Zlato opět přitahuje pozornost, roste zájem o umění
Výkyvy akciových trhů a obavy z vývoje na trhu dluhopisů znovu zvyšují poptávku po alternativních investicích. Cena zlata opět pomalu šplhá nahoru, relativně opomíjenou investicí zůstávají nemovitostní fondy. Investice do umění jsou sice spíše pro bohaté, na své si ale může přijít i menší investor zajímající se o obrazy. Roste i popularita diamantů. Jde ovšem o dlouhodobou investici, spojenou s řadou rizik. Což ostatně platí i pro další alternativní investice.
Cena zlata se od loňského září, kdy stála troyská unce (31,1 gramu) tohoto kovu rekordních 1 921 dolarů, propadla asi o 250 dolarů. Na trzích však stále panuje nejistota, role zlata coby pojistky na zlé časy tak znovu roste. Česká spořitelna (ČS) nabízí od července ve vybraných 77 pobočkách investiční zlato, a to v podobě zlatých slitků o hmotnosti 10, 50 nebo 100 gramů. Podle analytika Erste Bank Ronalda-Petera Stoeferleho může cena troyské unce tohoto kovu v ročním horizontu dosáhnout 2 000 dolarů a dlouhodobě až 2 300 dolarů. Argumentuje tím, že zlato zůstává pojistkou pro případ nejhorších scénářů globální ekonomiky a že finanční potíže řady zemí stále neskončily. Zlatu nahrávají i záporné reálné úrokové sazby: úročení bankovních účtů zaostává za mírou inflace.
Cena zlatých slitků, které prodává Česká spořitelna, se mění každý den podle vývoje ceny zlata. Fyzicky je lze převzít v pražské pobočce ČS v Rytířské ulici, v Brně pak v Kounicově ulici.
Ředitel odboru řízení produktů finančních trhů ČS Petr Valenta připouští, že cena zlata kolísá, jak ale dodává, dlouhodobě je stabilní. Zlato je tak léta považováno za jednu z nejbezpečnějších a nejosvědčenějších forem uchování hodnoty. „Nabídkou investičních slitků jsme vyšli vstříc těm klientům Spořitelny, kteří je požadují. Nakoupené investiční zlato mohou v budoucnu v České spořitelně prodat, což považujeme za svůj závazek vůči nim,“ dodává Valenta.
Kdo si chce v naší bance toto zlato koupit, musí si otevřít investiční účet s dostatečným množstvím peněz. „O tom, že je zlato v dohodnuté pobočce připraveno k převzetí, se klient dozví SMS zprávou či e-mailem. Na vyzvednutí má třicet dnů. Jde o zlaté slitky firmy Münze Österreich. Její spolupráce se švýcarským podnikem Argor – Heraeus SA zaručuje nejvyšší kvalitu zlata. Slitky nesou řadu ochranných prvků – logo firmy Münze Österreich, Kinebar® – ražbu lipicánského koně, údaj o hmotnosti a ryzosti 999,9 Au a značku zkušebny a tavírny firmy Argor – Heraeus SA. Každý slitek je unikátní, má své individuální číslo,“ říká Milan Vávra z odboru řízení produktů České spořitelny.
Cenu slitku ovlivňuje kurz zlata a koruny k euru, v němž Spořitelna se zlatem obchoduje. Jde o pilotní projekt, po jehož vyhodnocení koncem příštího roku banka rozhodne, jak v prodeji zlata pokračovat.
Role nemovitostí roste
Řada investorů po finanční krizi dál opomíjí nemovitosti a nemovitostní fondy. „Vzhledem ke svým specifickým vlastnostem by měly být součástí investičního mixu každého investora. Ze strategie velkých penzijních fondů je ostatně zřejmé, že nemovitosti zpravidla představují jejich třetí nejvýznamnější aktivum,“ říká Martin Skalický, šéf firmy Reico, spravující ČS nemovitostní fond, největší v ČR.
Realitní fondy jsou podle Skalického s ohledem na poměr výnosu a rizika vhodné nejen pro dynamičtější, ale především pro konzervativní investory. Při jejich delším investičním horizontu jsou dobrou alternativou ke spořicím účtům a k penzijnímu připojištění. Tyto investice přispívají k rozložení rizik, mají proto smysl již od malých částek. Hlavní výhodou nemovitostních fondů je jejich protiinflační charakter a malá závislost výnosu na kapitálových trzích. Vydělávají hlavně na příjmech z pronájmu. Podstatné je, jak výhodně dokáže správce fondu pronajmout budovy, které fond vlastní. Rizikověji orientovaným investorům může vadit pomalejší (ale o to stabilnější) výkonnostní růst nemovitostních fondů.
Počet podílníků ČS nemovitostního fondu od začátku roku vzrostl asi o čtvrtinu a je ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku přibližně o pět procent vyšší. Zájem o nemovitostní fondy stoupá, což zřejmě souvisí i s faktem, že loni patřily mezi nejvýnosnější finanční aktiva. A to nejen v ČR.
Krize trhu s uměním pomohla
„Trh s uměním v posledních dvou letech ovlivnila finanční krize a poté ekonomická recese. Je jedním z mála oborů, jemuž špatná situace pomohla,“ vysvětluje ředitelka aukční síně Dorotheum Mária Gálová. Část investorů totiž považuje investice do umění za zajímavou alternativu k finančním produktům. Preferují nákup něčeho tradičního, prověřeného, navíc hmotného a jsou ochotni investovat do umění skutečně velké částky. Samozřejmě za díla špičkové kvality. Proto se zřejmě dozvídáme o různých cenových rekordech.
„Krize nejvíce poznamenává ceny současného umění, staršímu již prověřenému a méně rizikovému umění se daří lépe. Žádné aktuální nebo módní trendy jsem ale nezaregistrovala. Na výsluní jsou dál hlavně autoři české meziválečné avantgardy. Zaznamenali jsme poměrně velký odliv kupujících ve střední a nižší cenové hladině. Umění a starožitnosti nejsou nezbytné statky a mnozí na jejich nákup zkrátka nemají. Nejvíce klesl zájem o užité umění a o starožitný nábytek,“ dodává Gálová.
Tyto investice mají přidanou hodnotu ve formě estetické hodnoty díla a požitků při jeho pořizování i užívání. Jsou ale málo likvidní. Investor by měl počítat i s dodatečnými náklady na pojištění či restaurování díla a s delší dobou zhodnocení.
Podobně jako u jiných investic je i v případě umění třeba začít sběrem informací a hledáním důvěryhodného partnera. Základním vodítkem při orientaci o cenových relacích jednotlivých autorů jsou podle Gálové databáze prodejů za posledních 10 let, v níž jsou všechny uskutečněné prodeje. Investor by si měl minimálně na dobu, než se v umění dostatečně orientuje, najít partnera, jemuž může důvěřovat. „Hledala bych ho v řadách kunsthistoriků, znalců, galeristů nebo pracovníků etablovaných aukčních domů,“ radí Gálová.
Zajímavý nákup lze udělat už za pár tisíc. Při tak nízké hodnotě vstupní investice však na podobném obchodu příliš nevydělá ani při stoprocentním zhodnocení. Právě díla ve středních a nižších cenových relací jsou nyní skvělou příležitost pro sběratele i investory. Často jde o umělecky atraktivní kousky s příznivě nastavenými vyvolávacími cenami. Dosahované částky zatím mnohdy neodpovídají skutečnému významu těchto děl a s velkou pravděpodobností čekají na svůj cenový vrchol. „Právě tato umělecká díla by měli kupovat ‚menší investoři‘. Míním tím třeba práce některých umělců druhé poloviny dvacátého století s přesahem do začátku tohoto století, například Vladimíra Janouška, Věry Janouškové, Evy Kmentové, Jiřího Johna, Michala Ranného, sester Jitky a Květy Válových, Karla Valtra, Aleny Kučerové a dalších,“ uvedla Gálová.
Roste hlavně cena kvalitních diamantů
K alternativním investicím patří i diamanty. Přes dlouhodobý růst ale může jejich cena kolísat. Letos je třeba, jak upozorňuje předseda představenstva firmy Diamond Trade Center Miloš Mikolanda, na cenu diamantů pohlížet z hlediska suroviny a zpracovaných (vybroušených, vyleštěných) diamantů ve šperkařské/investiční kvalitě. Zatímco cena suroviny kvůli propadu indické rupie k dolaru kolísá, cena zpracovaných diamantů v 1. pololetí stagnovala. Předpokládá se, že příští rok poroste průměrná cena suroviny až o sedm procent, logicky pak rostou i ceny zpracovaných kamenů. Zpracovatelské firmy čekají růst cen kvalitních šperkařských diamantů ještě do konce roku.
Při nákupu kamenů platí podle Mikolandy stále stejné pravidlo. Podstatná je vysoká čistota (od stupně nečistoty VS výše) a kvalitní barva (od stupně G výše), v prvotřídním zpracování a rozhodně s kvalitním mezinárodním certifikátem, nejlépe od laboratoře s licencí CIBJO (Světové klenotnické konfederace). Pokud jde o hmotnost, záleží na zvažované výši investice. Může být to 1 karát (0,2 gramu), ale i 5 či 10 karátů. „Investorovi, který uvažuje o nákupu za desítky milionů korun, bych doporučil, aby se zaměřil na raritní barevné (fancy) diamanty,“ říká Mikolanda. A dodává: „Měl by se vyhnout diamantům, které tato kritéria nesplňují, a prodejcům, kteří nabízejí diamanty bez kvalifikovaného odborného výkladu či prostřednictvím nejrůznějších prodejních dealerských sítí (multilevel neboli MLM systému). Odpovědný investor si pečlivě vybírá z více nabídek.“
Ceny přírodních broušených diamantů od roku 1938 meziročně vzrostly v průměru o 13,8 procenta, od roku 1959 v průměru o 15 procent ročně. Cena „fancy“ modrých diamantů se každých pět let od roku 1970 pravidelně zdvojnásobila, u „fancy“ růžových diamantů rostla stejným tempem pravidelně každých 6 až 7 let od roku 1970.
V době začínající recese vylétla cena diamantů nepřirozeně nahoru, u některých větších kusů i o více než polovinu. To neodpovídalo realitě, krátce nato následoval mírný pokles. Nešlo ovšem o skutečný pokles, ale spíše o zdravou korekci nepřirozeného vývoje. Nakonec ale byl v průměru vývoj ceny diamantů v této době vzestupný, upozorňuje Mikolanda.
„Očekává se, že velké kvalitní diamanty zvýší svou hodnotu během příštích pěti let o 25 až 50 procent,“ předpovídá Mikolanda. Diamanty představují nejmobilnější formu koncentrovaného bohatství. Čím jsou dražší a vzácnější, tím snáze nacházejí kupce. Někteří nekorektní prodejci ale mohou zneužít klientovu neznalost věci. Pokud jim jde jen o zisk, a nikoli o klienta, může zákazník koupit diamant zbytečně draho. Je ovšem třeba počítat s různými náklady – na skladování, pojištění –, s marží obchodníka a také s 20procentní DPH, která se na diamanty vztahuje. Česká republika je navíc velmi malý trh. Diamanty lze ale dobře prodat ve světě (USA, Asie – Hong Kong, Šanghaj, Dubaj) i v Evropě (Londýn, Paříž, Antverpy, Amsterdam, Idar-Oberstein či Vídeň).
Vzhledem k řadě zmíněných rizik a nákladů jde o dlouhodobou investici, která není pro každého.
František Mašek, Hospodářské noviny
Pro členky klubu
