O přiměřenosti, mýtech a statistice
V běžném životě stejně jako v ekonomice odložíme-li očekávání přiměřenosti, tak dokážeme pochopit, že i malé události mohou mít za následek velké změny. A že se mohou také udát velice rychle. Všichni máme tendenci podceňovat důsledek změn, zvlášť pokud se nám zdají nevýznamné. Ale jejich kumulace může vést k bodu zlomu, který najednou spustí lavinu. Svět se totiž nechová lineárně. Nicméně my, ekonomové a analytici, se většinou spoléháme právě na to, že svět lineární je. A proto jsme často překvapeni nenadále spuštěnou lavinou ekonomických událostí, ať už pozitivních, nebo negativních. Tuto nelineárnost je potřeba mít neustále na paměti i při hodnocení vašich investic a ekonomických trendů, s nimiž vaše investice počítají.
Mýty o rozvíjejících se ekonomikách
Vyspělé ekonomiky trápí a ještě budou trápit následky nadměrného zadlužení a finanční krize mnoho let. Někomu se může zdát, že to není radostná budoucnost. Neznamená to však pro ně konec. A navíc tu máme i svět, který roste. Ekonomika schopná navázat se na něj se může svést na růstové vlně. Tím světem jsou myšleny rozvíjející se trhy, neboli Emerging Markets.
Jsou tahounem globální ekonomiky. Pro srovnání: sedm nejvyspělejších ekonomik rostlo za poslední tři roky v průměru o necelá dvě procenta. Na druhé straně rozvíjející se ekonomiky o 6,5 procenta. Je pozitivní, že vyspělé státy, které jsou konkurenceschopné a schopné vyvážet, se tak mohou na tomto růstu„přiživit“. A to je dobrá zpráva pro Německo a jádro kolem něj, tedy i Česko. Nicméně, o rozvíjejících se ekonomikách panuje spousta mýtů. Například že tvoří jen malou část globální ekonomiky, a tudíž svět nespasí. Nebo že jsou nám sociální a sociálně-demografické parametry na hony vzdálené. Či že rozvíjející se ekonomiky pouze kopírují nápady těch vyspělých... Ale mýty je třeba rozbíjet.
Jak vypadá společnost v rozvíjejících se zemích? Jaký je průměrný věk dožití, jak početná rodina? Možná se vám ještě vybaví jednotka s mnoha dětmi, ale vysokou dětskou úmrtností a nízkým věkem dožití. Ženy pak porodí zhruba pět až osm dětí a průměrný věk dožití je někde mezi čtyřiceti padesáti lety… Má to jediný háček – jde o obrázek šedesátých let minulého století. Od té doby se ale tento svět změnil. Mohly za to politické změny a především šíření technologií, znalostí, které výrazně změnily sociologické mapy. Když se posuneme do současnosti, zjistíme, že rozvíjející se svět má v průměru podobně velké rodiny jako ten vyspělý. I věk dožití se zde hodně zvýšil. Už nemůžeme hovořit o rozdílu v desítkách let, ale jen v řádu roků. Pouze Afrika je tím „černým Petrem“, kde nadále přetrvává početná rodina a současně nízký věk dožití.
Objevují se otázky, zda snižující se velikost rodiny nepředstavuje demografický problém pro tyto ekonomiky. Ano, podobný jako pro ty vyspělé. Jen bude v čase posunut do budoucnosti. Nelze ale říci, že by snižující se velikost rodiny bránila růstu ekonomiky. Je zapotřebí zkombinovat tento fakt právě s věkem dožití. Čistě účetně: pokud se nyní lidé dožívají o dvacet let vyššího věku než před půl stoletím, tak se doba jejich spotřebního cyklu zvýšila o více než dvě třetiny. Samozřejmě, důležité je, jak ekonomicky silná tato společnost bude. A tím se dostáváme k dalšímu mýtu.
Jak jsou tyto rozvíjející se ekonomiky vlastně velké? V osmdesátých letech tvořily třetinu globální ekonomiky. Nyní je to již její polovina. Navíc, potenciál pro růst životní úrovně jejich obyvatel není ani zdaleka vyčerpán. Řekněme, že ekonomická úroveň na obyvatele v sedmi nejvyspělejších zemích je sto procent. V rozvíjejících se ekonomikách vyrostla zhruba z deseti procent v začátku devadesátých let na nynějších sedmnáct. Lidé v rozvíjejících se ekonomikách by tak museli zpětinásobit svoji spotřebu, aby se dostali na stejnou úroveň, jakou mají obyvatelé vyspělého světa. To dobře ukazuje potenciál těchto ekonomik a ilustruje, jak se velmi pravděpodobně podíl vyspělých a rozvíjejících se zemí bude dále vyvíjet.
Častým protiargumentem proti růstu ekonomické síly rozvíjejících se ekonomik je inovace. Jejich centrem jsou přece vyspělé ekonomiky a ty rozvíjející se jsou pak především montovnou či výrobnou toho, co vymyslí chytré hlavy ve vyspělém světě. Například Čína je považována za největšího světového „kopírovače“.
Ale postupně i toto již přestává být pravdou. Pokud počet podaných patentů upravíme velikostí ekonomiky, aby byl tento údaj porovnatelný mezi zeměmi, tak zjistíme, že Čína je osmá nejlepší, naopak Česko na chvostu tohoto žebříčku. Dále existují standardizované indikátory, které umožňují srovnání úrovně vzdělání napříč zeměmi. Z výsledků je mimo jiné vidět, že ve vzdělání a matematických znalostech dominuje Asie – Singapur, Čína, Tchaj-wan a Hongkong jsou na prvních čtyřech místech. A třeba USA jsou v tomto pořadí až na 31. místě, Česká republika 27. a Slovensko 23. Nepodceňujme tedy tento svět!
Čína ze všech stran
Co to všechno může znamenat pro svět investic? Například za pár let může být jednou z rezervních měn ta čínská, i když dnes vypadá jako nesmysl takto ukládat své devizové rezervy. Anebo jde pouze o zbožné přání čínských autorit – bez šance na úspěch? Ne tak úplně, neboť Čína je nejen nezpochybnitelný velký vývozce, ale i dovozce. Ještě v roce 2000 činily dovozy do Číny pouhá tři procenta celkových světových dovozů, vloni však už téměř deset procent. Ve světové soutěži o největšího dovozce se Čína umístila na třetím místě za Evropskou unií a USA. U některých zemí je vidět závislost na Číně ještě markantněji. Například zhruba před deseti lety vyvážela Brazílie do Číny dvě procenta svých vývozů a nyní je to téměř pětina.
Právě pozice velkého importéra dává Číně možnost začít si diktovat podmínky. Samozřejmě by raději viděla svůj zahraniční obchod vypořádávaný ve vlastní měně než v amerických dolarech, jak je tomu v současnosti. Její obchodní partneři by se tomu nebránili, ale potřebují k tomu jednu důležitou skutečnost. Tou je zásoba čínské měny pro vytvoření devizových rezerv. Jinými slovy, Čína musí svým obchodním partnerům umožnit nakoupit aktiva denominovaná v renminbi (což je oficiální čínská měna). Samozřejmě si to uvědomuje, a proto v tomto směru podniká kroky. Tím důležitým bylo vytvoření dluhopisového trhu pro zahraniční investory v Hongkongu v loňském roce. Tato snaha má jeden zajímavý aspekt. Otevření trhu s dluhopisy pro zahraniční investory a zahraniční centrální banky a postupné uvolňování měny bude tlačit čínské autority k trochu jinému chování. Budou se muset začít chovat podobně jako například německá centrální banka, a nebudou se tudíž moci pouštět do masivních fiskálních a měnových stimulů, kdykoliv bude čínská ekonomika vykazovat známky zpomalení, jak je tomu dnes. Ačkoliv je Čína od svého cíle ještě daleko, struktura jejího růstu a růst dovozů ukazují, že tato snaha není nesmyslná. Mohl by se jí tak podařit podobný majstrštyk, jaký předvedlo Německo se svou markou v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století.
Z pohledu dluhopisových investorů je bezesporu zajímavé, že zatímco vládní dluh ve vyspělých zemích roste, rozvíjející se ekonomiky vykazují během krize trend klesající. Nákup vládního dluhopisu tak nemusí automaticky znamenat nákup pohledávky předluženého státu. Akciový investor také bezesporu zavětřil příležitost v potenciálu růstu spotřeby domácností. Investovat do růstu spotřeby rozvíjejících se ekonomik neznamená nutně nakupovat společnosti obchodované v těchto zemích. Naopak, můžete nakupovat mnoho společností obchodovaných ve Spojených státech nebo Evropské unii (EU). Nákup společnosti obchodované v Americe totiž neznamená, že sto procent jejích příjmů plyne z USA. Tohle v situaci nadnárodních firem neplatí. Navíc investovat do společnosti obchodované v USA nebo EU má přece jen výhodu dlouhodobě platných pravidel, ať už účetních, nebo těch, které se týkají řízení společnosti. Tím je uvedená investice průhlednější.
Rozvíjející se ekonomiky by tedy měly být v hledáčku investorů pro svůj potenciál. Ale neznamená to, že si také neprojdou recesemi a bublinami. Ano, bude jich mnoho jako ve vyspělých zemích, neboť svět zatím neřídí Skynet (fiktivní počítačový systém z filmu Terminátor), ale lidé.
Možný vliv statistiky
Ekonomie zkoumá nejrůznější momenty a také to, co s ní souvisí jen zdánlivě. Například data ze sčítání lidu ukazují, že ve vašem místě (tj. městě, okrese, kraji) počet mužů výrazně převyšuje počet žen. Ti odvážnější proto mohou dodat, že ženy jsou zde vskutku vzácným „zbožím“. Zde i tak nudná statistika, jakou je populační census, najednou dostává úplně jinou hodnotu. Studie Minnesotské univerzity zase sledovala, jak vnímaný poměr mezi počtem mužů a žen ovlivňuje jejich chování. Výsledky ukázaly, že když si muži přečetli článek o tom, jak v jejich okolí převyšuje počet mužů počet žen, tak se cosi změnilo –snížila se totiž jejich očekávání týkající se večeře, pozornosti žen či domácích prací… A zmíněná studie má ještě jeden důležitý závěr, zajímavý zvláště ve světle dluhové krize: pokud je v dané oblasti žen více než mužů, tak se tito pánové méně zadlužují. A to je dobrá zpráva!
David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny
Pro členky klubu
