Naučí penzijní reforma Čechy spořit na důchod?
Důchodová reforma, která začne příští rok, má řadu kritiků. Někteří ji považují za polovičatou, jiní dokonce tvrdí, že není potřeba. Bez ní však může být v budoucnu daleko hůř. Platí to hlavně pro mladou generaci, které bez chystaných změn hrozí, že věk, kdy bude odcházet do penze, dál poroste, že budou muset platit stále vyšší daně, a přesto bude jejich důchod ve srovnání s platem, který brali, neustále klesat.
Do začátku penzijní reformy, která má odstartovat v lednu 2013, zbývá ještě zhruba půl roku, což je vhodná doba k přemýšlení, zda a jak se do ní zapojit. Pro někoho má smysl vstoupit do nově zaváděného druhého pilíře penzijního systému a svěřit nově založeným soukromým fondům tři ze stávajících 28 procent, které dosud odvádí na důchodové zabezpečení, plus dvě procenta ze svého. Další alternativu představuje třetí pilíř penzijního systému, tedy stávající penzijní připojištění, které dozná určitých změn. Je ale také možné kombinovat fondy z druhého a třetího pilíře, nebo zvolit jiný způsob zajištění na důchod.
Všechny zmíněné varianty vycházejí ze stejné úvahy: vyjít z průměrné státem poskytované penze, která v ČR činila koncem března 10 740 korun, je obtížné. Kdo tedy nechce v penzi živořit, měl by se snažit zabezpečit na důchod již v mladém věku. Podle statistik za první čtvrtletí letošního roku si je toho vědomo přinejmenším 4,69 milionu Čechů, kteří mají peníze v penzijních fondech.
Mnozí však bohužel myslí na zadní kolečka, až když se jim blíží důchodový věk. A jejich průměrná měsíční úložka se pohybuje kolem 442 korun za měsíc. Nedosahuje tedy ani 500 korun měsíčně, což je částka, k níž nyní stát přidává v případě penzijního připojištění maximálně možných 150 korun měsíčně. Je to samozřejmě i mnohem méně než 10 až 20 procent z platu, doporučovaných jako přiměřená výše úspor na důchod.
Důležité je zvolit vhodnou investiční strategií. Pokud totiž někdo investuje jen do stávajících penzijních fondů, které musí klientům garantovat, že nebudou v žádném roce ztrátové – ztrátu hradí jejich akcionáři –, příliš peněz na důchod nezíská. Tyto fondy těžko mohou díky zmíněnému omezení investovat jinak než konzervativně. V době, kdy vývoj akciových trhů připomíná horskou dráhu, to platí dvojnásob.
Druhý pilíř chce odvážnější strategii
To se má příští rok změnit. Fondy ve druhém i třetím pilíři budou muset povinně zájemcům nabídnout konzervativní strategii. Současné penzijní fondy působící ve třetím pilíři se budou transformovat, aby vyhověly zákonu, dál však budou garantovat akcionářům, že nebudou žádný rok ve ztrátě, těžko tak lze od nich čekat vyšší výnosy. Vedle toho ale budou existovat v obou pilířích fondy, které budou moci v daleko větší míře investovat do akcií nebo třeba komodit, což představuje větší riziko, na druhé straně ale i větší naději na zisk.
Jak již bylo řečeno, vedle prvního státního a třetího dobrovolného (existující penzijní připojištění) pilíře důchodového systému má od roku 2013 vzniknout druhý pilíř. Do konce června příštího roku se do něj budou moci zapojit ti, kterým již bylo 35 let. Mladí lidé mají šanci vstoupit do druhého pilíře do konce kalendářního roku, kdy dovrší tento věk. Rozhodnutí o vstupu do některého fondu pro druhý pilíř je nevratné a je si ho třeba dobře rozmyslet.
Každý, kdo vstoupí do druhého pilíře, bude moci volit mezi čtyřmi strategiemi. První je fond státních dluhopisů, o něco agresivněji – tedy i do jiných typů dluhopisů – bude moci investovat konzervativní fond. Další variantou je využít fondy s různým podílem akcií – vyvážený, nebo dynamický. Předpokládá se, že do fondů budou vstupovat mladí, nebo lidé lidé ve věku kolem 35 let, případně i o něco starší, ale s vyšším platem. Spíše s třicetitisícovým než průměrným 25tisícovým platem. V případě agresivnější strategie, která je ale rizikovější, může investor vydělat více. Pak může mít smysl zapojit se do druhého pilíře i pro toho, kdo bere méně než zmíněných 25 tisíc korun. Zejména u mladých, u nichž investice trvající desítky let nahrává výběru agresivnější strategie. S růstem platu budou navíc do fondu automaticky přispívat více než v době, kdy do něj vstoupí.
Třetí pilíř: transformované versus nové fondy
Změny čekají i třetí pilíř. Drobný investor si může vybrat. První alternativou je zůstat ve stávajícím penzijním fondu, který se transformuje. Dál mu bude garantovat, že fond neutrpí ztrátu, protože tu kryje jeho akcionář. Jedinou změnou bude zvýšení minimálních příspěvků do fondu, pokud chce občan získat státní příspěvek, a to ze 100 na 300 korun. Stát mu k 300 korunám přidá devadesát a ke každé koruně nad tuto částku pětinu. Nejvýše přispěje 230 korunami na tisícikorunovou částku od účastníka.
Dochází také ke změně u možného odpočtu ze základu pro výpočet daně. V současné době je možné odečíst až 12 tisíc korun, a to při vlastním příspěvku od 500 korun do 1 500 měsíčně. Výše odečitatelné částky 12 tisíc korun se nemění, ale nově se bude od ledna 2013 odpočet vztahovat na kumulaci měsíčních plateb do penzijního fondu ve výši 1 000 až 2 000 korun.
Vedle transformovaného fondu bude od ledna 2013 možné zvolit agresivněji investující penzijní fondy, jejichž strategie není ve třetím pilíři stanovena. Povinná je jen nabídka konzervativního fondu. Dá se očekávat, že agresivnější fondy budou kopírovat či kombinovat rizikovější strategie fondů z druhého pilíře.
Odhady Ministerstva financí uvádějí, že fond státních dluhopisů by měl v průměru vynést 2 až 3 procenta ročně, konzervativní fond 3 až 4 procenta ročně. To není – bereme-li v úvahu dvouprocentní inflační cíl ČNB, který může být ovšem překročen – příliš. Výnos vyváženého a dynamického penzijního fondu ministerstvo v průměru odhaduje na 4 až 7 procent ročně, případně i více. Ale na úkor zmiňovaného rizika.
S blížícím se datem odchodu do důchodu se bude skladba majetku fondu, do něhož investor vložil peníze, povinně měnit. I v rizikověji investujících fondech poroste podíl dluhopisů na úkor akcií a dalších rizikovějších investičních instrumentů. Cílem je, aby investor nepřišel v případě výkyvů na trzích v době, kdy se blíží jeho důchod, o většinu zisku z dřívějších let.
Další změnou, která může zvýšit úspory na důchod, je plánovaná vazba státní podpory u stavebního spoření na bytové účely, ale také na úspory na důchod. Současný návrh ovšem předpokládá, že kdo využije toto spoření na důchod, bude muset vložit do penzijního fondu celou naspořenou částku, nikoliv jen podporu, kterou získal od státu.
Penzijní fondy mají hrát důležitou roli i při výplatě takzvaných předdůchodů. Kdo bude chtít předdůchod, což se týká hlavně fyzicky namáhavých povolání, ale nikoliv jen těchto případů, měl by mít podle dostupných informací naspořeno ve fondu na důchod několik set tisíc korun.
Zůstanou Češi v transformovaných fondech?
Češi jsou konzervativní a dál ve velké míře spoléhají na stát. Zpočátku se tedy nepředpokládá příliš velký zájem o druhý pilíř. A v penzijním připojištění zřejmě mnozí zvolí – hlavně začátkem příštího roku, kdy začne reforma ‒ opatrnější strategii. Mezi fondy se ale dá přecházet, investici je také možné rozdělit mezi různě rizikové fondy. Časem tak snad zvítězí selský rozum nad opatrností, která na důchod nikomu příliš nevydělá.
Penzijní reforma zůstává předmětem rozsáhlých diskusí, část kritiků zpochybňuje její nutnost a poukazuje na určitá rizika. Náměstek ministra financí Radek Urban upozorňuje, že důchodová reforma je nezbytná, protože parametrické změny, jako je další posun termínu pro odchod do důchodu, zdaleka nestačí. Bez reformy by podle Urbana dnešní mladí museli pracovat stále déle, třeba i do 75 let, platili by vyšší daně a jejich náhradový poměr (mzda vůči vyplácenému důchodu) by přesto dál klesal. Největší riziko spatřuje v tom, že bude reformu neustále někdo zpochybňovat a hrozit, že ji zruší. Současnou reformu pokládá jen za malý krok vpřed vůči původnímu návrhu, podle něhož by se, podobně jako třeba ve Velké Británii, reforma měla automaticky týkat všech ve věku do 35 let. A kdo by s ní nesouhlasil, mohl by se z reformy díky písemnému protestu vyvázat.
„Každý by si měl uvědomit, že se nadále nelze spoléhat jen na stát. Je tedy třeba spořit si na penzi sám, a peníze na důchod tak svěřit více subjektům,“ dodává Urban.
Důvody pro zavedení reformy, jako je (nepříznivý) demografický vývoj a s ním spojený rostoucí deficit peněz na výplatu důchodů, jsou podle generálního ředitele Penzijního fondu České spořitelny Aleše Poklopa obecně známy. Za podstatné považuje také rozložení rizik do různých spořicích a investičních nástrojů.
Také jemu vadí dobrovolnost druhého pilíře, který považuje za základní nedostatek. „I když se o nás říká, že jsme spořivý národ, v posledních letech jsme si zvykli upřednostňovat dnešní spotřebu před spotřebou budoucí. Pořád si myslíme, že budoucnost je daleko, a spoření odsouváme na dobu, než si koupíme auto, pořídíme vlastní bydlení nebo než dostudují děti či splatíme hypotéku,“ říká Poklop.
Důležité je spořit na důchod co nejdříve. Pokud začnete ve čtyřiceti nebo padesáti letech, budete muset vynakládat měsíčně velmi vysoké částky, abyste se za tak krátkou dobu dostatečně připravili. Podle Poklopa by proto mělo být normální spořit na důchod už z první výplaty.
Poradce ministra práce a sociálních věcí pro penzijní reformu Tomáš Machanec upozorňuje, že evropská populace stárne, což se týká i Čechů. V ČR dnes připadají na jednoho důchodce zhruba dva pracující, za přibližně 50 let bude poměr výrazně menší. Na státní penze tedy nebude dostatek příjmů. „Abychom zajistili slušný příjem v důchodu budoucím generacím, je důležité vytvářet pro budoucnost úspory na financování penzí, a proto je penzijní reforma v ČR – a nejen v ní – opravdu nezbytná,“ dodává Machanec.
Největším rizikem by bylo nedělat nic. Nelze ignorovat demografický vývoj, ostatně po reformě penzí se v Česku volá zhruba dvacet let. Až současná vláda dotáhla návrh reformy do konce a výsledkem jsou schválené reformní zákony. Lze diskutovat o jednotlivostech, ale jádro a smysl nastavených změn jsou jednoznačně správné: umožnit lidem, kteří se nechtějí v budoucnu spoléhat na nižší státní důchod, spořit si s velmi nízkými náklady na penzi ve více pilířích, doplnit příjem na penzi, a rozložit tak případná rizika zajištění tohoto příjmu. Zvolením vhodné investiční strategie mohou navíc podle Machance vložené prostředky zajímavě zhodnotit.
Částka, kterou by si měl občan v průměru naspořit na důchod, se nyní odhaduje na půl milionu až milion korun. Vždy ale závisí na potřebách občana. Některé průzkumy tvrdí, že lidé by se obvykle spokojili s důchodem ve výši patnácti tisíc korun měsíčně. To je asi o čtyři tisíce korun více než současný průměrný důchod.
Znovu se tak potvrzuje, že na důchod je třeba myslet již v mladém věku a spořit i menší částky. Pokud chce někdo vše dohnat po padesátce či později, může být doporučovaných deset až dvacet procent platu pravidelně vkládaných na důchod málo.
František Mašek, Hospodářské noviny
Pro členky klubu
