRI fondů, musí zvážit, zda SRI alfa, čili očekávaná nadvýkonnost fondu řízeného podle SRI principů oproti obdobnému běžnému fondu dostupnému také v české koruně, pokryje případné posílení naší měny vůči euru, ve kterém jsou tyto fondy nejdostupnější. Nebo zda mu investiční strategie takového fondu za případnou nižší výkonnost stojí.
A co na to distribuce investičních instrumentů? Podpora myšlenky SRI je zatím velmi slabá, žádná z nejvýznamnějších poradenských sítí ani žádné privátní bankovnictví (aspoň podle mých informací) nenabízí specializované portofolio s významnou váhou SRI produktů.
Zatímco na straně privátních bankéřů je hlavním důvodem uzavřená architektura, která jim většinou znemožňuje vybírat z širší nabídky externích správců, na straně poradenských sítí je problém ve snaze nerozšiřovat produktovou nabídku při nižší poptávce po investicích.
Přitom je patrné, že ke konci nevídané dekády dvou 50procentních akciových propadů hledá celý průmysl nové myšlenky, které by průměrného investora přesvědčily o tom, proč investovat. Jsem přesvědčen, že diverzifikované portfolio, sestavené převážně z produktů sociálně odpovědného investování, by mohlo být rozumnou odpovědí správcovského průmyslu na pokles důvěry konečných investorů i na úspěch pasivních produktů, jako jsou investiční certifikáty a ETF (indexové akcie neboli Exchange Traded Funds – ETF – jsou moderní finanční instrumenty, umožňující nákup celé báze zvoleného akciového indexu jedním obchodem).
Odkaz: http://www.unpri.org/principles/
Ing. Jan Maňák, MBA
Head of Asset Management for the Czech Republic and Slovakia, BNP Paribas Investment Partners
* Studie Cerulli Edge z dubna 2009: globální trh na konci roku 2007 představoval 6,9 bilionu USD, přičemž na Evropu připadalo 54 procent tohoto majetku
Pro členky klubu
