Studenti – budoucnost českých investic?
Finanční gramotnost českých investorů se rychle přibližuje úrovni kolegů vyspělých zemí. Stále více působí na burzách nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Oldřich Rejnuš, profesor Podnikatelské fakulty Vysokého učení technického v Brně, své studenty vychovává především k zodpovědnosti při investování.
Jak hodnotíte současnou ekonomickou situaci? Máme už to nejhorší za sebou?
Rozhodně nejde o krátkodobou recesi, která odezní během několika příštích měsíců. Makroekonomická opatření sice zabránila zhroucení světového finančního systému, avšak samotné podstaty soudobých problémů se zatím příliš nedotkla. „Bilionové injekce“ placené ze státních rozpočtů na odkupy nedobytných pohledávek bank a dalších finančních institucí musí způsobit „sekundární problémy“, například inflaci, pokles hodnoty portfolií dluhopisových podílových, investičních a penzijních fondů i životních pojišťoven nebo růst úrokových měr.
Co si myslíte o Češích jako o investorech a o úrovni jejich finanční gramotnosti?
Finanční gramotnost průměrných českých investorů zatím není taková, jak bychom si představovali. Starší generace neměla k investování mnoho příležitostí, tu mladší neměl dlouho kdo učit. Přitom podle Paula Samuelsona, nositele Nobelovy ceny za ekonomii, ekonomické vědomosti umožňují lidem kvalifikovaně posuzovat volební programy jednotlivých politických stran, jejichž ekonomická část patří mezi nejdůležitější.
Na druhé straně znám celou řadu mladých lidí, kteří se vypracovali na velice zdatné investory. Obchodují jak na promptních, tak i na termínových derivátových burzách v tuzemsku a prostřednictvím internetu i v zahraničí. A nejedná se pouze o obchodování akcií, nýbrž i komodit, cizích měn či různých druhů strukturovaných instrumentů.
Ekonomicky vzdělaných lidí neustále přibývá. Přesto, nemyslíte, že se především stát málo věnuje vzdělávání široké veřejnosti nejen v oblasti investování a správy osobních financí?
Myslím, že ne. Záleží na samotných školách, jaké profily svých absolventů si určí – což většinou činí s přihlédnutím k požadavkům pracovního trhu.
Vždy je ale důležité učit tak, aby si posluchači sami uvědomili význam ekonomického vzdělání pro svůj vlastní život a pocítili nutnost se tomuto studiu věnovat – a k tomu je třeba studenty motivovat. Kvalifikovaných vyučujících je však nedostatek, a to i na mnohých renomovaných školách.
Na akademické půdě, kde působíte, se jistě současný ekonomický vývoj a situace na kapitálových trzích diskutuje. Jaké názory mají Vaši studenti?
Většinou jsou formovány učiteli, které odborně uznávají a jimž věří. Pokud jim někdo ukazuje skutečnou realitu, jako to dělám například já, je pochopitelné, že optimismem příliš neoplývají. Považuji za správné studenty vychovávat k opatrnosti a tím je chránit proti zbytečným ztrátám. Navíc s vědomím toho, že by je v budoucnu nemuseli způsobit pouze sobě, ale případně i jiným – třeba svým budoucím klientům.
A co ženy – studentky? Souhlasíte s obecným tvrzením, že se v oblasti investic chovají obezřetněji?
Nikdy jsem jako učitel nerozlišoval mezi studenty a studentkami. Přesto však o problematiku finančních trhů jeví zájem spíše mužská část lidského pokolení. Poznal jsem ale i takové studentky, které mi svými znalostmi a zapálením pro věc vyrazily dech.
Hodnotit, zda jsou ženy ve srovnání s muži při investování obezřetnější, je dost obtížné. Problémem je totiž již samotný termín „obezřetnost“. Někteří investoři jsou odvážnější z hlediska nakupovaných druhů finančních investičních instrumentů, na druhé straně se však třeba více zajišťují. Jiní jsou naopak při volbě investic konzervativnější a metody zajištění nepoužívají. A kteří z nich se chovají obezřetněji?
Myslíte si, že Vaši absolventi nacházejí po skončení studia dobré uplatnění? Do jakých oborů či na jaké pracovní pozice směřují především? Odcházejí také do zahraničí?
Mnoho mých bývalých studentů dnes zastává vysoké manažerské funkce v obchodních bankách, pojišťovnách, penzijních fondech, investičních společnostech a u obchodníků s cennými papíry. Dobře se uplatňují také v orgánech hospodářské správy. Někteří jsou dnes vysoce uznávanými osobnostmi. Co se týče jejich působení v zahraničí, nevnímám dnes již hranici mezi tuzemskými a zahraničními společnostmi tak významnou. Mnohé české firmy jsou dceřinnými společnostmi zahraničních subjektů (například všechny české banky nebo většina pojišťoven). Také obchodní aktivity českých firem jsou alespoň částečně směrovány do zahraničí, s čímž musí studenti již předem počítat.
Jaroslav Kropáček, Česká spořitelna
Pro členky klubu
