Investoři pod ochranou
Většina Čechů má peníze uloženy v bance. Spořicí účty nebo termínované vklady sice vynášejí stále méně, řada drobných českých investorů ovšem o lepším zhodnocení peněz – formou investování do cenných papírů, například nákupem dluhopisů, akcií či podílových fondů – vůbec neuvažuje. Je to tak trochu paradox. Více než 1,5 milionu českých občanů má totiž stále na účtu majitele cenných papírů v Centrálním depozitáři akcie. Většinou ovšem pocházejí z kuponové privatizace a řada těchto „akcionářů“ na ně dávno zapomněla. A investovat do akcií se bojí.
Zhruba milion či milion a čtvrt českých domácností má zase peníze v podílových fondech. Těžko odhadnout, v kolika případech jde o fondy, které rovněž původně vznikly v rámci kuponové privatizace a transformovaly se do současné podoby.
Řada českých občanů si přitom fondy nadále spojuje s kuponovou privatizací a jejich tunelováním. Což je samozřejmě nesmysl. Majetek dnešních podílových fondů patří investorům a je oddělen od aktiv investičních společností, které je spravují. I kdyby tedy jejich správce zkrachoval, investoři o své peníze nepřijdou. Dojde pouze k tomu, že bude správa fondů převedena na někoho jiného.
Tlak evropské legislativy
Ochrana investorů se přitom v České republice v posledních letech podstatně zlepšila. Velkou roli sehrál vstup České republiky do Evropské unie a povinnost přizpůsobit se její legislativě. Ta je – i vzhledem k poučení z nedávné globální finanční krize – v ochraně drobných investorů stále přísnější. Stejně jako Česká národní banka, která dohlíží na český finanční trh.
K pročištění trhu přispívá i snaha správců fondů a dalších subjektů působících na finančním trhu, aby se excesy z dob kuponové privatizace neopakovaly. Jenže napravit pověst pošramocenou kuponovou privatizací (a to šlo o jiný typ fondů) je vždy obtížné.
V české legislativě přitom v posledních letech došlo (z velké části právě pod vlivem evropských pravidel) k řadě výrazných změn. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu například upravil objem i rozsah poskytovaných informací, zejména ze strany emitentů. Ti musejí informovat o získání určitých podílů ve vybrané společnosti a nabídnout ostatním akcionářům již při získání 30procentního podílu ve společnosti a po dosažení dalších předem stanovených hranic povinný odkup akcií. A také daleko přísněji než dříve informovat o dění ve firmě.
Podobným způsobem se zpřísnila pravidla, která upravuje zákon o kolektivním investování, a tedy i činnost fondů. Důležitým mezníkem bylo zavedení směrnice Evropské unie o trzích s finančními nástroji, známé jako MiFID. Ta výrazně zpřísnila podmínky, za nichž mohou správci fondů a dalšího majetku, ale také třeba obchodníci s cennými papíry, nabízet klientům finanční produkty. Pro poskytnutí investiční rady – investičního poradenství je třeba získat informace o klientových znalostech a zkušenostech s investičními nástroji, majetkových poměrech a především o jeho vztahu k tržním rizikům a ochotě tato rizika podstupovat.
Povinnost – upravená zákonem o podnikání na kapitálovém trhu – vyžadovat od klientů výše jmenované podrobné informace před samotnou nabídkou investičních produktů je tak pro banky, obchodníky s cennými papíry či správce fondů vodítkem, zda mohou investorovi doporučit konzervativnější, nebo více rizikové produkty či strategie. S trochou nadsázky je možné říci, že investory vlastně chrání před jimi samotnými, aby neinvestovali riskantněji, než odpovídá jejich skutečné nátuře.
Zjednodušeně lze říci, že pokud chce klient investovat rizikověji, než kam sahají podle následného vyhodnocení získaných informací jeho znalosti a zkušenosti s investičními nástroji, nemůže mu banka či obchodník poradit a obsloužit ho tak v režimu Investičního poradenství. Nemůže mu však ani zabránit v tom, aby si investiční produkty sám koupil. Musí ho ovšem jasně upozornit, že zvolené produkty či požadovaná strategie neodpovídají jeho zkušenostem a znalostem. Klient pak podpisem potvrdí, že si je tohoto vědom, a přesto si chce daný investiční produkt koupit. I toto představuje důležitý bod při dnešní ochraně drobného investora – podstatné je, aby byl dostatečně a zejména srozumitelně informován o povaze zvolené investice.
Dvě strany mince
Zavedení přísnější regulace má ovšem i nechtěný a absurdně působící důsledek. Banky i další subjekty působící na finančním trhu totiž v duchu směrnice MiFID klientům vlastně radit příliš nechtějí. Na rozdíl od minulosti se proto mnozí bojí klientům poskytovat rozsáhlejší investiční poradenství. Zejména proto, že je klient často dostatečně otevřeně neinformuje o svých znalostech, potřebách a očekáváních. Banky se zase bojí poskytnout erudovanou radu. Především proto, že klient může při nákupu produktu tržní rizika podceňovat a při poklesu trhů reaguje zcela jinak, než vyplývá z vyhodnocených informací, které o svém vztahu k riziku bance sdělil. Pro investory je podstatné, aby dodržovali jedno ze základních pravidel, které říká, že si nemají kupovat nic, čemu nerozumí. A pokud nějakému produktu nerozumí, a přesto si ho chtějí koupit, neměli by se bát nechat si od prodávajícího skutečně dobře vysvětlit, oč jde. Zejména možná rizika spojená s vybranou investicí. Řadu dalších změn přinese revidovaná směrnice MiFID 2 a MIFIR.
V českých podmínkách může sehrát velkou roli při ochraně investorů nový občanský zákoník, který platí od ledna letošního roku. Hovoří totiž mimo jiné o osobní zodpovědnosti za škodu způsobenou špatnou radou nebo doporučením a také o náhradě škody. Tohoto paragrafu se obávají především investiční zprostředkovatelé, ale i další subjekty působící na trhu.
Pomocnou ruku může drobným investorům při ochraně jejich práv podat rovněž finanční arbitr, v jehož pravomoci je řešit mimosoudní cestou i spory týkající se kolektivního investování, investičního zprostředkování nebo aktivit obchodníků s cennými papíry.
Vše podstatné v klíčových informacích
Většina Čechů investuje prostřednictvím fondů. Důležitou, byť méně viditelnou změnou je nová, přesnější klasifikace fondů, kterou zavedla Evropská asociace fondů a asset managementu (EFAMA). Týká se to především jasnější definice fondů peněžního trhu. Některé z nich se totiž blížily spíše charakteristice dluhopisových fondů, což mohlo konzervativnější investory mást.
Zřejmě nejzávažnější změnou, která má chránit drobné investory, bylo ale zavedení Klíčových informací pro investory (KIID), které musí zveřejnit a aktualizovat každý podílový fond.
Na poměrně malém prostoru shrnují nejdůležitější fakta o fondu. Od jeho strategie, přes rizikovost této investice po strukturu poplatků a údaje, z nichž lze porovnat, zda je fond ve srovnání s konkurencí drahý, nebo naopak levný. Tato změna má chránit investora před nákupem nevhodných produktů, které neodpovídají jeho představám a očekáváním.
Ochrana drobných investorů v České republice je tedy stále širší. Naráží ovšem na dva navzájem propojené problémy. Prvním je stále velmi nízká finanční gramotnost české populace. Výsledkem může být, což je ale druhý problém, pro laika velká odbornost a hlavně rozsah klíčových informací o fondech. Dokonce tak, že se v nich nemusí vůbec vyznat. Měl by nicméně alespoň vědět, že tyto informace existují a kde je hledat.
František Mašek, Hospodářské noviny
Box:
MiFID2 má stanovit základní regulační rámec pro poskytování investičních služeb bankami a obchodníky s cennými papíry a pro provozování obchodních platforem s investičními nástroji. Nahrazuje původní směrnici MiFID. K hlavním změnám, které novelizovaná směrnice přináší, je zařazení emisních povolenek mezi investiční nástroje, úprava nové obchodní platformy (tzv. OTF), přesun investičního poradenství mezi hlavní investiční služby, úprava algoritmického obchodování, harmonizace správních sankcí a přístupu k poskytovatelům služeb, které sídlí mimo Evropskou unii. Původní MiFID byla transponována zejména do zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, a to novelou 230/2008 Sb.
MiFIR nahrazuje původní prováděcí nařízení k MiFID (1287/2006). Nově upravuje zejména předobchodní a poobchodní transparentnost takzvaných non-equity nástrojů (dluhopisů a derivátů). Investoři tak mají získat větší přístup k informacím, MiFIR má také usnadnit tvorbu cen a realizaci obchodních transakcí a zajistit rovné podmínky pro účastníky trhu. Členské země Evropské unie musí promítnout směrnici MiFID 2 do své legislativy do 3. července 2016, v případě MiFIR do 3. ledna 2017.
Pro členky klubu
