Klíčovým slovem je důvěra

 

Působí energicky a přitom jako by byl stále tak trochu nad věcí. Chvíli vtipkuje, když uklízí hromady papírů ze stolu a dělá místo, abychom si měli při rozhovoru kam sednout. „Budou mi tu malovat, tak musím začít dělat pořádek. Všechno musí pryč, to je noční můra,“ hlasitě se směje. Pak zvážní – to když mluví o ambicích politiků ovlivňovat dění v ekonomice a o  zodpovědnosti. Gernot Mittendofer, předseda představenstva České spořitelny. Kdo si myslí, že Rakušané jsou „suchaři“, toho tenhle čtyřiačtyřicetiletý bankéř vyvede z omylu.

V Česku je jako doma už od konce devadesátých let, kdy přijel, aby pomohl Erste Bank rozjet první českou pobočku. Pak se podílel na privatizaci Spořitelny – od hloubkové due dilligence* až po transformaci někdejšího státního molochu v moderní banku. „Bylo to tehdy velké dobrodružství. Koupili jsme retailovou banku v době, kdy bylo v módě dělat investiční bankovnictví. Spousta lidí nás od toho odrazovala, nebo přesněji řečeno: někteří nás měli vysloveně za blázny. Navíc, spořitelna byla ve špatném stavu: -podinvestovaná, těžkopádná, byrokratická..., ale s obrovským potenciálem. Řekli jsme si tehdy, že tohle zvládneme, že horší to být nemůže. A povedlo se,“ libuje si bankéř.

Od privatizace České spořitelny letos uběhne deset let, za tu dobu se udála spousta věcí. Také Gernot Mittendorfer si na pár let odskočil do Rakouska, aby šéfoval Salcburské spořitelně, a pak se vrátil jako generální ředitel České spořitelny. Jaká byla jeho nejlepší a nejtěžší rozhodnutí za těch deset let? „Když se ohlížím zpátky, nejtěžší bylo asi propouštění. Spořitelna měla přes 15 000 zaměstnanců, dnes jich máme něco přes 10 000. Bylo to bolestné, ale nešlo to tehdy udělat jinak,“ vzpomíná.

Česká spořitelna je tu i pro firmy

Byl to právě Gernot Mittendorfer, který stál také u zrodu firemního bankovnictví České spořitelny. Ta je  však dodnes vnímána spíš jako banka pro drobnou klientelu. „To je dáno naší velikostí a pozicí na tomto trhu. My ale v korporátním bankovnictví máme velmi slušné výsledky a především velké plány. Je výhodou, že zde neobhajujeme pozici jedničky na trhu,“ říká.

Česká spořitelna vyrazila do boje za korporátními klienty před deseti lety sofistikovanou cestou. Pochopila, že regionální záležitosti nelze řešit z Prahy, a v krajských městech zřídila speciální pracoviště pro malé a střední firmy. Firemní klientele se věnují specializovaní manažeři, kteří znají výborně region a svoje klienty a poskytují služby na míru.

„Funguje to výborně. Náš relationship manažer zná ‚anamnézu‘ celé firmy, dokáže poradit a pomoci. Úzký vztah ocenili firemní klienti hlavně nyní, v době krize,“ říká Mittendorfer. Když je firemní klient z nějakého důvodu nespokojený, může se obrátit na firemního ombudsmana banky, který řeší jeho stížnosti nezávisle a objektivně. „Službu jsme zavedli loni, když se začaly objevovat stížnosti na to, že banky nechtějí úvěrovat. Chtěli jsme vyslat signál, že jsme otevřeni podnětům klientů. Osvědčilo se to,“ konstatuje.

„Není přitom pravda, že banky přestaly půjčovat. Nemáme jediný případ klienta, který by chtěl prostředky a my bychom mu nedokázali pomoci. To, co firmy udržuje v krizi, je nedostatek poptávky, nikoli financí. Pro banky v Česku byla krize především krizí důvěry.To je to, co nejvíc ovlivnilo nás i další banky a co nás bude ovlivňovat i nadále. Další podkopávání této důvěry je velmi nebezpečné nejen pro banky, ale i pro jejich klienty - a tím pro celou ekonomiku.“

 

 

 

Bankéři v Česku se před blížícími se volbami více či méně otevřeně přiznávají, že očekávají narůst populismu a slovních útoků na banky. S tím souhlasí i Gernot Mittendorfer. „Očekávám, že se staneme terčem populistických ataků. Není to poprvé. My budeme dávat na stůl fakta. Patříme mezi největší zaměstnavatele v zemi a také mezi největší plátce daní. Není to tedy tak černobílé a jednoduché, jak by se mohlo zdát,“ uzavírá. Faktem je, že od dob privatizace do českých bank stát nemusel dát ani korunu. Zahraniční investoři se postarali o to, aby banky začaly fungovat smysluplně a efektivně, a český stát tak má, na rozdíl od jiných zemí, v post-krizové době o starost méně.

Ke kořenům spořitelen

Slova jako je důvěra a zodpovědnost se v projevu muže, jehož firma pečuje o finance více než 5 milionů klientů, objevují často. „Bankovnictví stojí na důvěře. A naše kořeny sahají 190 let zpět; v té době vznikaly spořitelny právě na principech důvěry, zodpovědnosti a vzájemnosti. Cílem bylo pomoci lidem, aby stáli na vlastních nohou. K tomu se hlásíme i nyní. Proto mne aktuální krize vážněji neznepokojuje, vím, že dobré a horší časy se střídají. Znepokojují mne však snahy některých vlád vyřešit krizi, která vznikla z přílišného života na dluh, dalším utrácením a zadlužováním,“ zlobí se.

Nad návrhy na regulaci bankovního sektoru se vážně zamýšlí. „Je jasné, že nějaké změny přijdou. Ale je nezbytné, aby ti, kdo je dělají, uvažovali v kontextu a zvážili všechny dopady svých rozhodnutí, to je první podmínka. Druhá podmínka pro to, aby regulace ve finále nebyla kontraproduktivní, je respekt k situaci v konkrétních ekonomikách. Jiná situace je v Česku, jiná v Británii a jiná v USA. Nemůžeme šmahem aplikovat všechno všude.“

Pro Českou spořitelnu neměla krize tak destruktivní dopad jako pro některé západoevropské banky, říká Mittendorfer. Banka za to může poděkovat konzervativní úvěrové a investiční politice, nyní nic zásadního měnit nemusí. Mittendorfer je přesvědčen, že klíčovým úkolem pro jeho banku je nyní vzdělávat klienty a pomáhat jim, aby dokázali dobře porozumět konkrétním finančním produktům a řešením. „Vzdělávat a školit musíme dál i naše zaměstnance, aby dokázali klientům ještě lépe a opravdu profesionálně radit, a budovat tak s nimi dlouhodobé vztahy. Je přitom jedno, zda je o drobné klienty, firmy, nebo o veřejný a neziskový sektor. Nadšení a zápal pro klienty a pro službu jim, to je naše mantra.“

Kultura orientovaná na zájmy klientů je pro Spořitelnu v současné době imperativem. „Všichni musíme vnímat význam služeb a orientace na zákazníky ve všem co děláme,“ shrnuje myšlenku kultury v bance její ředitel. Nejde jen o přímý kontakt s klienty, jde i o všechny interní činnosti. Na vše, co Spořitelna dělá, musí každý zaměstnanec nahlížet optikou zákazníků a hledat pro ně přidanou hodnotu.

„Klienti od nás čekají profesionální poradenství pro každou etapu jejich finančního života. Musíme tato očekávání naplňovat, ideálně je předčit,“ říká Mittendorfer.

Zájmy zákazníků stojí i za tím, že Spořitelna bude dál investovat do rozvoje obchodních míst. V roce 2008 a 2009 investovala pokaždé kolem 1 miliardy korun do poboček, v roce 2010 se to číslo příliš nezmění. V roce 2009 otevřela banka 22 nových poboček, přemístila nebo rekonstruovala jich více než 40. „Rozšiřujeme i otevírací dobu. Počet poboček otevřených sedm dní v týdnu se zvýšil na 17 a to je rozšíření dostupnosti pro všechny klienty, protože je obslouží kterákoli naše pobočka,“ připomíná Mittendorfer.

Jak funguje banka

Banky se živí tím, že na jedné  straně sbírají depozita (vklady klientů) a na straně druhé je půjčují (úvěry). Pokud mají vyváženou cenovou politiku, nejsou nuceny jít za vidinou krátkodobého zisku do rizikových operací. Dopady této politiky jsme viděli v letech 2008 a 2009 a vlastně je vidíme dodnes. Velké české banky jako by byly vůči krizi imunní. „Nikdy jsme nešli do vysoce rizikových operací na straně investic, ale ani na straně úvěrů,“ vysvětluje Mittendorfer. Banky v Česku dostaly lekci už v 90. letech minulého století, kdy byly ještě pod státní kontrolou a právě financování velkých státních podniků jim způsobilo velké množství nesplácených firemních úvěrů. „Jsme konzervativní,“ připouští bankéř, „ale to je nakonec to, co klienti od banky čekají: že se postará o jejich úspory a zhodnotí je a že jim pomůže s financováním, které klientům nepřeroste přes hlavu,“ uzavírá.

Spoření, investování, privátní bankovnictví

Specifickou bankovní disciplínou je privátní bankovnictví, které zajišťuje služby pro nejvíce bonitní klientelu. Erste Private Banking České spořitelny vychází z tradice privátního bankovnictví mateřské Erste Bank – Rakousko totiž patří mezi tradiční země s vysokou úrovní individuálního servisu pro movité klienty. Proaktivní klientský přístup, vysoká odborná úroveň privátních bankéřů a kvalitní analytické zázemí celé finanční skupiny se tak stalo základem úspěšného rozvoje Erste Private Banking České spořitelny. „Troufám si říci, že naši privátní bankéři by s přehledem obstáli v mezinárodní konkurenci privátního bankovnictví,“chválí je jejich šéf.

Péče o klienty a jejich majetek je chápána jako vzájemný dialog směřující k vytvoření optimálního řešení ušitého klientovi na míru. V tomto ohledu byl právě krizový rok 2008–2009 průlomový.

„V krizi poznáš přítele, říká se. My jsme si ověřili, že když v těžkých časech stojíme při našich klientech a nabídneme řešení, které je pro ně momentálně důležité, ač pro nás třeba aktuálně ne úplně výnosné, v důvěře klientů se nám tento přístup nakonec vrátí,“ vysvětluje Gernot Mittendorfer.

Ne každý má ale miliony na kontě. Může i „obyčejný“ člověk investovat? „Nejenže může, dokonce by měl,“ zdůrazňuje Mittendorfer. „I malou částku, ale pravidelně na horší časy nebo na splnění nějakého přání. Kdo chce investovat, měl by zvážit, na jak dlouho prostředky odloží, aby mu vydělávaly, a jaké riziko je ochoten nést.“

Připouští ale, že investování je pro řadu lidí pořád ještě poměrně nový obor. Klienty i širokou veřejnost je třeba vzdělávat a informovat, aby „šli“ do investic bez obav a poučeni o rizicích.

Investoři a investorky

Právě za účelem širší vzdělanosti a posílení povědomí o investování založila Česká spořitelna před dvěma lety jako první banka Dámský investiční klub. „Zjistili jsme, že pro ženy je typické jiné investiční chování než pro muže, zároveň jsou to právě ženy, kdo často rozhodují o rodinných financích. Rozhodli jsem se jít tomuto trendu naproti a založili Dámský investiční klub,“ říká Gernot Mittendorfer. Pochvaluje si, že Klub má už přes 1 900 členek po celé České republice. Poskytuje jim informace a pořádá přednášky o investicích i aktuálním dění ve finančním sektoru. „Mužů investorů se ale určitě nezříkáme,“ uzavírá.

Klára Gajdušková, únor 2010

 

Česká spořitelna získala v roce 2009 různá ocenění, např.:

  • Banka roku 2009
  • Nejdůvěryhodnější Banka roku 2009
  • Bankéř roku 2009
  • Nejlepší životní pojištění 2009
  • Cenu za rovné příležitosti 2009
  • Cenu za filantropii
  • Cenu The Banker

 

*) Jedná se o analýzu podniku, zejména v oblasti práva, daní, financí, s cílem zobrazit silná i slabá místa podniku a rizika spojená s jeho převzetím.

 

Pro členky klubu

Změna údajů