Chceme posílit naši pozici číslo jedna na českém trhu
Ve svém profesním životě jsem na začátku roku nikdy nezažil situaci, kdy je poměrně vysoká pravděpodobnost naplnění nejméně čtyř různých ekonomických scénářů. Letos můžeme být překvapeni jak pozitivně, tak negativně. Naše banka je ale připravena na všechny možné alternativy, říká v rozhovoru pro časopis Lady In předseda představenstva a generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka.
Jak hodnotíte více než roční období, jež jste dosud prožil ve funkci šéfa České spořitelny? Co se vám, respektive bance povedlo a s čím jste naopak nespokojen?
Začnu tím, co se povedlo. Prošli jsme velmi dobře obtížným rokem, kdy byla psychika klientů a celé veřejnosti v zajetí evropské dluhové krize, a přesto se nám podařilo dosáhnout výborných výsledků. Druhým úspěchem je fakt, že jsme při každodenní maximální péči o klienty i díky těmto výsledkům zahájili velké transformační projekty, jejichž jediným cílem je zajistit, aby se tyto výsledky České spořitelny dlouhodobě opakovaly.
Jak už to ale bývá, spousta dalšího se naopak nepodařila. V některých případech jsme například podcenili komunikaci. Nedá se hovořit vyloženě o neúspěchu, ale vyvolali jsme velká očekávání u zaměstnanců, která musíme v letošním roce naplnit, abychom je nadchli, respektive, abychom se vyhnuli jakémukoliv zklamání. To je ale spíše závazek pro letošní rok.
Zmínil jste se o tom, že psychiku klientů silně ovlivňovala dluhová krize. Ta má samozřejmě vliv i na situaci České spořitelny a celé skupiny Erste, stejně jako na stav světové ekonomiky a finančních trhů. Co tedy očekáváte od letošního roku?
Všechno, a to do slova a do písmene. Jinými slovy tím chci říci, že může nastat jakýkoliv scénář vývoje světové ekonomiky. Ve svém profesním životě jsem na začátku roku nikdy nezažil situaci, kdy je poměrně vysoká pravděpodobnost naplnění nejméně čtyř různých ekonomických scénářů. Vždy jsme měli jeden hodně pravděpodobný hlavní scénář, jeden málo pravděpodobný optimistický a jeden málo pravděpodobný pesimistický. Teď je to však jinak. Letos můžeme být překvapeni jak pozitivně, tak negativně. Tento rok je tedy pro všechny obdobím, kdy musíme být, jak my v bankovním sektoru, tak vlády a reálná ekonomika, připraveni na jakýkoliv vývoj. Tedy jednak na růstový scénář – a na něj jsme v České spořitelně velmi připraveni a těšíme se, že se ekonomika i my jako finanční sektor vrátíme k růstu. Ovšem musíme počítat i s alternativou, že se evropská dluhová krize a její mizerné řešení ze strany evropských politiků přenesou do reálné a globální ekonomiky a postihne to i nás. Českou ekonomiku to sice zasáhne druhotně, ale zasáhne. A na to musíme být připraveni. A také jsme.
Nedá se tedy říci, že byste některý z těchto scénářů preferoval?
Samozřejmě že bych některý z těchto scénářů preferoval. Z hlediska analytického ale mají skutečně podobnou pravděpodobnost. Řeknu vám nicméně, který se předpokládá nejvíce. Myslíme si, že eurozóna bude letos prožívat mírnou recesi a v Česku se může vlnit ekonomický růst kolem nuly. A to v pozitivním i negativním teritoriu. A také si myslím, že ten rok bude trochu nevyrovnaný: hůře bude v prvním pololetí a ohledně druhého pololetí jsem spíše mírně optimističtější. To je však skutečně pouze ten hlavní scénář a ty ostatní jsou skoro stejně pravděpodobné.
Přejděme nyní z Čech do Bruselu. Evropská unie se snaží v souvislosti s finanční krizí zpřísnit regulaci finančního sektoru i finančních institucí. Jak hodnotíte takzvanou bankovní daň a další opatření, která Unie v této souvislosti připravuje?
Bankovní daň považuji za značně škodlivé populistické opatření. Těžko se mi o tom hovoří, protože my, banky, jsme potenciálním předmětem takovéto daně. A každý tak může říci, že na ni nemám objektivní názor. Ať ale budu pracovat v bankovním sektoru, nebo mimo něj, vždy budu říkat, že jsou to naprosto nesystémové, nestandardní kroky, které oslabí bankovní sektor v situaci, kdy naopak potřebuje být velmi silný a stabilní.
A pokud jde o další opatření Evropské unie?
Další opatření, která zatím přicházejí ze strany evropských regulačních institucí, jsou často obsahově správná, ale mizerně načasovaná. Považuji za velmi špatné, že evropské regulatorní úřady začínají prosazováním kroků, které silně oslabují jejich důvěryhodnost.
Co máte konkrétně na mysli, když hovoříte o tom, že jsou opatření Evropské unie obsahově správná, ale mizerně načasovaná?
Je v pořádku, že jsou banky regulací tlačeny k vyšší kapitalizaci. Globální situace je ale taková, že dnes není k dispozici kapitál, jinými slovy investoři ho nejsou ochotni bankám poskytnout. Jednou z věcí, která pak bankám s nedostatečným kapitálem v této situaci zbývá, je omezit úvěrovou činnost. Což bude mít negativní dopad na reálnou ekonomiku – na její růst a zaměstnanost. Protože jsem řekl, že jde o správné opatření, dodávám, že je s ním třeba počkat, až se banky dostanou z nejhoršího, zvýší svou důvěryhodnost a investoři jim budou schopni dodat potřebný kapitál. Není to však možné dělat v situaci, kdy je bankovní sektor oslaben a jeho slabost se přenáší do celé ekonomiky. Přirovnal bych to k člověku, který má virózu a horečku. Jistě proto ocení, když mu lékař řekne, že až se uzdraví a skončí jeho rekonvalescence, měl by chodit běhat a otužovat se. Vyhnat ho ale s vysokou horečkou na mráz, aby si zvyšoval kondici běháním, mu doporučí jen velmi nezodpovědný lékař. A přesně tak se chovají evropské regulatorní instituce.
Česká spořitelna byla loni vyhodnocena jako nejdůvěryhodnější banka roku a také banka desetiletí, vy jste se stal bankéřem roku. Co pro vás toto ocenění znamená a do jaké míry je to pro vás závazek?
Je to samozřejmě obrovský závazek. V mých očích je to ocenění našich zaměstnanců a všeho, co dělají pro naše klienty. Protože bez perfektní služby a poradenství našim klientům bychom nikdy žádný z těchto tří titulů nezískali.
Česká spořitelna připravila novou strategii na období 2012 až 2014. Jaký je hlavní důvod, proč jste ji přijali, jakým způsobem by měla být realizována a jaké jsou její nejdůležitější cíle?
Naši strategii jsme loni zásadně aktualizovali, protože se významně změnila situace na trhu. Především ale změnili svoji mentalitu klienti, počínaje těmi z drobného bankovnictví –
domácnosti, ale i firmy. Všichni obrovsky zvýšili obezřetnost vůči svému vlastnímu hospodaření, jsou velmi opatrní, pokud jde o zadlužování, ale také vůči veškerým výdajům. Firmy jsou opravdu obezřetné vůči vlastním investicím. I když třeba mají plné zakázkové knihy, jejich apetit k investování ochladl. U všech těchto klientů se stala faktorem číslo jedna ve vztahu k bance její důvěryhodnost, hned za ní následuje špičkové poradenství. A to jak sofistikované pro velké společnosti, tak dobře srozumitelné a transparentní pro drobného zákazníka. Na to vše jsme reagovali. Čili je to strategie do dobré i špatné doby. Má nám umožnit být jedničkou a posílit naši vůdčí pozici ve všech hlavních klientských segmentech. Ať se tedy bude ekonomika vyvíjet pozitivně, nebo negativně, chceme klientům poskytovat skutečně co nejlepší služby.
Strategie je dokumentem, který má velké množství stránek a projektů i realizačních iniciativ. Je na ni vázán také výběr našich zaměstnanců, jejich trénink a postupně viditelná změna našeho obslužného modelu. A vlastně také velký transformační program České spořitelny.
Jaká je vůbec pozice Spořitelny v rámci skupiny Erste? Jak si vede v porovnání s mateřskou a sesterskými společnostmi a do jaké míry ji může chystaná strategie posílit?
Česká spořitelna je dnes nejsilnějším a nejvýkonnějším členem skupiny Erste. V první řadě je to dáno naší velikostí, kterou jsme zdědili. Za druhé tím, jak se daří české ekonomice, což není případ všech evropských zemí, a za třetí velkou výkonností a motivovaností našich zaměstnanců. Rád bych ještě dodal, že v rámci Erste skupiny fungují vynikající banky, výborně se daří Slovenské spořitelně a rakouské Erste a platí to i pro některé menší banky v jiných zemích.
Na dobré cestě jsou rumunská ekonomika a rumunská Erste Bank. Jediným zklamáním je pro mě vývoj maďarské ekonomiky. Ten má přirozeně vliv i na situaci Erste Bank v této zemi. Protože to ale způsobila především nezodpovědná a populistická politika současného vedení státu, jde o věc, kterou je možné rychle změnit. Pokud budou mít Viktor Orbán a další politici dost chuti ke změně.
Vlastní materie maďarské ekonomiky není tak špatná, jak se může zdát na základě toho, jak svět vnímá Maďarsko. Když bude chuť a vůle, může být tato země během půl roku na zcela jiné úrovni. A v jiné fázi vývoje.
Vraťme se ještě k chystaným změnám v České spořitelně. Hodně se hovoří o transformaci jejího retailového bankovnictví. Oč jde a odkdy má být realizována?
Už ji realizujeme. Tuto změnu jsme intenzivně připravovali v loňském roce. Bezprostředně navazuje na naši strategii. Jde o to, že při velikosti a pozici České spořitelny, kterou si samozřejmě chceme upevnit, musíme být schopni adekvátně obsloužit všechny hlavní klientské segmenty. A to nelze udělat jedním střihem. Uvnitř banky proto připravujeme a v letošním druhém pololetí dodáme jiný obslužný model pro tyto segmenty. Tak abychom jim „šili na tělo“ naše poradenství, ale také služby, které naši klienti požadují.
V příštím roce má začít penzijní reforma. Jak se do ní hodlá Spořitelna zapojit?
Máme velkou chuť být její plnohodnotnou součástí a připravujeme se na ni. Druhý pilíř bude skutečně něco, na čem budeme participovat.
A pokud jde o třetí pilíř? Dá se již říci něco konkrétního ke strategiím fondů, jež zájemcům nabídnete v nově koncipovaném penzijním připojištění?
Ne, to by bylo zatím předčasné.
Česká spořitelna je považována za průkopníka i v programu prosazování rovnosti šancí – Diversitas. Co vše zahrnuje a jaké jsou jeho hlavní cíle?
Podstatné je, aby měl každý zaměstnanec Spořitelny z hlediska svého rozvoje naprosto stejnou příležitost jako ostatní. To znamená možnost plně uplatnit své schopnosti a dále je rozvíjet tak, aby měl stejnou šanci na kariérní postup. Aby jediným rozlišovacím znamením mezi našimi zaměstnanci byla jejich chuť na sobě pracovat, jejich ambice, dovednosti a zkušenosti. Cíle jsou jasné: maximálně využívat potenciál lidí a umožnit jim další rozvoj. A mít tak v České spořitelně motivované a loajální zaměstnance, maximálně je tím stabilizovat a zároveň být bankou číslo jedna na trhu práce.
František Mašek, Hospodářské noviny
--------------------------------------------------------
Pavel Kysilka
Narodil se 5. září 1958. Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE, kde působil od roku 1982 jako asistent. V letech 1986 až 1990 pracoval v Ekonomickém ústavu ČSA a podílel se na řadě publikací zaměřených na transformaci československé ekonomiky, k nimž patří například Československo na rozcestí, vydaná knižně krátce po listopadu 1989.
V roce 1990 se stal na VŠE proděkanem pro vědu, o rok později nastoupil jako šéfporadce ministra pro hospodářskou politiku Karla Dyby. Vedl projekty, jejichž cílem byla podpora malých a středních firem či založení Českomoravské záruční a rozvojové banky. V roce 1992 byl jmenován členem bankovní rady tehdejší Státní banky Československé. Působil v ní až do roku 1999. Vedl přípravu a realizaci zavedení české koruny a měnové odluky od Slovenska. V roce 1993 byl jmenován viceguvernérem ČNB, v roce 1998 byl jejím výkonným guvernérem.
V letech 1994 až 1997 působil jako expert Mezinárodního měnového fondu a podílel se na zavedení národních měn v řadě východoevropských a středoasijských zemí. V 90. letech byl také prezidentem České společnosti ekonomické a členem prezídia Fondu národního majetku. Působil rovněž jako člen Rady Národního divadla a prezident Klubu Formule 1 v ČR.
Než nastoupil do České spořitelny, pracoval krátce v Erste Bank Sparkassen (CR) v Praze jako výkonný ředitel pro oblast IT, organizace lidských zdrojů a služeb. V České spořitelně je zaměstnán od roku 2000. Nejprve na pozici hlavního ekonoma a člena širšího vedení banky, v říjnu roku 2004 se stal členem představenstva, od ledna loňského roku je předsedou představenstva a generálním ředitelem České spořitelny.
Pro členky klubu
