Investiční encyklopedie
Chcete vydělat? Držte se správné strategie!
Experti říkají, že o investorově úspěchu rozhoduje z pětadevadesáti procent volba správné strategie. Měl by se jí držet pokud možno i v nejistých dobách, kdy trhy kolísají.
Zvolená strategie jde ovšem ruku v ruce s investičním stylem. Někdo je opatrnější, jiný investuje agresivněji, další volí zlatou střední cestu. Víte, ke kterému typu patříte vy? Najít odpověď je poměrně jednoduché, stačí vyplnit investiční test či dotazník. Snadno tak zjistíte, zda jsou pro vás tím pravým spíše akcie, nebo dluhopisy, nebo byste měli raději vsadit na ještě větší jistotu. Tomu odpovídají nejdůležitější investiční styly: zajištěný, benchmarkový (což je investování podle vybraného indexu), stock-picking neboli výběr konkrétních akcií a strategie AR (absolut return, tedy strategie maximálního výnosu, kdy jde o to, najít nejlepší investiční příležitosti napříč různými trhy).
Jistota především
Většina Čechů investuje konzervativně. Mají v oblibě „hru na jistotu“, která jim garantuje vrácení investované částky nebo přímo zajištění minimálního výnosu. Kromě toho je na tomto způsobu investování láká i možnost získání určité prémie, když se předpoklady, na níž je investice založena, trefí do černého. V optimálních podmínkách tak může i zajištěný styl přinést zajímavé zhodnocení. V nejistých dobách ho přitom využívá rovněž řada těch, kteří by za normálních podmínek investovali trochu jinak, agresivněji.
Se zajištěným stylem se pojí široká škála produktů. Patrně nejznámější jsou zajištěné fondy. Ty garantují, že investor v nejhorším případě po ukončení investice, což je obvykle čtyři až pět let, získá zpět alespoň vložené peníze (jeho úspory ovšem znehodnotí inflace).
Některé zajištěné fondy přímo fixují výnos, o který už investor nemůže přijít. Jiné fondy ho počítají z nejrůznějších průměrných dat, další vycházejí z rozdílu vybraných počátečních a závěrečných hodnot.
Podobně jako tyto fondy jsou koncipovány strukturované dluhopisy, k nimž patří investiční certifikáty. Jak napovídá jejich název, garantované certifikáty zaručují, že pokud je investice ztrátová, investor dostane zpět původně vloženou částku. Nadto opět nabízejí možnost, že na nich bude možné za optimálních podmínek hodně vydělat.
Na obdobném principu jsou založeny prémiové vklady. Také u nich má klient jistotu, že bude v nejhorším případě „na svém“, a pokud se bude trhům dařit, je tu šance na atraktivní prémii. Někdy se skládá z předem stanoveného fixního a vedle toho z pohyblivého (prémiového) výnosu.
Sázka na indexy
Investovat je ale také možné kopírováním vybraného ukazatele – indexu neboli benchmarku. To je případ řady podílových fondů, podobně ale mohou být koncipovány také některé strukturované dluhopisy.
Strategie tohoto typu fondů sice vychází z určitého benchmarku (například, že budou držet čtyřicet procent českých i polských a dvacet procent maďarských akcií), nemusí ho však striktně kopírovat. Benchmarkový typ fondů je v ČR prakticky nejrozšířenější. Jejich investiční strategie vychází z tzv. strategické asset alokace aktiv, tedy typické váhy, jakou mají mít jednotlivá aktiva v portfoliu fondu. Základem jsou zde fondy reprezentující jednotlivé třídy aktiv (fondy peněžního trhu, dluhopisové, akciové) a pak fondy smíšené, které tyto třídy aktiv kombinují.
Jiné fondy prakticky věrně kopírují „svůj“ benchmark či směrodatný index. Jde o tzv. indexové fondy, zvané též indexové akcie, známé jako ETF (Exchange Traded Funds). Původně se řídily pouze vybraným akciovým indexem. Postupně je doplnily dluhopisové či komoditní ETF a nyní kopírují prakticky každý důležitější trh.
Větší volnost přináší rizika
Investiční styl zvaný stock-picking představuje aktivní vyhledávání zajímavých akcií. Řídí se jím i některé fondy. Jejich manažer má velkou volnost rozhodování – není omezen žádným benchmarkem. Výnosy takového fondu mohou být vysoké, stačí jen „maličkost“: vsadit na „správné koně“. To jinými slovy znamená vybírat například podhodnocené akcie se zajímavým investičním příběhem a hledat v nich skrytý potenciál. Platí to ale i naopak v případě ztrát. Rizikovost podobné strategie je samozřejmě možné omezit pravidelným investováním.
Zmíněný investiční styl se využívá u akcií, ale také akciových fondů, často s tzv. koncentrovaným portfoliem. Jde o fondy, které investují do obvykle předem daného a navíc velmi omezeného počtu akciových titulů. Příkladem může být fond Top Stock České spořitelny, který se zaměřuje na 25 investičních nápadů (akcií).
Ještě větší volnost nabízejí fondy s tzv. AR strategií. AR znamená absolute return, také se jí říká total return. Jde o strategii absolutního výnosu, která umožňuje vyhledávat investiční příležitosti napříč jednotlivými trhy, odvětvími a obory. Mohou to být výhradně akciové či dluhopisové, ale také smíšené fondy. Například takové, které mohou mít veškerá aktiva buď v akciích, nebo v dluhopisech. Vějíř jejich investičních možností je tedy velice široký. To ovšem klade značné nároky na správné rozhodnutí správce takto zaměřených fondů.
Strategická alokace aktiv
Investiční styly mají svou nezastupitelnou roli. Stěžejní význam má ovšem strategická alokace aktiv. Na ní záleží, jak bude vlastně klientovo portfolio vypadat. Málokdo totiž sází pouze na jediné aktivum, obvykle je v určitém poměru míchá. Jde tedy o to, jaký podíl různých aktiv (akcií, dluhopisů a dalších) klientovo portfolio obvykle tvoří. Podstatné je, jak bude jeho portfolio (skladba aktiv) vypadat dlouhodobě, nemělo by se bezhlavě měnit podle toho, jakému trhu se momentálně daří. Podle názoru expertů, správně zvolená strategická alokace aktiv rozhoduje o úspěšnosti investorova portfolia až z pětadevadesáti procent.
Nejprve je tedy třeba stanovit, jaký podíl v rozložení investorových aktiv budou hrát akcie, kolik by v nich mělo být dluhopisů, respektive dalších investičních instrumentů. Teprve pak je možné hledat, do jakých konkrétních akcií či akciových fondů nebo třeba dluhopisů bude investovat. Je třeba rozhodnout, zda preferovat vyspělé trhy, zpravidla nabízející větší jistotu, a tím pádem nižší zisk, ale i ztrátu nebo dát raději přednost rozvíjejícím se trhům, považovaným za méně bezpečné, ale obvykle s vyhlídkou na výnos vyšší než na vyspělých trzích. Rozumný investor obvykle tyto trhy míchá.
Další volba by se měla týkat toho, zda bude investor do akcií, dluhopisů či jiných investičních nástrojů investovat přímo, nebo raději (kvůli lepšímu rozložení rizika) prostřednictvím podílových fondů.
Pozornost je třeba věnovat také tzv. taktické alokaci. Její podstata je jednoduchá: i sebelepší strategickou alokaci aktiv je třeba občas měnit s ohledem na aktuální situaci na trhu. K tomu slouží právě taktická alokace. V zásadě by ovšem neměly být tyto změny příliš velké a časté, aby nenarušily dlouhodobý taktický plán neboli investorovu strategickou alokaci aktiv.
František Mašek
Autor je redaktorem serveru www.penize.cz.
Pro členky klubu
