Umění práce s uměním aneb pár slov o artbankingu
Bankéři nepomáhají jen s investicemi a hromaděním peněz. Existují mezi nimi i specialisté, kteří rozumějí umění. Pomohou s koupí uměleckého díla, s péčí o něj i s jeho využitím.
Stačí koupit pár obrazů a za pár let z vás může být docela slušný boháč. Musíte mít ale rozsáhlé znalosti trhu s uměním či jedinečnou intuici, která vám pomůže kupovat díla, jejichž hodnota se časem zmnohonásobí. Takto nakupovala obrazy Františka Kupky i česká mecenáška umění Meda Mládková, která celý život s manželem podporovala řadu českých výtvarníků. Dnes má její sbírka Kupkových děl, kterou darovala Praze, nevyčíslitelnou hodnotu. Pokud se však v umění nevyznáte, a přesto byste do něj chtěli smysluplně investovat, mohla by vás zaujmout speciální bankovní služba – artbanking.
Bankovnictví s uměním
Jedná se o servis, který v určité podobě nabízí bonitním klientům každá větší banka, jež má v portfoliu služeb privátní bankovnictví. Individuální přístup ke klientům je v některých bankách přístupný už od několika milionů korun. Ve světě má dle odborníků největší renomé švýcarská UBS.
Nepředstavujte si ale pod artbankingem přímé investiční poradenství, jaké funguje u jiných investičních nástrojů. „Není to tak, že by bankéři sestavovali pro klienta umělecké portfolio s určitým garantovaným výnosem či pro něj vymýšleli investiční strategii,“ upozorňuje Jan Skřivánek, šéfredaktor měsíčníku Art+Antiques, který se věnuje trhu s uměním, designem a starožitnostmi.
Podle Skřivánka jde u artbankingu především o to, aby specialisté z banky klienty seznamovali s tím, co se na trhu s uměním děje, a upozorňovali je i na možná rizika investic do různých typů uměleckých předmětů. Specializovaný servis většinou doplňují další služby. Odborníci mohou klientům banky pomoci s vyhledáváním uměleckých děl na trhu, se zajištěním odborných posudků, s péčí o díla, a případně i s jejich restaurováním, pojištěním či zastupováním na aukcích.
Investice vs. emoce
Základní poučkou, jíž se vám od obchodníků s uměním i lidí kolem artbankingu dostane, bývá: neinvestujte, sbírejte! Lidé, kteří u nás do umění investují, se většinou sami jako investoři ani nevnímají. Obvykle o sobě hovoří jako o sběratelích, kteří mají vztah k určitému druhu umění. A ti, kdo tvrdí, že nákup uměleckých děl je pro ně pouze výhodným způsobem investování, se podle dlouholetých zkušeností expertů nakonec stejně rozhodují podle toho, jak se jim daný kousek líbí.
Koupě uměleckých děl tedy bývá značně emocionální záležitostí. To byste ostatně měli mít na paměti, chcete-li se vyhnout zklamání pro případ, že cena zakoupeného díla nebude stoupat a vy jej dokonce nebudete schopni ani prodat. Ideální je proto řídit se už při koupi tím, zda by vás těšilo daný obraz, grafiku, sochu či starožitnost mít doma. Tak také postupuje hodně zkušených investorů.
Při nákupu uměleckých děl se jen málokdy jedná o investici, která se rychle zhodnotí. Zpravidla platí, že na dílech, která vy dnes koupíte, zbohatnou až vaše děti nebo vnoučata.
Jen tak mimochodem, i ti malíři, kteří jsou dnes nejvíce v kurzu a trhají aukční rekordy (jako Filla, Zrzavý či Šíma), se za první republiky prodávali ve stejných cenových relacích, jako se nyní prodávají současní autoři. Plátno od Filly se kdysi dalo podle Jana Skřivánka běžně pořídit v řádech tisícikorun, tedy zhruba za dva či tři měsíční platy, což je obdobná částka, za niž dnes seženete díla soudobých významných malířů, jako je třeba Vladimír Kokolia. Fillův obraz vás dnes ale na aukci už přijde na miliony.
V prvním letošním pololetí se například Fillova olejomalba Malíř z let 1920–1921 prodala jako druhé nejvýše vydražené dílo za 18,375 milionu korun. Na prvním místě bylo Zátiší od Bohumila Kubišty, které aukční síň 1. Art Consulting vydražila v květnu za 18,490 milionu korun. Třetí a čtvrtou pomyslnou příčku pak obsadila díla Jindřicha Štyrského a Františka Kupky prodaná shodně za 10,8 milionu korun.
Klienti artbankingu
Služeb specializovaných bankéřů mohou využívat jak laici, kteří se v oboru teprve rozhlížejí, tak i zkušení sběratelé umění. Pro obě skupiny investorů je výhodné, že rozličné požadavky ohledně investování do umění mohou řešit na jednom místě, a to přímo v bance. V případě artbankingu se často jedná o lidi, kteří chtějí předat dalším generacím jiné hodnoty než jen sumy na bankovních účtech. Ti se pak při svých investicích neřídí jen dojmem, jak na ně dílo působí. Od specialistů artbankingu chtějí znát i podrobnosti o cenách obdobných artefaktů či co vše může ovlivňovat cenu konkrétního díla na trhu s uměním.
Sumu, kterou budete při investování do uměleckých předmětů potřebovat, předurčuje několik věcí. Do částky se vedle proslulosti autora promítá i technika provedení díla, následná péče o něj či jeho pojištění. Výše vstupní investice se navíc odlišně zhodnocuje i na základě umělecké disciplíny – jinak roste cena u fotografií a grafik a jinak u klasické malby, kresby či plastiky.
Pokud jde o možné strategie, jak nakupovat umění, je podle Skřivánka možné použít příměr ke státním dluhopisům a hedgefondům. Shromažďovat staré umění, myšleno od moderny dále do minulosti, je jako kupovat státní dluhopisy. Také u nich jde do značné míry o sázku „na jistotu“. Hodnocení jednotlivých autorů je totiž relativně ustálené, ceny sice mohou i mírně klesnout, ale úplně nehrozí, že by se takové umění stalo zcela neprodejným. Nevýhodou je, že ceny jsou už dost vysoko a zhodnocení nebude v řádu násobků, ale maximálně procent či desítek procent.
V případě současného umění sice člověk podstupuje riziko, že si vybere autora, který zapadne a za půl století nebude nikoho zajímat, případné výnosy ale mohou být mnohonásobné. Navíc se tu pořizovací částky pohybují od 20 tisíc do půl milionu korun.
„I kdybyste si ale vybrali špatně a koupený obraz by se v čase nijak významně nezhodnotil, může vám být útěchou, že skoro cokoliv, co si dnes za stejné peníze koupíte, bude s odstupem desítek let ještě hůře prodejné, pokud to bude vůbec ještě existovat,“ říká Skřivánek a dodává, že „určitě proto v budoucnu nehrozí situace, že by si vnoučata jednou říkala – kdyby dědeček nebyl hloupý a místo obrazu koupil nový kotel/gauč/televizi, byli jsme teď finančně zajištěni.“
Věra Tůmová
BOX 1 – Statistiky z aukcí
České aukční domy zažily letos historicky nejlepší výsledek za jedno pololetí. Na českých aukcích se od začátku roku utratilo přes 550 milionů korun. Za více než milion korun se prodalo rekordních 89 obrazů, hranici sta tisíc korun překonalo dalších 504 obrazů, soch a starožitností. Rekord prvního pololetí 2012 překonal letošní celkový obrat o 10 procent. Porovnáme-li meziročně desítku nejdražších prodaných děl, letos byste k jejich koupi potřebovali 115 milionů, vloni to bylo ještě o 67 milionů korun více. Aukční provize se pohybuje mezi 4 až 24 procenty.
Pro členky klubu
