Recept na dluhopisy
Někde prý stačí zahodit pecku a vyroste z ní strom obsypaný pomeranči, jinde vypěstovat keřík rybízu vyžaduje měsíce úsilí a šťastnou ruku při výběru sazenice. Podobně existují období, kdy stačí investovat peníze do „čehokoli“ a pak jen sklízet výnosy; a naproti tomu jsou situace, kdy i s dobře rozmyšlenou investicí je náročné dosáhnout požadovaných výnosů.
U dluhopisů vypadá vše velice jednoduše v období vysokých úrokových sazeb: dluhopisy s pevným i plovoucím výnosem nabízejí pravidelně tučné kupóny (*1) a pokud si investor vybere solidního emitenta, může v klidu přemýšlet, jak naložit s penězi, které z jeho investice neustále plynou.
Období nízkých úrokových sazeb nás naproti tomu staví před možná ne tak příjemné, avšak daleko důležitější rozhodování. Zdánlivá nepohodlnost světa, kde výnosy nejsou „zadarmo“, má jeden velice pozitivní dopad: přiměje nás o našich investicích více přemýšlet a pečlivě vybírat. Osvojíme si tak přístup, který je velmi vhodný kdykoliv, bez ohledu na ekonomický cyklus. A pak si můžeme vybírat i co s rybízem v úvodním přirovnání: nemusí z něj být jen obvyklá marmeláda. Co takhle rybízový koláč nebo třeba Creme de Cassis a šampaňské?
Klasické dluhopisy a nízké sazby
Současná situace přinesla podprůměrně nízké úrokové sazby. Nově emitované dluhopisy se sice mohou obchodovat blízko nominálu (*2) nabízejí však nižší kupóny, než na jaké byli investoři zvyklí. A pokud ne, může to vzbuzovat podezíravé otázky ohledně tajemství skrytých v knihách emitenta.
Starší dluhopisy s fixními kupóny vydané v časech vysokých sazeb sice stále nabízejí stejně vysoký roční kupón jako dříve, avšak jejich cena je vysoká. Samotná výše kupónu není pro investora tím nejdůležitějším vodítkem při zvažování investice. Klíčovým ukazatelem je takzvaný výnos do splatnosti, který spojuje to, co investor zaplatí, s tím, co a kdy dostane. Tento teoretický koncept, umožňuje srovnávat jednotlivé emise dluhopisů mezi sebou. Pro fixní dluhopisy platí jednoduchý vztah: zatímco kupón zůstává z definice stejný, pokles sazeb se promítne nárůstem ceny. Zjednodušeně řečeno, pokud klesnou sazby z 5 procent na 3 procenta, musí si investor za dluhopis s 5 procentním kupónem trochu připlatit. Kolik? Tolik, aby výnos do jeho splatnosti byl 3 procenta. Je to logické, neboť kdyby stály tříprocentní i pětiprocentní dluhopisy stejně, každý by vyžadoval ten s vyšším kupónem.
Jestliže investorovi do dluhopisů nepřipadá takový výnos dostatečný, může buď kupovat dluhopisy rizikovějších emitentů, nebo se může porozhlédnout za hranice klasických dluhopisů s pevným kupónem. Vyšší výnos (nebo naději na vyšší výnos) totiž mohou nabídnout dluhopisy s různými charakteristikami: dluhopisy s plovoucím kupónem, podřízené dluhopisy, strukturované dluhopisy.
Plovoucí kupón
Kouzlo dluhopisů s plovoucím kupónem spočívá v tom, že pravidelně vyplácený kupón se pohybuje společně s trhem, a proto bývají označovány anglickým slovem floater. Cenové výkyvy jsou obecně menší než u dluhopisů s pevným výnosem. Pohyby tržních sazeb se zde nemusejí promítnout pouze do ceny, nýbrž se projevují změnou kupónu při příštím fixingu (tj. den, kdy se stanoví kupón pro další období). Výše kupónu se totiž určuje v předem stanovených dnech podle dané referenční sazby, kterou. je zpravidla některá z veřejně publikovaných sazeb. Období, na které se kupón stanovuje, bývá nejčastěji šest měsíců a v českých podmínkách je pak nejběžnější referenční sazbou šestiměsíční PRIBOR (viz box).
PRIBOR neboli PRague InterBank Offered Rate, je mezibankovní sazba, za kterou si banky mezi sebou půjčují koruny na daném časovém horizontu. Hodnoty sazeb PRIBOR od jednoho dne do jednoho roku stanovuje každý pracovní den Česká národní banka, a to podle předem daných pravidel na základě indikativních kotací, které obdrží od bank aktivních na českém trhu. Analogicky fungují fixingy i v jiných měnách, např. LIBOR (London IBOR) stanovuje British Banking Association hned v několika měnách včetně liber, dolarů a eura.
Vztah mezi kupónem a referenční sazbou je stanoven už před vydáním dluhopisů v emisních podmínkách nebo v dodatku daného cenného papíru, a to jako referenční sazba plus nebo minus určená konstanta. Tím je zajištěn vývoj kupónu podle dané tržní sazby.
Proto jsou dluhopisy s plovoucím kupónem oblíbenou volbou mezi investory, kteří v budoucnu očekávají růst sazeb. V dnešním prostředí nízkých sazeb s četnými predikcemi jejich opětovného růstu tak získává tento typ dluhopisů mezi investory na popularitě.
Podřízené dluhopisy
Tento druh dluhopisů nabízí investorům vyšší výnos než dluhopisy klasické (seniorní). Za to investor akceptuje zvýšenou kreditní expozici vůči emitentovi. V praxi to znamená, že pokud se emitent dostane do potíží se splácením svých závazků (anglické slovo default, které se pro takové „potíže“ používá, neznamená nutně „krach“), budou nároky investorů držících podřízený dluhopis uspokojeny později nebo v menší míře než pohledávky těch, kteří mají klasický (seniorní) dluhopis. V pomyslné frontě věřitelů si držitelé podřízených dluhopisů stoupají těsně před akcionáře.
Jestliže však k žádné platební neschopnosti emitenta nedojde, chová se podřízený dluhopis stejně jako obyčejné dluhopisy – s tím rozdílem, že nese vyšší kupón. Proto se podřízené dluhopisy zejména (z kreditního pohledu) lepších emitentů těší zájmu investorů od institucionálních až po retailové.
Podřízené dluhopisy bývají navíc přivolatelné ze strany emitenta ještě před svou splatností (tzn. emitent má právo na předčasné splacení dluhopisů ve stanovený den). Možná struktura, ve které může být emise vydána, je 5 plus 5 let: dluhopis má splatnost za deset let, je však po pěti letech svolatelný ze strany emitenta. To znamená, že emitent má právo po uplynutí stanovených pěti let vyplatit investorům s posledním kupónem také jmenovitou hodnotu dluhopisu, a dluhopis tak zanikne. Jestliže emitent toto právo nevyužije (a svolání neohlásí), musí navýšit kupón vyplácený po dalších pět let o předem stanovenou prémii a dluhopis pokračuje až do splatnosti. Investor tak může za „prodloužení“ investice z pěti na deset let inkasovat kupón vyšší třeba o 1,50 procenta p.a. (per annum, tj. ročně).
Podřízené dluhopisy mohou mít pevný i plovoucí kupón. Výhody popsané v této i minulé části tak lze spojit v jediném produktu, zejména pokud neočekáváte krach emitenta a počítáte s budoucím růstem úrokových sazeb.
Strukturované dluhopisy
Strukturované nebo také prémiové dluhopisy překračují hranici světa úrokových sazeb a kreditních i likviditních přirážek. Konstrukce takového investičního instrumentu v sobě spojuje výhody plynoucí z formy dluhopisu spolu s možnostmi zisků pocházejících z kapitálových trhů. Výnos dluhopisu není stanoven předem, nýbrž je vázán na pohyb vybraného trhu nebo trhů, případně na splnění určité podmínky. Investor tak může profitovat například z vývoje akciových nebo komoditních trhů, a přitom nenese plně riziko případných ztrát, neboť většina strukturovaných dluhopisů na českém trhu obsahuje garanci nominálu při splatnosti. Existují i strukturované dluhopisy, které garantují při splatnosti jen jistou část své jmenovité hodnoty (například 90 procent). Za to nabízejí investorům vyšší míru participace na případném pozitivním vývoji podkladového aktiva.
Vesmír podkladových aktiv strukturovaných dluhopisů je opravdu rozlehlý. Podkladovým aktivem může být cokoliv s průhledně a pravidelně stanovovanou hodnotou. Záleží na investorovi, zda se rozhodne pro akciové indexy, jakékoli komodity (cenné a průmyslové kovy, ropu, plyn, elektřinu, nebo rostlinné a živočišné produkty), měny, realitní indexy, úrokové sazby, nebo prostě speciálně vybrané akcie, ať už geograficky („britské“), sektorově (potravinářské firmy) nebo jiným způsobem (blue chips, akcie s vysokou dividendou, apod).
Konstrukci strukturovaného dluhopisu je nutné prozkoumat předem: ačkoli není předem jasná výše výnosu, vždy je známý způsob jejího stanovení. Konkrétní vzorec by vždy měl být uveden v emisních podmínkách nebo v emisním dodatku (*4). Kromě podkladového aktiva si investor může zvolit samotnou strukturu dluhopisu: chce-li raději vysokou participaci v dobrých časech nebo výnos i při mírných poklesech trhu, zda si bude raději připisovat výnos denně (měsíčně, ročně atd.), nebo si přeje, aby dluhopis pro něj sledoval více trhů a na konci vybral výnos nejúspěšnějšího z nich.
Barevný svět dluhopisů
Možnosti dluhopisů jsou každopádně daleko pestřejší, než se na první pohled zdá. A sledovat na nich jen kupón a splatnost by byla veliká škoda, nejen v období nízkých sazeb. Výběr mezi jednotlivými typy dluhopisů není jednoznačný. Každý z nich nabízí unikátní výhody, a záleží tak z velké části na subjektivních preferencích každého investora, který z nich si vybere. Naštěstí dobrou zprávou je, že vaše volba nemusí vést k jediné emisi: dluhopisy může každý libovolně kombinovat a skládat do portfolií podle svých přání. Ale o tom snad až někdy příště.
1.Kupón
Pravidelně vyplácená úroková sazba. Dluhopisy s pevným výnosem (kupónem) vyplácejí kupón zpravidla ročně; dluhopisy s plovoucím kupónem pak pololetně. Kupón se udává v procentech p.a. z nominálu, tedy jako roční úroková sazba.
2.Nominál
Nominální nebo též jmenovitá hodnota je u naprosté většiny dluhopisů částka, kterou emitent vyplatí investorovi při splatnosti dluhopisu. Z nominálu se také počítá kupón dluhopisu. Má-li cenný papír listinnou podobu, je na něm jmenovitá hodnota uvedena. Zatímco tržní cena v čase kolísá, jmenovitá hodnota zůstává neměnná.
3.Emise
vydání dluhopisů nebo obecně i jiných cenných papírů (akcie, certifikáty atd.). Dluhopisy vydané v rámci jedné emise mají stejné parametry i ISIN (mezinárodní identifikační číslo cenného papíru). Emise může být upsána buď formou veřejné nabídky nebo privátně umístěna. Emitent je ten, kdo emisi vydává a jejím úpisem získává od investorů finanční prostředky.
4.Emisní podmínky, emisní dodatek
Právně závazné dokumenty, které přesně stanovují všechny parametry emise. Před vydáním emise schvaluje tyto dokumenty regulátor (Česká národní banka).
Pro členky klubu
